Očekávání navozené titulkem však nebylo naplněno - čtenář se nedozvěděl nic víc, než že "Vieweghovo autorské čtení je ve skutečnosti propaganda" a že BL neměly informaci o této akci publikovat. Dvě třetiny článku jsou o úplně jiných tématech, která nemají nic společného s atraktivním titulkem. Došlo tak k manipulaci, která je typická spíše pro bulvár. Ale to je odpustitelná maličkost, která se může stát, když jde pisateli o něco tak zásadního, jako je strach o koncepci BL a o nestrannost :).

Je však velmi povážlivé a neprofesionální, když někdo bojuje o nestrannost tak zarputile, až se jeho postoj (v lepším případě nevědomky) stane stranickým. Přesněji řečeno - když používá stejně povrchní argumenty, jako jsou ty, které ho tolik rozčilují v Lidových novinách.

Ano, dne 6. května vyšla v Lidovkách recenze Miloše Čermáka nazvaná Báječný agitátor Michal Viewegh. A téhož dne v MF Dnes Josef Chuchma konstatoval, že Michal Viewegh to s Klausem prohrál. Oba recenzenti podlehli předvolební atmosféře a zabývali se mnohem více Vieweghovými publicistickými vystoupeními než novým románem. Místo analýzy a zdůvodněného hodnocení jen zopakovali otřepaná klišé současné české kritiky: M. Viewegh = umělá mediální hvězda, jeho kniha = bestseller, jeho přístup ke psaní = povrchní, publicistický a (malo)měšťácký... Rozhodně bych nerad působil kantorsky, ale dovolím si panu Paulovi zopakovat alespoň dvě zásady, na něž by se nemělo zapomínat:

1) Když se chci veřejně vyjádřit o jakékoliv knize, měl bych ji dobře znát a měl bych se také důkladně seznámit s dalšími díly téhož autora. V novinových rozhovorech a (bohužel!) i v novinových recenzích většinou převažuje reklamní funkce, tendence ke skandalizaci žabomyších sporů. Z těchto zdrojů se sice člověk dozví, o co v textu zhruba jde, a někdy je dokonce uvedeno pár ukázek z textu knihy. Přecenění takovýchto zdrojů však v podstatě nemůže vést k ničemu jinému než k nadužívání pocitových argumentů, které ovšem nejsou argumenty, popř. k přejímání názorů publicisty, což je ještě horší. Summa sumarum: Báječná léta s Klausem jsou v prvé řadě uměleckým literárním dílem a jako takové by mělo být hodnoceno. Nejde o politickou, natož agitační tiskovinu!
2) Pokud chci hodnotit autorské čtení jistého spisovatele, měl bych to učinit následujícím způsobem: Na ono čtení je třeba zajít a být tam celou dobu přítomen. A dále je nutno pečlivě naslouchat, abych nějakou informaci nepřekroutil. Teprve potom mohu čtenáře informovat o průběhu tohoto čtení. Na Vieweghově ostravském čtení jsem byl a pokusím se ho několika stručnými větami věcně popsat. Autor a jeho nakladatel Martin Pluháček přečetli po jedné kapitole z nového románu (šlo o pasáže, které neměly protiklausovský charakter). Obecenstvu se do diskuse nijak zvlášť nechtělo a očividně se mu nechtělo ani do politického debatování. Nakonec se přece jen jeden čtenář zeptal, zda se autor osobně setkal s Václavem Klausem. Odpověď byla věcná, žádné agitování. Na přímý dotaz, zda má série šesti autorských čtení po českých zemích přímou spojitost s předvolební agitací, oba aktéři uvedli, že nejvíce politických otázek padlo právě v Ostravě, že na pěti předcházejících čteních šlo v prvé řadě o setkání autora a jeho čtenářů. Viewegh se zmínil o tom, že se o propojení čtení a předvolební agitace pokusil jedinkrát - bylo to v Třebíči, moc se to nevydařilo a pořádající knihovnice z toho byly rozpačité, protože tamní radnice je sociálně demokratická. Proto se rozhodl nic podobného neopakovat. Dále Viewegh připustil, že skutečně chtěl, aby knížka vyšla před volbami. A vzápětí dodal, že jakožto český spisovatel je zároveň českým občanem, kterému ústava zaručuje právo na to, aby se svobodně vyjadřoval k jakýmkoliv otázkám. Jakožto spisovatel vyjádřil svůj názor knihou. Otázek bylo málo, a tak Martin Pluháček besedu záhy ukončil a Michal Viewegh se věnoval podpisování knížek.

Jana Paul neprozkoumal fakta, neověřil si je, avšak přesto si troufl vynášet silácké kritické odsudky. Jeho hodnocení Viewegovy knihy i jeho autorského čtení bylo apriorně negativní a on v nich podlehl mediálním standardům českých deníků. Causa Viewegh ho irituje natolik, že ztrácí soudnost, dopouští se uměleckého i politického kádrování a má tendenci dopouštět se nepravdy. Vieweghovo autorské čtení bylo v prvé řadě propagací nového románu a Britské listy nedělaly reklamu politické agitaci.

Informace o autorovi najdete mj. na http://www.ucl.cas.cz/bio_MartinPilar.html