Dne 5. 5. 1998 proběhla vrcholná schůzka na Ministerstvu kultury zorganizovaná náměstkem ministra V. Koronthálym. Pozvanými byli rektor AVU a president Pražského grémia pro ochranu a rozvoj kulturního prostoru hlavního města J. Kotalík, ředitel SÚPP J. Štulc, zástupce kardinála M. Vlka biskup J. Paďour, vedoucí oddělení Odboru památkové péče MK J. Stöckelová a spolupracovník Pražského grémia, bývalý šéf Zahraniční sekce KDU-ČSL, J. Pešek.

J. Kotalík i J. Štulc opětovně vyvrátili často užívaný pseudoargument, že bez stavební intervence firmy Michal Praha, s.r.o. by se kostel zřítil. Potvrdili, že stačilo zasklít rozbitá okna a pak zodpovědně hledat důstojné využití a vhodného kultivovaného investora. J. Pešek zdůraznil nepravdivost fámy o tzv. "odsvěcení" kostela citací z odborného posudku Liturgického institutu vypracovaného 23. 2. 1998 profesorem KTF UK J. Matějkou, který potvrzuje permanentní sakralitu chrámu (postavil se za něj i kardinál M. Vlk), dále připomněl zmrzačení kostela a upozornil na zcela nevhodnou realizaci dvoupatrové restaurace v půdním prostoru chrámu. Náměstek Koronthály reagoval obtížně pochopitelnou a naprosto nepřijatelnou výmluvou, že mu "stavební dělníci při návštěvě místa minulý týden řekli, že v kostele restaurace nebude". Dále prohlásil s naprostou vážností, že "s ohledem na možné porušení pocitů věřících občanů MK velmi dbalo na to, aby název multimediálního projektu nebyl _Tajemství sv. Michala_, ALE _Tajemství u sv. Michala_ (mimochodem, anglického názvu _Saint Michael Mystery_ se tato kosmetická nuance vůbec nedotkne). V. Koronthály v roli náměstka ministra kultury v roce 1997 posvětil svými podpisy a doprovodným textem dva dodatky k trestuhodně nedbale koncipované nájemní smlouvě (1. 8., 8. 12. 1997).

Dne 13. 8. 1998 zmrzačený kostel navštívil ministr kultury P. Dostál v doprovodu asistentky a ředitele Odboru památkové péče MK J. Kaigla. Vizitace se zúčastnili rovněž jednatel nájemní firmy Michal Praha, s.r.o. M. Huňáček a tehdejší ředitel podnájemní společnosti Saint Michael Mystery, s.r.o., provozující obludný showbusiness v kostele, M. Bloching se svým českým zástupcem P. Cháberou. Dále byl přítomen také dnes již zemřelý scénárista R. Činčera, který se podílel na přípravě předváděného multimediálního programu. Z okruhu pozvaných byl jediným obhájcem zájmů chrámu sv. Michaela Archanděla a v něm pohřbených zemřelých reprezentant Pražského grémia J. Pešek.

V suterénních prostorách kostela byly na zdevastovaných a znesvěcených hrobech instalovány primitivní pouťové atrakce kombinované s diskotékovými efekty laserových paprsků, kouřových clon, umělého zemětřesení ve výtahu aj., přímo v chrámové kryptě se nabízí pohled na perverzní scénu kouřícího kostlivce hrajícího karty, sochu Michaela Jacksona pod nánosem pavučin, obrovskou hlavu Stalina či prapory s fašistickými a komunistickými symboly. Během této prohlídky ministr P. Dostál vyjádřil svůj dojem poměrně výstižným výrazem "lunapark". Na jeho otázku po charakteru patrových vestaveb, které zmrzačily nádherný vnitřní prostor chrámu proti výslovnému zákazu MK ČR z r. 1994, mu jednatel firmy Michal Praha, s.r.o. M. Huňáček odpověděl s chladnokrevnou arogancí: "Všechno, co zde vidíte, jsou sádrokartony". Je třeba uznat, že ocelobetonové kompozitní konstrukce, na nichž vestavby spočívají, skutečně na první pohled viditelné nejsou. Existuje však dostatek písemného, fotografického a filmového materiálu, který podává nezvratné svědectví o jejich reálné existenci, stejně jako o celém archeologicko-architektonickém, kulturně-pietním i ekonomickém zločinu.

V kryptě ministr vyslovil přání umístit náhrobní desku na stěně vedle zazděného otvoru do podzemní chodby (spojující kryptu se sklepem sousedního domu), v níž je v papírových krabicích a pytlích uložena většina z circa 11m3 kosterních ostatků významných představitelů Starého Města pražského doby medievální i barokní, vybagrovaných ze svých hrobů a hrobek. Zástupce Pražského grémia J. Pešek namítl, že taková formální úlitba nemůže být považována za dostatečné řešení; smyslem efektivní nápravy zločinné křivdy spáchané na zesnulých (kteří si místo svého posledního odpočinku právoplatně uzavřenými smlouvami zajistili), tzn. smyslem rehabilitace chrámu jako pietního pohřebiště, je navrátit vyhozené, "vystěhované" kosterní pozůstatky zpět na posvátnou půdu kostela, v níž byly dle platných právních norem pochovány. Ministr P. Dostál však za tuto věcnou poznámku J. Peška emotivně napadl, před přítomnými jej dvakrát označil za "kverulanta" a poněkud demagogickou otázkou "Co jste dělal, když stěhovali Máchu?" jej obvinil z netečnosti při transferu ostatků významného básníka českého romantismu 19. století K. H. Máchy (ty byly převezeny na památný vyšehradský hřbitov ve 30. letech 20. století, tedy řádově čtvrtstoletí před narozením kritizovaného...)

Výstavy na vyšších galeriích přepatrovaného chrámu ministrovy negativní reakce částečně rozptýlily. Finální mediální produkt jeho sdělení divákům ČTV byl pak šokující: "Když se na to dívám jako ministr kultury, tedy musím říci pokorně - ano, byla opravena památka, na kterou stát neměl peníze." Zde je třeba připomenout i další ministrův výrok na toto téma, vyslovený v jednom z následujících televizních dokumentů: "Řadil jsem se a řadím se k odpůrcům toho programu, který je tam prováděn, leč to je všechno, co jako ministr kultury v této době mohu udělat; jen se zařadit. Protože si musíte uvědomit, že ten program, který tam je, byl řádně schválen doložkou jako projekt, který podepsal tehdejší náměstek ministra kultury pan Koronthály". Do ještě horší kategorie postojů patří prohlášení ředitele Národní knihovny V. Balíka - tvůrce diletantské nájemní smlouvy zatížené hrubými chybami, ani slovem se nezmiňující o osudu hrobů a ostatků zemřelých - pro Mladou frontu dnes, o neexistenci objektivního kriteria pro posouzení kulturnosti a nekulturnosti, či jeho chvála "ohromné rehabilitace (památky), které se dosáhlo...", prezentovaná v rozhovoru s ČTV. V souvislosti se vztahem a úctou k zemřelým není bez zajímavosti ještě jeden ukázkový názor ministra kultury P. Dostála, vztahující se k nálezu unikátního židovského pohřebiště evropského významu z 13. stol. ve Vladislavské ulici v Praze, které je nejstarším židovským hřbitovem v ČR (založen 1254) a jedním z nejstarších a nejvýznamnějších v Evropě: "Z hlediska kulturně-uměleckého to má prostě hodnotu nulovou" (dokument ČTV).

Při příležitosti návštěvy chrámu J. Pešek předal ministrovi dopis, jehož kopie spolu s dalšími dokumenty je součástí příloh této zprávy.

Překvapení a rozčarování z rozporuplných ministrových vyjádření a stanovisek je o to větší, že P. Dostál byl v období svého poslaneckého mandátu opoziční strany (ČSSD) jediným členem Sněmovny ochotným se danou kauzou vážně zabývat. Ústní interpelaci, kterou mu na jeho vlastní žádost připravil J. Pešek, přednesl s bravurní hereckou lehkostí v PSP ČR 14. 5. 1998 a zakončil ji výzvou poslancům, aby odmítli obhajobu zločinné devastace chrámu sv. Michaela Archanděla v podání ministra kultury M. Stropnického. Sněmovna v následném hlasování rozhodla poměrem hlasů 68 : 24 ve prospěch kostela (bohužel však nikoliv zásluhou konzervativních sil - z poslanců KDU-ČSL hlasovali 4, z toho 2 proti zájmu chrámu: ex-ministr J. Talíř, který nese veliký díl zodpovědnosti za spáchanou zločinnou kulturní genocidu, a ex-předseda poslaneckého klubu J. Borák).

V posledním srpnovém týdnu se v italském Rimini každoročně koná celonárodní kongres kulturních, vzdělávacích a politických proudů s významným mezinárodním zastoupením pod prozaickým názvem "Meeting". MEETING '98 nabídl možnost uspořádat výstavu písemných, fotografických a filmových materiálů dokumentujících tzv."rekonstrukci" chrámu sv. Michaela Archanděla. Výstava vyvolala velký ohlas mezi laickou i odbornou veřejností, vedla k navázání cenných kontaktů s důležitými vzdělávacími a historiografickými institucemi po celé Itálii (univerzity, státní archeologické ústavy,...) a iniciovala podpisovou petiční akci, která se šíří v Itálii i v dalších zemích s cílem prosadit rehabilitaci a vítězství autentických hodnot, jejichž symbolem se tento klenot evropského kulturního dědictví stal.

V září 1998 byl o průběhu a výsledcích kongresu Meeting v Rimini informován i primas český kardinál M. Vlk a další vysocí představitelé Katolické církve v ČR.

Dne 29. října 1998 bylo upřesněno původní Oznámení o důvodném podezření z trestné činnosti na neznámého pachatele ze dne 3. dubna 1998 ve smyslu konkretizace dvou zodpovědných osob reprezentujících orgány památkové péče: bývalého ředitele Pražského ústavu památkové péče P. Pirkla a vedoucí Odboru památkové péče Magistrátu HMP J. Knížkové. Toto oznámení bylo oficiálně odloženo vyšetřujícími orgány 27. května 1999 podle § 159/1 trestního řádu s odůvodněním, že "nebylo zjištěno jednoznačné a spolehlivé naplnění skutkové podstaty případného trestného činu, ani jednoznačné a úplné splnění jeho všech povinných znaků podle zákona."

Dne 4. ledna 1999 odvolací Městský soud v Praze zamítl odvolání navrhovatelů proti rozsudku prvoinstančního Obvodního soudu pro Prahu 1, který 26.5.1998 nevyhověl jejich žádosti na vydání předběžného opatření s cílem neprodleně zastavit všechny práce v chrámu sv. Michaela Archanděla až do konečného vyřešení sporu.

Dne 17. února 1999 zaslal děkan FF UK F. Vrhel ostrý oficiální protest šéfredaktoru J. Freyovi renomovaného pedagogického týdeníku "Učitelské noviny", na jehož stránkách probíhala masivní propagace barbarské antikulturní devastace chrámu sv. Michaela Archanděla formou desetitýdenní zábavné soutěže. K nekompromisní kritice tohoto počinu se připojil rovněž místopředseda Senátu Parlamentu České republiky P. Pithart. Protest vyjádřilo také Pražské grémium pro ochranu a rozvoj kulturního prostoru hlavního města ústy svého spolupracovníka J. Peška. Citace ze zmíněných dopisů UN zveřejnily na počátku nového školního roku 7.9.1999.

V květnu 1999 byl učiněn pokus o parciální řešení neudržitelného zločinu spáchaného na zemřelých: proběhla dvě jednání mezi provozovateli show St. Michael Mystery a Nadací Collegium Marianum, jimž byl přítomen architekt P. Malinský a rovněž spolupracovník Pražského grémia J. Pešek. V kryptě byla pořízena fotodokumentace a hovořilo se o teoretické možnosti oddělit alespoň prostor krypty od hanebného lunaparku v kostele a zpřístupnit ji samostatným vchodem. Ačkoliv řešení by mohlo být technicky průchodné, jednání uvázla na mrtvém bodě, neboť mj. potenciální přímý vstup do krypty z nádvoří před kostelem je zatarasen umělohmotnými maketami židovských náhrobků (kopie skutečných hrobů ze slavného pražského Židovského hřbitova). Mimo to by takové polovičaté řešení ještě více vyostřilo nesmiřitelný antagonismus posvátného statutu kostela a zločinné duchovně-kulturní genocidy.

Na počátku června 1999 navštívil jedinou servitskou komunitu v ČR v Nových Hradech generální převor řádu Servitů H. M. Moons. Před příjezdem do ČR jej proto v telefonickém rozhovoru J. Pešek pozval do Prahy, aby se mohl na vlastní oči přesvědčit o pravdivosti a věrohodnosti skutkového stavu věcí v chrámu sv. Michaela Archanděla, jehož posledními řádnými majiteli a uživateli byli jeho servitští spolubratři; H. Moons pozvání nepřijal a současně odmítl nabídku setkání s J. Peškem v Nových Hradech. Další vývoj vztahu řádu Servitů k předmětnému kostelu dokumentuje korespondence v příloze této zprávy.

Průběžně dále pokračují jednání zástupce Pražského grémia J. Peška na úrovni Parlamentu (poslanecké kluby), Senátu (místopředsedové P. Pithart, J. Musial), vlády (premiér, ministr vnitra,...) univerzitních a historiografických institucí (rektor, prorektoři, kvestor, profesoři; v červnu 1999 podepsali petici 3 rektoři UK a dalších 20 členů Vědecké rady; vlastní protest sepsala Česká učená společnost,...), církví a náboženských společenství, probíhá kriminologické vyšetřování případu.

---

Dne 19. října 1999 odvysílal televizní publicistický pořad "Na vlastní oči" dokument, který poprvé plně odhalil pravdu o duchovně-kulturní devastaci i archeologicko-architektonickém zmrzačení jedné z nejstarších a nejcennějších sakrálních památek České republiky evropského významu: chrámu sv. Michaela Archanděla na Starém Městě pražském. Poprvé bylo občanům naší země, věřícím i laikům, prostřednictvím jednoho z nejsledovanějších pořadů (kolem 75% sledovanosti) názorně sděleno poselství o tom, co se skutečně v tomto domě Božím v nedávné minulosti stalo a nyní děje.

Z celkového množství circa 11m3 kosterních ostatků významných představitelů Staré Prahy, vykopaných ze svých hrobů a hrobek během tzv. "rekonstrukce", byla zřetelně ukázána část rozlámaných kostí nasypaných do šachty (společného hrobu) na dně krypty, přikryté dřevotřískovou deskou. Dále byla divákovi předložena fotografie druhé, největší části kostí a lebek, které skončily v papírových pytlích a krabicích zazděny v podzemní chodbě mimo posvátný prostor kostela, jejíž vyústění do sklepa sousedního civilního domu bylo rovněž přesně označeno. Nejhůře však dopadla třetí skupina - kosti vyvezené se stavebním odpadem na skládku. Takový je osud reprezentantů naší národní historie, medievální i barokní, náležejících k šlechtickému stavu (Petr Zmrzlík ze Svojšína - osobní přítel a důvěrník krále Václava IV.), k administrativní správě města, akademické obci a samozřejmě k duchovenskému stavu - Servité), kteří si ještě za života místo svého posledního odpočinku náležitě uzavřenými smlouvami zaplatili či si je zasloužili. Proto tento surový akt násilí má také svou dimenzi sociologickou: nejsou-li respektována práva mrtvých, je zbytečné a principiálně nemožné očekávat respektování práv živých. Pro dokreslení představy o novém využití kostela lze ještě poznamenat, že v dvoupatrové půdní restauraci si je možno objednat i (dámský) striptýz.

Ve vztahu k umístění kosterních ostatků nová ředitelka společnosti Saint Michael Mystery, s.r.o. se svým společníkem uvedli zcela evidentně a prokazatelně falešné informace. Pokud se jedná o celý multimediální projekt, prohlásili, že "se podařilo dát Praze něco nového". Toto tvrzení je ovšem nepochybně na výsot pravdivé. Bohužel. Nikde jinde v Evropě (a patrně na celém světě) totiž nebylo dvojnásob posvátné místo (kostel a pohřebiště zároveň) přestavěno v nechutnou směsici lunaparkových a šantánových atrakcí, které presentují tragikomicky deformovaný a faktograficky zavádějící pohled na vlastní národní dějiny, a které vyrostly na vybagrovaných hrobech významných osobností vlastního města.

Toto je pravdivá a současně děsivá výpověď o jedné z tváří města, jež si činí nárok stát se kulturním městem Evropy roku 2000.

Chrám sv. Michaela Archanděla nese tři primáty:

1/ stáří a poloha -

původní románský kostelík z počátku 12. století je o několik desítek let později přestavěn na rozlehlou trojlodní románskou baziliku, jednu z největších a nejvýznamnějších sakrálních staveb v Praze. Jeho význam dále zdůrazňuje situování do srdce Starého Města, na místo původního slovanského osídlení této oblasti. Podle archeologických výzkumů V. Humla jsou první pohřby v této lokalitě datovány nálezem záušnic již z počátku 12. století.

2/ udržování kontinuity vzdělanosti v českých zemích -

chrám sv. Michaela Archanděla s přilehlou farou se po založení Karlovy univerzity staly fórem pro disputace profesorů a studentů; místní faráři zastávali funkce univerzitních rektorů - např. mistr Křišťan z Prachatic (1412, 1434 a 1437) či mistr Petr z Mladenovic (1438); působil v něm také mistr Jan Hus (účastník častých rozprav pořádaných farářem Bernardem v letech 1390 - 1406 a kazatel od svého vysvěcení na kněze r. 1400 do r. 1402), dále Jakoubek ze Stříbra (kazatel od r. 1414); v období baroka zde florentinský řád Služebníků Mariiných - Servitů - pěstoval umění a vědy až do svévolného protiprávního aktu císaře Josefa II. v r. 1786, jímž byl klášter zrušen a kostel zneužit pro nevhodné účely.

K důležitým osobnostem pohřbeným na posvátné půdě chrámu patří představitelé civilního a náboženského života medievální, renesanční i barokní Prahy, např.: Petr Zmrzlík ze Svojšína (1421) - jeden z nejváženějších mužů mírnější strany husitské, mincmistr a osobní přítel krále Václava IV., členové administrativní správy města - purkmistr Jan Hlavsa z Liboslavi (1534), apelační rada Ondřej Kotva z Freyfeldu s chotí Marií Salomenou ze Schellfersbergu, (pochováni pod oltářem Narození Páně, který rada nechal zřídit r. 1635), příslušníci šlechty - hrabata Bredovští (Bredau), vysoké církevní hierarchie - významný kanovník svatovítský Ctibor Kotva (1637), kazatel u sv. Jakuba vězněný v době Fridricha Falckého, který si výslovně přál být pochován na tomto místě, a řádu Servitů - český převor Angelicus Pecina z Nového Bydžova (1758), a mnozí další.

3/ vlastní dedikace sv. Michaelu Archandělu -

knížeti nebeského vojska, který je, z pohledu Universa, vítězem v prvním historickém střetu mezi silami dobra a zla. Zřejmě proto na jeho chrám zlo stále tolik útočí, ve snaze vymazat jej z existence (znesvěcení v době husitských bouří, poškození zdiva během bojů proti Švédům, sekularizace r. 1786, hlasování o jeho zboření na pražském magistrátu v r. 1902, tentýž návrh vznesený r. 1992 (!), prodej v aukci r. 1993, trestuhodně nedbale formulovaná nájemní smlouva z r. 1994, následující zrůdné zmrzačení budovy a současné hrubé zneuctění kostela tzv. "rekonstrukcí" (1995 - 1998), jejímž vyvrcholením je obludná multimediální show, devastující posvátný statut chrámu s pohřebištěm, i psychickou integritu návštěvníků.

Úcta k sv. Michaelu Archandělu se v Evropě šíří od r. 490, kdy se Michael poprvé zjevil biskupu S. Lorenzovi v italském Sipontu na Gargánském polostrově; naposledy pak tamtéž r. 1656 jednomu z jeho nástupců, A. Puccinellimu; v nedalekém městečku Monte Sant'Angelo pečují od r. 1996 o nejvýznamnější evropské sanktuárium sv. Michaela Archanděla, v němž se nachází mezinárodní centrum studií svatomichaelského kultu, členové polského řádu Michaelitů, oficiálně založeného r. 1921 P. B. Markiewiczem, kteří rovněž podporují duchovně-kulturní zápas o rehabilitaci pražského chrámu svého patrona.

Dojde-li k takovému zločinu v srdci Starého Města pražského, jedná se o neodpustitelnou duchovní a kulturní genocidu nadnárodního charakteru. Proto svůj nekompromisní protest vyjádřila různým způsobem již celá řada osobností a institucí v ČR i v zahraničí. Informaci o bezprecedentní devastaci kulturních hodnot chrámu sv. Michaela Archanděla obdrželi velvyslanci evropských zemí a Severní Ameriky v Praze, vysocí funkcionáři EP v Bruselu, Unesco, na kongresu MEETING '98 (8/98) v italském Rimini proběhla výstava dokumentů, fotografií a videozáznamů, která vyústila v petiční akci na záchranu této mimořádně vzácné sakrální památky (viz příloha), jež stále probíhá v různých evropských zemích; svůj solidární postoj vyjádřili významní docenti a profesoři mnoha renomovaných evropských univerzit a členové kulturních a historiografických ústavů (Řím - La Sapienza, Siena, Perugia, Firenze, Napoli, Milano, San Marino, Eichstätt - N. Lobkowicz, Rakousko, Švýcarsko, Velká Británie, Polsko, Řecko,...) Na domácí scéně se záchranné aktivity rozvíjejí v následujících oblastech:

1/ legislativní -

Dne 14. 5. 1998 proběhla v PSP ČR interpelace ministra kultury M. Stropnického ze strany opozičního poslance ČSSD P. Dostála (návrh v příloze). Při následném hlasování poslanci podpořili zájem kostela v poměru hlasů 68:24, bohužel však nikoliv díky konzervativním stranám - z KDU-ČSL hlasovali 4 poslanci, z toho 2 proti (!) sv. Michaelu Archandělu - ale kromě poslanců ČSSD se za kostel paradoxně postavili i všichni komunisté (možná to lze považovat za velmi specifický "Boží humor" - ?) V Senátu PČR stojí za prosazením rehabilitace chrámu sv. Michaela Archanděla zejména místopředsedové P. Pithart a J. Musial.

2/ exekutivní -

V r. 1998 proběhla soudní jednání, jež nevyhověla požadavku navrhovatelů na vydání předběžného opatření s cílem okamžitého zmrazení všech stavebních a přípravných prací až do konečného vyřešení sporu. Současně bylo podáno trestní oznámení na neznámého pachatele, později konkretizováno proti 2 osobám. Kauza má také svůj hospodářsko-kriminologický rozměr, patřící do kompetencí akce "Čisté ruce": Navzdory tvrzení nájemní firmy Michal Praha, s.r.o. či podnájemní firmy Saint Michael Mystery, s.r.o., ca. 600 mil CZK investovaných do zločinné tzv. "rekonstrukce" bylo dle důvěryhodných nejmenovaných informačních pramenů údajně vypůjčeno (vytunelováno) z českých bank na základě podnikatelského záměru, jehož průchodnost se argumentačně opírala o zcela iluzorní počáteční předpoklad počítající až s 5000 návštěvníky denně (!) Případem se zabývá kriminální policie.

3/ institucionální -

UK (23 členů Vědecké rady podepsalo zmíněnou petici - včetně tří rektorů a děkana KTF), další vysoké i střední školy, AVU, UMPRUM, AVČR, SÚPP, Umělecko-historická společnost, Česká učená společnost, Pražské grémium pro ochranu a rozvoj kulturního prostoru hlavního města, Klub za Starou Prahu,... Svůj podpis k petici připojil také vrchní zemský rabín Karol Sidon.

4/ mediální -

tisk, rozhlas, televize

Z hlediska postojů duchovenských představitelů Katolické církve je nutno přiznat, že v řadách vysokého kléru v otázce kauzy kostela sv. Michaela Archanděla bohužel nepanuje jednota a jednoznačnost při jejím posuzování. Počáteční jasný signál vyslal v r. 1990 František kardinál Tomášek svou jednoznačně formulovanou odpovědí na dotaz tehdejšího místopředsedy ONV Prahy 1 J. Kasla (současný pražský primátor), jaký by dle jeho názoru měl být způsob využití celého areálu kláštera při kostele sv. Michaela Archanděla: pouze pro účely kulturní a vzdělávací, v žádném případě komerční. Na tento pozitivní přístup navázal po mnoha letech mlčení nástupce na arcibiskupském stolci, Miloslav kardinál Vlk, nekompromisním ostrým protestem zaslaným ministru kultury M. Stropnickému (16.4.1998). Jeho stanovisko se současně opírá o expertní posudek Liturgického institutu vypracovaný 23.2.1998 prof. KTF UK J. Matějkou na žádost děkana FF UK J. Homolky a dalších profesorů a studentů z r. 1993. Za prosazením důstojné rehabilitace chrámu sv. Michaela Archanděla stojí řada profesorů KTF UK v čele s děkanem J. V. Polcem, stejně jako většina biskupů českých a moravských diecézí (V. Cikrle, D. Duka, J. Graubner, J. Hrdlička, J. Koukl, A. Liška, arcibiskup K. Otčenášek) a drtivá většina kněží, kteří jsou s danou kauzou seznámeni.

V ostrém protikladu s těmito pozitivními kroky a iniciativami jsou však obtížně pochopitelné laxní postoj a neochota vzít tento závažný duchovně-kulturně-sociologický zločin na vědomí a důsledně se jím zabývat, u některých známých osobností církevní hierarchie (biskupové F. Lobkowicz, J. Paďour, F. Radkovský), v horším případě permanentní snaha určitých představitelů kléru úmyslně potlačovat a dusit šíření jakýchkoliv informací, které by mohly probudit širší zájem veřejnosti o podstatu kauzy, a tak odhalit komerční mechanismus jejího pozadí (biskup V. Malý, renomovaný solitér T. Halík, ex-děkan českobudějovického semináře K. Skalický, mluvčí ČBK D. Herman, generální převor řádu Služebníků Mariiných - Servitů v Římě H. M. Moons,...), či dokonce přímé vyhrožování (26.4.1998 - rakouský převor jediné servitské komunity v ČR, G. Walder).

G. Walder se zúčastnil 28.11.1997 tzv. resepelizačního aktu spolu s ca. 9 členy dominikánské klášterní komunity při kostele sv. Jiljí, do jehož farnosti kostel sv. Michaela Archanděla náleží. Kdybychom vzali v úvahu hodnotící východiska J. Tretery a G. Waldera nepovažující tento kostel - v protikladu k odbornému posudku Liturgického institutu - za posvátné místo, pak došlo realizací tzv. pietního aktu k politováníhodné tragikomické frašce, kterou je přestěhování většiny z ca. 11 m3 kosterních ostatků ze zlikvidovaných hrobů a hrobek v papírových pytlích a krabicích "z domu do domu" (tj. do podzemní chodby spojující kryptu se sklepem sousedního domu). Její oficiální rámec měl posloužit jako určitá legalizace násilí spáchaného na právech zemřelých, či snaha o zmírnění tohoto bezpráví.

Dne 20. 4. 1998 G. Walder poskytl Ministerstvu kultury stanovisko, na němž 14. 5. 1998 v PSP ČR ex-ministr M. Stropnický při odpovědi na interpelaci poslance P. Dostála zakládá obhajobu průchodnosti zrůdného projektu tzv. "rekonstrukce", jež kostel sv. Michaela Archanděla organicky i funkčně zcela mrzačí:

"Pro nás je ovšem rozhodující stanovisko převora řádu Servitů pana Gerharda Waldera z 20. 4. tohoto roku, ve kterém se prohlašuje, že jeho řád je s řešením situace bývalého kostela sv. Michaela srozuměn, žádné nároky na tento kostel nevznáší. Souhlasí i s umístěním ostatků a vítá, že oproti dřívějšímu využití, což byla - jak jsem již podotkl - manufaktura a sklad, je nyní budova kostela po ukončení rekonstrukce určena ke kulturním účelům".

Uvedené tvrzení G. Waldera však ostře kontrastuje s důrazným protestem generálního převora řádu Servitů v Římě H. M. Moonse proti komercializaci kostela z 13. 11. 1993, a tudíž je zjevně nepravdivé. Kromě toho Walderovi řádoví spolubratři se od uvedeného dokumentu v květnu 1999 distancovali a uvedli, že o jeho existenci vůbec nevěděli. Generální převor na přímou výzvu (11. 8. 1999) k potvrzení svého vlastního stanoviska z r. 1993 a k distancování se od svévolného zneužití pravomoci svým podřízeným dosud neodpověděl. Poskytnutím neoprávněných záruk ministerstvu kultury hostitelského státu i explicitním vyhrožováním jednomu z kritiků multimediálního projektu se G. Walder dopustil závažného překročení svých kompetencí a zneužití pravomocí, jež mu nepřísluší. Tímto krokem se celý problém internacionalizoval, na což byli bezodkladně upozorněni m.j. představitelé církevní hierarchie a diplomatické kruhy.

Závěrem je možno konstatovat, že zodpovědnost a vinu za antikulturní devastaci vzácného chrámu sv. Michaela Archanděla, právem považovaného za součást společného evropského dědictví, nesou jak instituce sekulární povahy, tj. orgány státní správy (Ministerstvo kultury) a místní správy (Magistrát), tak i církevní kruhy. Proto je logicky správné a moudré, aby vybraní zástupci těchto sfér ustavili společnou pracovní skupinu ad hoc, která by nalezla optimální způsob důstojného zhodnocení sakrálního monumentu ve smyslu implementace ideového cíle kardinála F. Tomáška z r. 1990.

Ministerstvo kultury, navzdory původním pevně stanoveným mantinelům definovaným svými neodvolatelnými rozhodnutími z r. 1994 (exekuovatelným však pouze do 3 let od okamžiku jejich vstoupení v platnost), nedokázalo odolat komerčním tlakům a potvrdilo podpisy svých náměstků L. Kratochvíla a V. Koronthályho nájemní smlouvu s dvěma dodatky, zatíženou vážnými principiálními chybami, mezi Národní knihovnou a česko-rakouskou společností Kontakt Moravia, a.s. alias Michal Praha, s.r.o. Neefektivní pokusy o nápravu již neměly na řítící se mašinérii událostí žádný vliv.

Závazná rozhodnutí OPP MHMP, která vedla k vydání stavebního povolení, byla připravena ve spolupráci s PÚPP a vystavena na základě jeho chybných odborných stanovisek. Proto bylo podané trestní oznámení konkretizováno proti oběma vedoucím těchto institucí, J. Knížkové a P. Pirklovi.

Někteří představitelé duchovenstva Katolické církve opustili původní linii vytýčenou nekompromisním stanoviskem kardinála F. Tomáška, a v kritické době včas odhodlaně nepozdvihli svůj hlas, aby prosadili realizaci jeho záměru. Tím lze vysvětlit jejich současnou programovou neochotu se případem znovu zabývat.

---

Dne 14. 10. t.r. spolupracovník Pražského grémia pro ochranu a rozvoj kulturního prostoru hlavního města J. Pešek o dané kauze krátce znovu hovořil (letos již potřetí) s předsedou vlády M. Zemanem. Na rozdíl od svého stranického kolegy a dřívějšího obhájce práv kostela sv. Michaela Archanděla (v roli opozičního poslance), současného ministra kultury P. Dostála, premiér opakovaně potvrdil svůj vstřícný vztah k rehabilitaci chrámu.

Rovněž dlouhé jednání J. Peška (15. 10. t.r.) s vrchním zemským rabínem K. Sidonem na téma pietní úcty k zemřelým, jak v případě devastovaného nejstaršího židovského hřbitova v ČR ve Vladislavské ulici v Praze 1, tak i zločinné devastace kostela sv. Michaela Archanděla u Staroměstského náměstí, probíhalo v přátelské atmosféře a přineslo cenné podněty pro budoucí spolupráci na poli ochrany principiálních autentických hodnot, jež se promítají do sféry péče o společné duchovní a kulturní dědictví vyrůstající z židokřesťanské civilizace. V průběhu rozhovoru rabín podepsal petici.

Také následující schůzka J. Peška s papežským nunciem (18. 10. t.r.) byla úspěšná. G. Coppa je velmi skromný muž velkého formátu s otevřeným srdcem.

Dne 21. 10. t.r. J. Pešek absolvoval konstruktivní jednání s primátorem HMP J. Kaslem, během něhož primátor akceptoval návrh na uskutečnění trilaterální schůzky zástupců jednotlivých subjektů zodpovědných za katastrofální S.Q. kostela, požádal J. Peška o její připravení a dal mu své slovo, že se setkání osobně zúčastní. Tímto gestem jedna strana již učinila první krok.

Proto se J. Pešek obrátil na kardinála M. Vlka s prosbou, aby arcibiskup zvážil důležitost a naléhavost situace a vyslovil svůj postoj k napravení reversibilních škod způsobených antikulturní devastací jedinečné duchovní a kulturně-historické památky chrámu sv. Michaela Archanděla na Starém Městě pražském během nejbližšího zasedání ČBK. Ta by měla především vydat oficiální stanovisko, které by uklidnilo (bouřlivé) projevy nevole a nesouhlasu vyvolané vyjádřením mluvčího ČBK D. Hermana (podle něhož osud kostela církev prakticky nezajímá), a po důkladné analýze dané problematiky jmenovat důvěryhodné a spolehlivé delegáty pro připravované trilaterální jednání. Jeho smyslem je nalezení vzájemného konsensu pro explicitní vyčlenění finanční částky ze státního rozpočtu (při určité participaci magistrátních, ministerských a církevních fondů) potřebné k autentické a důstojné rehabilitaci tohoto klenotu evropského významu. Její výše bude záviset na úspěšnosti snahy soudně prokázat nulitu nájemní smlouvy od samého počátku (mezi Národní knihovnou a privátní česko-rakouskou firmou Kontakt Moravia, a.s. resp. Michal Praha, s.r.o.)

Na základě dohody s primátorem HMP bude tento návrh předložen i ministru kultury. Průběžné informace dostanou také Úřad vlády a zahraniční partneři.

Ing. Jiří Pešek,

Praha, 24.11.1999