Kauza tzv. "rekonstrukce"

Kostel sv. Michaela Archanděla v těsné blízkosti Staroměstského náměstí čp. 460 (pčkat. 413/1) s přilehlým objektem pčkat. 417, k němuž náleží rozsáhlé pohřebiště, patří k nejcennějším kulturně-historickým památkám českého státu. Byl vždy vysoce hodnocen jako autentická součást širšího okolí národní kulturní památky Staroměstského náměstí, patřící pod ochranu UNESCO. Proto má své pevné místo v pokladnici evropských kulturních hodnot.

Význam a důležitost kostela mimořádně vzrostly objevením znamenitých stavebních prvků z doby gotické (např. nejvyšší gotický portál v Praze) a zvláště pak odhalením částí předchozí románské baziliky s přilehlými středověkými prvky (studna, věž), jež patřila k největším a nejdůležitějším sakrálním stavbám v Praze. Nový kulturně-duchovní rozměr jedinečnosti této sakrální památky vyplývá ze skutečnosti, že je jedním z mála hmatatelných, živoucích svědků duchovní kontinuity, jež spojuje počátky českého kulturního prostředí s kořeny evropské křesťanské tradice a vzdělanosti.

Založení kostela spadá již do poloviny 12. století. V dalších stavebních fázích byl původně jednolodní kostelík proměněn v rozlehlou románskou baziliku s přistavěnou věží. Gotickou podobu síňového chrámu s nádherným, bohatě zdobeným portálem kostel získal ve 14. století (1330-1360). V baroku (kolem 1750) se stal organickou součástí architektonicky uzavřeného útvaru v samém srdci Starého Města, kláštera Servitů, kteří zde pečovali o rozvoj umění a vědy. Výnosem císaře Josefa II. byli Servité ze svého působiště vyhnáni (1786). Kostel však nebyl předán pro vhodné světské využití dle požadavků Kodexu kanonického práva. Nezrušitelné posvátné místo kostela bylo redukováno na pohřebiště s hroby Servitů, měštanů a významných osobností Starého Města pražského, českého i cizího původu. Později byl využíván jako skladiště, manufaktura na výrobu papíru a před koncem komunistické éry jako sklad "drobného zboží". Neexistuje však žádný spolehlivý doklad o jeho "odsvěcení" (naopak existuje expertní posudek Liturgického institutu z 23.2.1998 potvrzující trvalou posvátnost posvěceného místa), a proto označení "bývalý" kostel je zcela nepatřičné. Přesto figuruje m.j. v textu nájemní smlouvy mezi Národní knihovnou České republiky (NK ČR) a firmou Kontakt Moravia, a.s. Hodonín. V r. 1982 svěřuje Ministerstvo kultury České republiky (MK ČR) kostel sv. Michaela Archanděla do správcovské péče NK ČR (tehdy Státní knihovna ČSR), čímž se tato stává vykonavatelem práva hospodaření k majetku ČR. Tento krok byl z hlediska potenciálního funkčního využití pro účely knihovních fondů naprosto nevhodný, neboť pouze zhoršoval finanční situaci této instituce.

Po restauraci demokratických poměrů v Československu český primas arcibiskup František kardinál Tomášek a řád Servitů veřejně podporují (listopad 1990) vhodné světské využití kostela sv. Michaela Archanděla (nástupce F. Tomáška kardinál Miloslav Vlk se komerčnímu využití kostela brání ostrým protestem zaslaným ministru kultury ČR 16.4.1998). Ve stejném duchu doporučuje rehabilitovat celý areál kláštera Servitů včetně kostela také MK ČR (červen 1991). Ředitel NK ČR V. Balík se však pod tlakem finanční tísně rozhodne prodat chrám v aukci. 27. 10. 1993 organizuje aukční a realitní agentura GAVLAS dražbu kostela sv. Michaela Archanděla, jejímž vítězem se stává firma Milko, která za něj má zaplatit 133 mil. korun. Proti prodeji a komercializaci kostela (včetně bývalého kláštera) se rezolutně staví akademická, odborná i laická veřejnost: profesoři a studenti UK v čele s rektorem R. Paloušem, Akademie věd ČR - ředitel Ústavu dějin umění V. Lahoda, Státní ústav památkové péče - ředitel J. Štulc, fakulta architektury ČVÚT, generální převor Řádu Servitů v Římě H. M. Moons a řada dalších právnických i fyzických osob. Protestní akce včetně stávky studentů a kriminologické prověření vítězné firmy vedou k anulování výsledku dražby a kostel je za předem stanovených podmínek pronajat NK ČR na dobu minimálně 30 let společnosti KONTAKT MORAVIA, a.s. se sídlem v Hodoníně, která dle nájemní smlouvy převádí všechna práva a povinnosti na svou dceřinnou firmu KONTAKT MORAVIA EVROPA, s.r.o. (KME), jež se posléze transformuje na společnost MICHAL PRAHA, s.r.o. (MP) s majoritním podílem rakouského kapitálu (Jerri Nowikovsky).

V roce 1994 předkládá KME studii na rekonstrukci kostela a na jeho bankovní využití. Tento záměr je schválen stanoviskem ředitele PÚPP P. Pirkla a závaznými rozhodnutími vedoucí Odboru památkové péče Magistrátu hl.m. Prahy (OPP MHMP) J. Knížkové z 21.6.1994 a 22.6.1995. Následně je Odborem výstavby Obvodního úřadu Městské části Praha 1 (OVOÚMČP-1) vydáno stavební povolení dne 24.7.1995. V důsledku nové vlny kritiky a odporu relevantních kulturních institucí (m.j. na přímý podnět Klubu za Starou Prahu podaný MK ČR) je pravomocné rozhodnutí OPP MHMP ze dne 22.6.1995 zrušeno verdiktem MK ČR dne 15.7.1996, který nabývá právní moci výsledky rozkladové komise MK dne 12.3.1997. Tím se sice podaří zabránit přestavbě kostela na banku (je příznačné, že jediná dochovaná freska v kostele znázorňuje scénu "Vyhnání kupců z chrámu"), nikoliv však jeho další a paradoxně ještě rozsáhlejší devastaci, což prakticky potvrdil v MF dnes ze dne 26. 1. 1998 i sám ředitel PÚPP P. Pirkl: "...to bude znamenat větší stavební a technické zásahy než v případě banky". OPP MHMP vydává dne 20.6.1997 nové závazné stanovisko, na jehož základě OVOÚMČP-1 uděluje firmě MP (= transformovaná KME) dne 25.6.1997 Povolení změny stavby před jejím dokončením. Toto povolení petrifikuje přestavbu kostela pod záminkou tzv. "kulturního využití" na multimediální show. "Disneylandovský" projekt nazvaný "The St. Michael's Mystery" je prezentován jako neformální ztvárnění českých dějin. Po technické stránce znamená masívní devastační zásahy do podstaty celého chrámu (interiéru i exteriéru) a z hlediska kulturně-duchovní dimenze jeho devalvaci respektive zneuctění jako sakrálního prostoru, jímž stále zůstává.

Realizace multimediální show způsobila vysoké, obtížně vyčíslitelné nevratné i vratné škody na třech úrovních:

1. archeologické

nedostatečný průzkum bez adekvátní dokumentace předepsané ze zákona. Vedoucí archeologického výzkumu V. Huml ve své regulérní zprávě z r. 1997 m. j. napsal, že v jižní části obvodového zdiva gotické fary byl vybourán otvor pro vstup k trafostanici a plášť středověké studny byl ubourán o 70 cm, ačkoli v obou případech se jedná o samostatné kulturní památky zapsané MK v témže roce 1997.

2. architektonické

zmrzačení prostorů lodí hrubými stavebními zásahy, narušení statiky štíhlých gotických pilířů i obvodových zdí přepatrováním ocelovými konstrukcemi, inženýrskými sítěmi pro rozsáhlý restaurační provoz v půdním prostoru, deformace tvaru střechy zotvírané 17 zakázanými vikýři včetně nedodržení přikázaného typu její krytiny atd. Tyto a další zásahy jsou v příkrém rozporu s původními nařízeními MK ČR ze dne 29.3.1994, jež jasně vytyčují mantinely stavebních prací, a jimiž bylo vkládání jakýchkoliv konstrukcí trvalého charakteru do interiéru kostela jednoznačně zakázáno.

3. pietní

rozvrácení a zničení hrobů zde pochovaných Servitů i významných představitelů středověké Prahy měšťanského či šlechtického původu, obsahujících cca 11m3 kosterních ostatků, včetně znehodnocení části jejich vybavení (cenné předměty zemřelých);

destrukce interiéru kostela, zcela nevhodná technická zařízení a dekorace, způsob využití ostře kontrastující s původním posláním a funkcí kostela.

Pozn.:

S ohledem na mimořádnou závažnost pietně-archeologické dimenze je této kategorii věnována detailní pozornost. Připravovaný akt přestěhování (vyhoštění) ostatků Servitů a významných představitelů Starého Města pražského doby barokní i gotické z místa jejich posledního odpočinku v konsekrované půdě kostela sv. Michaela Archanděla do podzemí sousedního sekulárního domu (ve správě J. Jaroměřského) uskutečnilo dne 28.11.1997 Muzeum hl.m. Prahy, zastoupené výše zmíněným vedoucím archeologického výzkumu v předmětném kostele V. Humlem, který oficiálním dopisem ze dne 20.11.1997 pozval k účasti na této skandální události představeného (převora) servitské komunity v Nových Hradech, G. Waldera (v textu svého zvacího dopisu velice důsledně - 3x na jediné půlstránce - užívá výraz "kostel", nikoliv - jak se často nesprávně uvádí - "bývalý kostel"). V této souvislosti není nezajímavé připomenout, že ředitel Muzea hl. m. Prahy Z. Míka se brání námitce o možnosti zneuctění či jiného ohrožení kosterních ostatků pohřbených mimo půdorys stávajícího kostela (v podzemní chodbě sousedního domu) argumentem, že i tento prostor ještě patří ke kostelu, a pochovaní zemřelí jsou tudíž chráněni posvěcenou půdou?!

Tento bod je průsečíkem, v němž se protíná právní otázka úcty k zesnulým s principiální etickou dimenzí (hrubé) komercializace kostela. Zde se jasně a výmluvně odhaluje inkonsistence a neudržitelnost rozporuplných argumentů obhajujících morální nezávadnost projektu "The St. Michael's Mystery". Náměstek MK V. Koronthály totiž v rozhovoru pro MF dnes v lednu t. r. uvedl, že by ministerstvo kultury nikdy takové využití nedovolilo, kdyby kostel nebyl odsvěcen... Jeho názor je v podstatě koherentní s pohledem dalšího pozvaného účastníka resepelizace ostatků, dominikánského kněze z klášterního kostela sv. Jiljí na Starém Městě pražském J. Tretery, který během přednášky V. Humla v Klubu za Starou Prahu (podzim 1997) vyslovil názor, že se již nejedná o kostel, neboť byl údajně odsvěcen (toto pojetí je však neudržitelné ve světle oficiálního expertního posudku vypracovaného Liturgickým institutem na žádost FFUK 23. 2. 1998, schváleného souhlasem arcibiskupa M. kardinála Vlka i dominikánského spolubratra J. Tretery, D. Duky, a podpořeného nálezem konsekračních křížů pod vnitřní omítkou kostela).

Pozvání dále obdržel i farář chrámu Nanebevzetí Panny Marie před Týnem, M. Vágner, který se však akce nezúčastnil. Treterův postoj zjevně přispěl k rozhodnutí vyhovět žádosti V. Humla a oficiálně se podílet s několika dalšími dominikány na tzv. pietním obřadu "uložení do krypty lidských pozůstatků získaných v zaniklých hrobech pod podlahou kostela.." (citace z Humlova dopisu). Při aktu asistoval také servitský převor G. Walder. Ze svědectví očitých svědků nezvratně vyplývá, že v hlavním prostoru krypty, kde se uskutečnil vlastní obřad, je nově pohřbena pouze malá část různorodých (a manipulací při transportu poškozených) ostatků, zatímco převážná většina kosterních zbytků (více než 100 krabic s identifikačními nápisy, papírové pytle) byla vymístěna do spojovací podzemní chodby sousedního soukromého domu, tzn. mimo prostor vymezený půdorysem stávajícího kostela (k tomu je nutno poznamenat, že v průběhu stavebních prací byla část ostatků vyhozena do kontejneru a posléze odvezena na skládku).

Jestliže bychom vzali v úvahu hodnotící východiska J. Tretery a G. Waldera považující kostel sv. Michaela Archanděla za civilní dům, pak došlo realizací tzv. pietního aktu k politováníhodné tragikomické frašce, kterou je přestěhování kosterních pozůstatků "z domu do domu". Její oficiální rámec měl posloužit jako určitá legalizace násilí spáchaného na právech zemřelých, či snaha o zmírnění tohoto bezpráví. Vzniklá absurdní patová situace je současně upozorněním na závažné mezery v legislativě pohřebnictví a výzvou pro jejich vyplnění (včetně přebírání transgeneračních věcných břemen).

O připravované skandální akci byli písemně informováni 26.11.1997 všichni potenciální účastníci: ředitel Muzea hl. m. Prahy Z. Míka, představený řádu Servitů v Nových Hradech G. Walder, členové dominikánského kláštera J. Tretera a D. Duka (současný adept na stolec královéhradecké diecéze), farář chrámu Nanebevzetí Panny Marie před Týnem M. Vágner (od aktu se distancoval).

Z uvedených skutečností velmi zřetelně vyplývá klíčové dilema, na které již v listopadu 1997 upozornil J. Tellc: Buď je kostel sv. Michaela Archanděla posvátným prostorem, v němž jsou právoplatně pochovány ostatky zemřelých, a pak se v něm nemůže provozovat "disneylandovská" multimediální show, a nebo je - ryze hypoteticky - sekulárním domem, a pak je zapotřebí pro zesnulé najít posvátné pohřební místo, jímž rozhodně není podzemní chodba civilního domu. Navíc v takovém případě by bylo nutné položit si i další logickou otázku: Jak je možné, že se oficiální pohřební obřady v době gotické a barokní hromadně konaly v "domě"? A jak je možné, že se takový úkon děje v civilizované demokratické evropské zemi na sklonku 20. století?

Dokreslením velmi specifického postoje G. Waldera k celé kauze komercializace mimořádně vzácného chrámu sv. Michaela Archanděla je i jeho explicitní vyhrožování těm, kdo se snaží pouze pevně stát za stanoviskem jeho vlastního nejvyššího představeného, generálního převora řádu Servitů v Římě H. M. Moonse, stejně jako za oficiálním prohlášením hlavy Římskokatolické církve v ČR, českého primase, arcibiskupa M. kardinála Vlka.

---

Za dané situace podává Pražské grémium dne 3.4.1998 Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 Oznámení o důvodném podezření z trestné činnosti na neznámého pachatele.

Dne 14.4.1998 podává Akademie výtvarných umění v Praze zast. rektorem J. Kotalíkem u Obvodního soudu pro Prahu 1 Návrh na předběžné opatření s cílem neprodleně zastavit všechny práce v objektu kostela sv. Michaela Archanděla. Dne 16.4. se k návrhu připojuje Státní ústav památkové péče zast. ředitelem J. Štulcem a Pražské grémium pro ochranu a rozvoj kulturního prostoru hl. m. Prahy. V roli odpůrců je společnost Michal Praha, s.r.o., Český stát zast. Ministerstvem kultury, Národní knihovna ČR, Obec hl. m. Praha a Pražský ústav památkové péče. Usnesením ze 17.4.1998 soud navrhovatelům ukládá opravit formální nedostatky návrhu, což tito činí a korigovaný text je soudu v určené lhůtě podán 5.5.98. Navrhovateli jsou: AVU, SÚPP, MHF Pražské jaro, Pražský filharmonický sbor a Klub za Starou Prahu. Odpůrci jsou redukováni na firmu Michal Praha, s.r.o. a Národní knihovnu ČR.

Výrok soudu první instance z 26.5.1998 meritorně přiznává navrhovatelům věcný zájem, v procesní rovině jej však nepovažuje za zájem právní. Dle názoru soudu v dané kauze neexistuje právní vztah mezi navrhovateli a odpůrci, nýbrž pouze mezi odpůrci navzájem. Proti tomuto verdiktu se navrhovatelé odvolali k Městskému soudu v Praze.

Poslední vývoj na vnitropolitické scéně urychlil sled událostí; nový ministr kultury P. Dostál, který ve věci záchrany chrámu sv. Michaela Archanděla dvakrát interpeloval bývalého ministra M. Stropnického, vyjádřil politickou vůli rehabilitovat tuto vzácnou prioritní památku evropského významu. Hlavní ideou jejího důstojného zhodnocení je podpora projektům uskutečňovaným v části areálu bývalého kláštera Servitů, především Evropskému centru starého umění. Tento záměr výtečně harmonizuje s plány a studiemi Odboru památkové péče, muzeí a galerií MK ČR vypracovanými již 26.6.1991, které doporučují:

"plnou rehabilitaci prostoru kostela a zachování atmosféry a ducha místa celého památkově velmi cenného areálu při uměřeném zpřístupnění veřejnosti částí kláštera a vícefunkčním využití kostela, který by kromě kulturních a společenských příležitostí plnil svou původní liturgickou funkci, na rozdíl od jiných programů, ... z kulturního hlediska naprosto nepřijatelných ... Sdružení školských a kulturních uživatelů areálu kláštera, které tento program připravilo ... jsou zařízení tradičně pražská, a je proto nositelem předpokladů pro zachování genia loci" (ředitel V. Razím).

Mezinárodní renomé a kvalita jednoho ze zmíněných školských a kulturních uživatelů kláštera (v současné době jediného v této kategorii), vzdělávací a kulturní instituce Collegium Marianum - Týnská škola a Rečkova kolej, navazující na tradici středověkého školství, obecně zaměřené na rozvoj duchovních hodnot, vzdělání, vědy a na ochranu kulturních památek a tradic, příznivě splňují podmínky pro úspěšný rozvoj domácích aktivit i zahraniční spolupráce. Institut Collegium Marianum se specializuje zejména na interpretaci staré (chrámové) hudby s využitím autentických dobových nástrojů či jejich replik a na staré sakrální výtvarné umění, a v těchto oblastech poskytuje služby všem subjektům s podobným zaměřením.

Evropské centrum starého umění bude moci nabídnout současné chaotické a udýchané Evropě osvěžující pramen živé vody, duchovní křižovatku pro návrat k vlastním hodnotovým kořenům. Nádherný trojlodní prostor rozlehlého kostela, zrekonstruovaný do původní podoby např. podle některého z projektů SÚRPMO (prof. M. Pavlík), by kromě občasného liturgického využití sloužil jako koncertní síň pro autentickou interpretaci především staré hudby a jako věrohodné stylové prostředí k pořádání výstav starého sakrálního výtvarného umění a péče o ně, při zachování zvláštního liturgického statutu krypty definovaného Kodexem kanonického práva. Ve smyslu realizace tohoto plánu byly zahájeny rozhovory s evropskými a světovými partnery na úrovni kulturní, ekonomické i politické pomoci a spolupráce.

---

Kostel sv. Michaela Archanděla na Staroměstském náměstí čp. 460 (pčkat. 413/1) s rozsáhlým pohřebištěm, vnímaný jako jedna z nejcennějších památek ČR, daleko přesahující její teritoriální obzor, je stále posvátnou půdou (viz odborný posudek Liturgického institutu KTF UK), která spojuje ranou českou historii 12. stol. s kořeny evropské křesťanské civilizace, a proto jeho barbarská devastace způsobená přestavbou na multimediální show příčící se dobrým mravům je selháním činných správních orgánů a projevem vandalismu evropského formátu, který se musí nekompromisně odmítnout. Zároveň je nutné napravit pochybení některých představitelů z řad duchovních Římskokatolické církve. Současný stav je totiž ve zjevném principiálním rozporu s všeobecně deklarovanými pilíři právního řádu respektujícího smluvní vztahy a nedotknutelnost vlastnických práv, z něhož vyrůstá demokratický společensko-ekonomický systém. Ignorování práv zemřelých, kteří si místo svého posledního odpočinku legálně předplatili či vydobyli jinými zásluhami, je ignorováním smyslu právního řádu a vulgárním pošlapáním etických norem i pietních zvyklostí. Akt likvidace hrobů se tak stává nejen útokem na vlastní národní kořeny, ale současně i ohrožením obecných principů demokratického systému. Proto je nezbytné vyvinout veškeré možné úsilí k záchraně jedinečné perly chrámu sv. Michaela Archanděla, který se stal symbolem boje o zachování úcty a respektu k pravým hodnotám na celém evropském kontinentu.

I toto měl nepochybně na mysli poslanec Z. Klanica, když z titulu profese archeologa prohlásil 14. 5. t. r. v PSP ČR:

"Paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych reagovat na interpelaci kolegy Dostála. Jako člověk, který se stále ještě profesionálně zabývá našimi nejstaršími dějinami, musím plně podpořit to, co tady uvedl kolega Dostál, protože došlo skutečně na Starém Městě ke zbytečnému a neodvolatelnému zničení velmi důležitého pramenného materiálu k počátkům slovanského osídlení této oblasti. Myslím si, že to bylo v důsledku vážného pochybení státních orgánů, a je potřeba z toho vyvodit patřičné závěry."

Při následném hlasování poslanci PSP ČR odmítli vysvětlení přednesené ministrem kultury M. Stropnickým výrazným poměrem hlasů 68 : 24. Závažným průvodním jevem ministrovy odpovědi byla nepravdivá tvrzení a zvláště obhajoba průchodnosti zrůdného projektu, kostel organicky i funkčně mrzačícího, na základě prohlášení, jež vydal MK představený servitské komunity v Nových Hradech, rakouský státní občan G. Walder:

"Pro nás je ovšem rozhodující stanovisko převora řádu Servitů pana Gerharda Waldera z 20.4. tohoto roku, ve kterém se prohlašuje, že jeho řád je s řešením situace bývalého kostela sv. Michaela srozuměn, žádné nároky na tento kostel nevznáší. Souhlasí i s umístěním ostatků a vítá, že oproti dřívějšímu využití, což byla - jak jsem již podotkl - manufaktura a sklad, je nyní budova kostela po ukončení rekonstrukce určena ke kulturním účelům".

Uvedené tvrzení G. Waldera však ostře kontrastuje s důrazným protestem generálního převora řádu Servitů v Římě H. Moonse proti komercializaci kostela z 13. 11. 1993, a tudíž je zjevně nepravdivé. Kromě toho z ústního sdělení Walderova řádového spolubratra vyplývá, že zbytek klášterní komunity nebyl o věci řádně informován. Poskytnutím neoprávněných záruk ministerstvu kultury hostitelského státu i následným vyhrožováním jednomu z kritiků multimediálního projektu se G. Walder dopustil závažného překročení svých kompetencí a zneužití pravomocí, jež mu nepřísluší. Tímto krokem se celý problém internacionalizoval, na což byli upozorněni m.j. generální převor Moons i další představitelé církevní hierarchie a diplomatické kruhy v Praze (10. 4. 1998 byl o případu antikulturní devastace chrámu sv. Michaela Archanděla stručně informován také prezident nejvýznamnější evropské politické strany - Evropské lidové strany - W. Martens).

V daném kontextu je nutné připomenout velmi podstatnou informaci o dalších množících se projevech oficiální nespokojenosti s devastací národního kulturně-historického bohatství: Archeologický ústav AV ČR podal trestní oznámení ve věci zničení archeologické lokality v Rudné, což je případ typově srovnatelný s kauzou sv. Michaela Archanděla.

Pro ilustraci jsou v sekretariátu UHS uvedeny kopie dvou významných dokumentů - Návrhu na předběžné opatření podaného u Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5.5.1998 a (návrhu) interpelace poslance P. Dostála přednesené v PSP ČR dne 14.5.1998. Vzhledem k rozsahu pojednávaného tématu budou publikovány další informace.

Ing. Jiří Pešek

V Praze 21.8.1998

---