K diskusi o kvalitě českého vysokého školství napsal jeden student elektrotechnické fakulty v Plzni toto. Je to kritika, kterou opakovaně slyšíme z mnoha stran:

Studuji elektrotechniku-obor, který mne vždy zajímal a o jehož perspektivnosti nemám sebemenších pochyb. Zájem bych projevil opravdu velmi rád, ale současný styl výuky na naší škole je z tragický:

1. Za tři roky jsem se naučil pouze kopu teorie, z níž si pamatuji, při dobré vůli, tak 10%.

2. Na exkurze nechodíme.

3. Když už napíšu nějakou práci ,kterou je podmíněno získání zápočtu, tak ji stejně učitel nečte, maximálně prolistuje.

4.O praxi si mohu tak nechat zdát.

5. Přednášející většinou nedokáží udělat svižnou a záživnou přednášku (argument, že to u některých disciplin nejde, neberu, stačí si zapsat libovolný kurs se zahraničním učitelem - zejména Kanada nebo USA - a je vidět naprosto zřetelný rozdíl).

6. Přednášky často trvají i 4 vyučovací hodiny, čas po kterém jsou zdecimováni posluchači i vyučující. To souvisí s bodem 5, protože nedokážou vybrat pro svojí přednášku podstatné věci a omezují se na přepis skript.

7. K 90% předmětů chybí literatura. Pochopím, že učitelé nechtějí, často ve svém volném čase, psát skripta, která jim, vydaná univerzitním nakladatelstvím, vynesou směšný peníz,ale proč proboha nepíšou alespoň pod soukromými nakladatelstvími a nedoporučí svoji knihu na přednášce.

8. atd.,atd.,atd....

Žádám tedy pana Tulku (viz jeho příspěvek zde), ať mi poradí, jak mám v tomto případě projevovat zájem o znalosti.