Idea regionalizace přišla k nám kdysi ještě z Bonnu. Dle Archiv der Gegenwart,1992, 62. Jahrgang, S. Augustin, s. 36534 kancléř Helmut Kohl poté co v Praze slavnostně podepsal Smlouvu o dobrém sousedství a přátelství s Československem (28.2.192) při setkání se slovenským premierem Čarnogurským a předsedou parlamentu Mikloškem v Bratislavě již tehdy zdůrazňoval, že šance Slovenska je v Evropě regionů. Klaus a Mečiar měli pak dost práce, aby ty dva "regiony" od sebe v pohodě rozdělili. Nelze v této souvislosti nevzpomenout ne na rady, ale přímo závažná operativní rozhodnutí NSR proti stanovisku EU i USA ve věci Jugoslávie a jejich důsledky. Národy České republiky a Slovenska žijí v pohodě a srozumění. Hledají ve vlastním národním zájmu racionální důvody k evropské integraci, resp. k připojení se k Evropské unii, která však se dnes nenachází jen v procesu rozšiřování, ale i zcela nutné a nesnadné transformace. V tomto směru již delší dobu probíhá diskuse zda Evropu regionů (NSR) nebo národních států (Francie). Otázka není tak jednoduchá jak předkládám, ale vyjadřuje podstatu.

Jako ideologická příprava v boji za regionalizaci se setkáváme s novým pojmem státnosti, národního zájmu, státní suverenity, vlastenectví, nového chápání mezinárodního práva , neboť dosavadní pojetí patří do minulého, raději předminulého století. Tak je nám to doporučováno německými delegáty při různých setkáních i většinovým česky píšícím německým tiskem, avšak bez vysvětlení, proč s těmito úvahami nepřišli před sjednocením Německa, které naopak jmenovaný Kohl označil za akt znovu získané státnosti a znovunabyté suverenity. Naznačený směr jejich chápání vychází z nového rozložení sil. Zde je postavení malých států ve všech ohledech nesrovnatelné. Opomíjení národních zvláštností a národních zájmů a jejich dávání do protikladu s občanským principem, jak se s tím setkáváme i u našich představitelů (hrad), je od věci neboť přirozený národní prvek a to zvláště český má ve své podstatě občanský charakter a demokratizační náboj. Svým vývojem nabýval i prvky sociální. Není zaměřen proti žádné jiné národnosti, ale naopak je ve své podstatě obranný. V současné době se stále více setkáváme se známkováním z nacionalizmu což slouží k zakrytí jiného mocenského zájmu, třeba i tím, že je snižován a přímo demontován centralizační prvek státnosti a jsou upřednostňovány regiony nejraději nadnárodní. Tento proces má však jenom zástupný charakter a to dokonce v nacionálním zájmu mocných, kteří tak získávají postupný vliv.

Národnost ze své přirozenosti není překážkou k soucítění s ostatními. Národní vědomí je výrazem vnitřní zralosti člověka, jeho ucelenosti a rozvinutím jeho citových a kulturních vazeb. Nenávist a nepřátelství nemůže být spojováno s národní podstatou, ale je snadno zneužitelné.

Naše správní reforma - regionalizace, která se zaštiťuje zájmem přinést moc "dolů" k občanovi se s tímto účelem míjí, jak dokladují svými stanovisky místní zastupitelé s tím, že nešetří čas, ani nepřibližuje výkonnou moc lidem. Vyjadřuje pouze tendenci k demontáži státnosti, která zde jako i v jiných evropských případech se historicky stala jejím vrcholným výrazem národní identity. Mýlí se Miloš Zeman, když agituje, že jeho vláda odstartovala decentralizaci a měla odvahu zbavit se svých pravomocí. Ano i nyní vládnoucí němečtí sociální demokraté převzali beze změny koncepci dřívější vlády ve věci upřednostňování regionalizace. Decentralizaci podpořil i Klaus, ten však neváhal přiznat, že to byla dosud jeho největší politická chyba navíc, jak víme, učiněná v době, kdy se obával osamostatnění Moravy a sám proto vítal i umělý slepenec - Jihlavský kraj.

Velice snadno by se popisovali a komentovali aktivity našich hejtmanů a jejich ambice a to i v oblasti zahraničně politické. Byla by to ale velmi smutná zpráva, ne o využití regionálního fondu z Bruselu, ani o lokálním zájmu, ale o nezodpovědnosti, neuváženosti a krátkozrakosti. Mimochodem v "bruselském" zájmu se naše minikraje musí spojovat a navenek se presentovat jako určité historicky i zájmově nesourodé útvary, takže jižní Morava končí jižně od Prahy (skoro), ale nepatří k ní její vlastní severní kousek. Nu což, když odchází národ odchází s ním i historická území, tentokrát ovšem nehledě ani na ústavu.

Přeshraniční spolupráce je jistě, zvláště pro místní občany dobrá, užitečná a nakonec i přirozená věc. Jeli však utvářena proto, "že centrální řízení bude postupně selhávat a pravomoci se budou přesouvat k regionům" a pro ně bude "po vstupu do EU stejně důležitá spolupráce s českou vládou jako i zemskými (zvláštní úměra) v Horních Rakousích a Dolním Bavorsku". Tolik rektor Jihočeské univerzity F. Střeleček na konferenci v Českých Budějovicích. Navíc za peníze z Pasova, který již několik let velmi úspěšně a téměř absolutně kontroluje náš tisk a to překvapivě i se souhlasem českého Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Navíc vlastnictví medií, která nejen informují, ale i podstatně ovlivňují a formují veřejné mínění je posuzováno jako tržní předmět a tím i mimo jakoukoliv kompetenci vlády. (min. Dostál). Vykoledoval si pouze svým naivním postojem jednostranné protinárodní a protilevicové (soc. dem. bývá častým terčem) tendence v těchto mediích a to vzhledem k přelívání a možnosti přechodu mediálních pracovníků k soukromým firmám i u medií veřejnoprávních.

Vraťme se ale k podstatě věci. V současné době naše média, experti, poslanci i vláda se intensivně zabývají prezidentskými dekrety. Tato aktivita může být chválihodná a snad i potřebná. Zdá se však, že pouze zastiňuje a možná i účelově samotnou podstatu, která je již v jiné poloze, dnes nejde o minulost ani o důsledky z té doby, ale o naši budoucnost či bytí. O tom je v podstatě i naše prováděná regionalizace.