Moderátorka: Otázka, co si počít s nezvládnutelnými žáky ve školách, je tento týden znovu v popředí politické pozornosti. Labouristická poslankyně Diane Abbottová je znepokojena, jak špatné výsledky mají v britských školách mladí černoši mužského pohlaví, kteří jsou také ze školy z disciplinárních důvodů často vylučováni. Abbottová argumentuje, že prý problém způsobují bělošské učitelky, které si s mladými černochy neumějí poradit. To ale nevysvětluje, proč - jak dokazuje zpráva, zveřejněná tento týden - je ze škol z disciplinárních důvodů vylučován také velký počet dívek. Tato zpráva dokazuje, že každá pátá osoba, vyloučená ze školy je podle oficiálních statistik dívka. Avšak zatímco existuje množství pomocných struktur pro chlapce se špatným chováním, nic takového většinou neexistuje pro dívky. Škola Meadows School v městečku Tumbridge v Kentu je jednou z mála speciálních škol, která poskytuje pomoc mladým lidem obou pohlaví, kteří byli trvale vyloučeny z pravidelné školní docházky. Henrietta Otley hovořila s ředitelem Sandy Pattersonem a s některými dívkami.

Reportérka: Co nejhoršího jsi kdy udělala?

Dívka: Asi - škrtila jsem holky a dala jsem facku učitelce.

Ředitel: Jmenuju se Sandy Patterson, jsem ředitelem Meadows School. Většina dívek, které sem k nám přicházejí, byla vyloučena ze školy v důsledku problémů ohledně chování ve třídě. Agresivní chování vůči učitelům, někdy včetně násilí, všeobecné vyvolávání nepořádků v hodině na středních školách - a tím mám na mysli vážné nepořádky - a hlavně také z důvodů odmítání poslušnosti, odmítání přizpůsobit se pravidlům a předpisům ve škole.

Jiná dívka: Byla jsem ze školy vyloučena čtyřikrát, naposledy když mi bylo dvanáct. Bila jsem spolužáky a házela jsem po třídě židlemi.

< strong>Ředitel: Velmi velkým problémem jsou extrémní emocionální poruchy u těchto dívek. Rychle se u nich mění nálada: mohou být velmi klidné a pak najednou velmi emocionálně rozrušené. Nešťastným rysem u těchto dívek, který jsem zaznamenal během let, je taky to, že mnohé z nich jsou dost promiskuitní.

Reportérka: Vyrovnávají se těžce s tím, že byly vyloučeny z normální školy?

Ředitel: Ano. Jestliže jste byli jako dítě odmítnuti, je to velmi obtížné. Jen to přispěje k jejich pocitu, že jsou k ničemu. Je to velký problém.

Reportérka: Proč jsi byla vyloučena ze školy?

Jiná dívka: Protože jsem byla šikanována. Jedna holka ve třídě nadávala mé mamince. Když u toho nebyl žádný učitel, dala jsem jí pěstí do obličeje.

Reportérka: Byla jsi terčem šikany ve škole pořád?

Dívka: Ano.

Reportérka: Myslíš, že bylo spravedlivé, že tě ze školy vyloučili?

Dívka: Ne.

Reportérka: Co podle tebe měla škola udělat?

Dívka: Měla to vyřešit.

Ředitel: Zdá se mi, že kdyby tyto děti dostaly v rámci určitého kontextu v mainstreamových školách určitou příležitost, kdyby chodili do menších tříd anebo měli důsledného, jediného učitele, kdyby věděli, kdo je bude pořád učit každý den, myslím, že některé z dívek u nás mohly zůstat v normální škole. Vůbec není pravda, že se tyhle děti nedají učit.

Dívka: Maminku zavolali do ředitelny, ředitel se podíval na mé záznamy během doby, co jsem do té školy chodila, a řekl jí, že už toho má dost a poslal mě domů.

Reportérka: Dostala jsi od školy nějakou podporu?

Dívka: Ne, už jsem tam nikdy nešla.

Ředitel: Většina dívek, s kterými tady pracujeme, dostaly v normálních školách několik šancí a nevyužily jich.

Reportérka: Je agresivní chování od dívek tolerováno natolik, jak je tolerováno agresivní chování od chlapců?

Ředitel: Dá se říci, že se dívky obyčejně tolerují více než chlapci, protože jejich agresivní chování není fyzicky tak nebezpečné.

Dívka: Vyvíjejí na nás holky větší tlak, abychom dělali víc než kluci.

Reportérka: Myslíš, že jsou vůči agresivnímu chování dívek méně tolerantní než vůči agresivnímu chování chlapců?

Dívka: Ano. Klukům spousta věcí prošla.

Reportérka: Co musejí spáchat kluci, aby byli vyloučeni ze školy?

Dívka: Sexuální věci a tak.

Reportérka: Ale ty jsi byla překvapena, když tě vyloučili ze školy jen za jediný incident?

Dívka: Ano.

Ředitel: Vysoké očekávání učitelů vyvolává na žáky podstatný tlak. Zejména na dívky, s nimiž tady pracujeme my. Když jim to nejde, podléhají pocitu, že jsou k ničemu. Jsem tady ředitelem už téměř čtrnáct let a zdá se mi, že existují jasné důkazy, že ty dívky o sobě mají nesmírně nízké mínění. Jsou ve zmatku ohledně své totožnosti, kam jdou, co chtějí dělat. Během let se to ještě zhoršuje.

Moderátorka: To byl Sandy Paterson a jeho školu financuje charitativní organizace Barnardo's. Ale co se s tím dá dělat a proč jsou problémové dívky tak ignorovány. Máme na lince Dame Jane Allisesovou, ředitelka Woneyrange High School v Manchesteru a členku poradního výboru ministerstva školství pro chování žáků. Máme tu také Audrey Lewisovou, profesorku pedagogiky z Leicester University a autorku zmíněné zprávy. Audrey, jistě existuje problém s dívkami, ale je to daleko menší problém než problém s chlapci. Jen každá pátá osoba, vyloučená ze školy, je dívka. Je tedy překvapující, že pro dívky existuje mnohem méně pomocných struktur?

Audrey Lewis: Myslím, že je to znepokojující, že neexistují pro dívky žádné pomocné struktury. Je pravda, že jen každá pátá osoba trvale vyloučená ze školy z disciplinárních důvodů je dívka, ale existují i další formy vylučování ze školy. Dívky chodí za školu, protože se bojí šikanování. Dívky, které sice chodí do školy, ale jsou vyloučeny z některých hodin, mají do nich zakázáno chodit, takže celý problém je daleko větší než 1:5. Zjišťujeme, že když hovoříme s učiteli a dalšími profesionály, nechtějí posílat dívky do vnějších pomocných struktur, protože v nichž je většina chlapců. Externí pomocné struktury, které údajně existují pro chlapce i dívky, alternativy k mainstreamovým školám, tak vlastně pro dívky neexistují. A taky, jestliže jste zranitelná dívka a máte potíže, těžko budete chtít, aby vás poslali do instituce, kde většina ostatních jsou chlapci.

Moderátorka: Vy jste se dostala do hlavních zpráv před Vánocemi, protože jste použila vyloučení ze školy jako nástroj - vyloučila jste muslimskou žákyni, protože odmítla chodit do školy z náboženských důvodů v uniformě. Byla starší než děti, o nichž tady dnes hovoříme, 11 - 16, tahle byla ze šesté třídy (17 let). Ale proč jste použila nástroje vyloučení v tomto případě?

Audrey Lewis: Protože neexistovala jiná alternativa. Byl to případ, kdy to bylo úplně jasné. Zažádala o vstup do naší šesté třídy a věděla dobře, jaké jsou tam požadavky na oblékání: je to oblékání podnikatelského stylu. Jsou to volné předpisy a umožňují odchylky pro etnické rozdíly. Avšak ona se rozhodla, že tuto uniformu vůbec nebude nosit. Má pravidla jsou důsledná a jasná a jsou uplatňována spravedlivě. Ona se pak do školy vrátila a přijala kompromis.

Moderátorka: Za jakých okolností je podle vašeho názoru ospravedlnitelné tak tvrdé opatření, jako je vyloučení ze školy?

Audrey Lewis: Extrémně agresivní chování. Škrcení druhých, velmi agresivní zastrašování, skutečným zdrojem znepokojení je fyzické nebezpečí, narušování vzdělání ostatních žáků a jedna studentka řekla: Chtěla jsem, aby mě vyloučili, protože se mi nechce chodit do školy. To je pak obtížné, jak na to řádně reagovat. Máme nyní spoustu podpůrných struktur, psychologů, poradců, atd., a opravdu se snažíme využít všech možností, abychom žáky nemuseli vylučovat, protože to jako učitelé dělat nechceme. Ale někdy se nedá nic jiného dělat.

Moderátorka: Slyšeli jsme ty dívky na pásku. Ty zastávají názor, že se s nimi zachází přísněji než s chlapci. Sandy naopak zastával názor, že jsou učitelé vůči dívkám tolerantnější. Jaké jsou důkazy v této věci. Jak vypadá situace?

Audrey Lewis: Celkově je to dost nejasné. Jestliže je dívka agresivní, je možné, že učitelé reagují: Tohle není přijatelné chování, to není typické chování pro dívku, takže jsou na ni daleko přísnější. Na druhé straně, mohou říci: Tahle dívka má problémy a proto potřebuje pomoc. V naší studii dívky vyjadřovaly názor, že neexistuje žádný jediný způsob, jak je s nimi zacházeno. A také identifikovaly různé způsoby, jak reagovaly na učitele - na rozdíl od chlapců. Takže jestliže se dostane do potíží chlapec, skončí to tak, že ten chlapec začne křičet a bránit se. Dívka využívá celé řady strategií, včetně pláče, nebo se začne omlouvat, aby se z toho dostala.

Moderátorka: Jane, vím, že jste učila v koedukativních školách, i když teď učíte v dívčí škole. Zachází se podle vašeho názoru jinak s chlapci a s dívkami?

Jane Allises: Potíž je, že nemáme stejné chování ve všech školách, takže nelze v této věci generalizovat. Některé školy zacházejí s oběma pohlavími férově, jiné nejsou důsledné. Ve školách, kde jsem učila já, existovaly snahy zacházet s oběma pohlavími stejně. Avšak jsem vždycky znepokojena, když si kolegové myslí, že protože učím v dívčí škole, že tu nejsou problémy. Problémy bývají dokonce větší. Bylo to pro mě překvapení, když jsem sem přešla, takže chápu, čím se tato zpráva zabývá, a mohu se ztotožnit s mnoha jejími informacemi.

Moderátorka: Audrey, poslankyně Diane Abbottová hovoří o rasismu a o neschopnosti části bělošských učitelek vyřešit problémy, které vedou k velkému počtu vylučování chlapců ze školy. Platí totéž obvinění i pro dívky, že za to můžou učitelé?

Audrey Lewis: Myslím, že Diane Abbottová řekla dvě zásadní věci. Zaprvé, zdůraznila, že potřebujeme víc černošských učitelů. S tím souhlasím. Taky uvedla, že černošští chlapci potřebují víc podpory.

Moderátorka: Myslím, že ona řekla, že je zapotřebí pro chlapce víc černošských mužů učitelů.

Audrey Lewis: To je pravda. Přivítali bychom víc černošských učitelů, mužů i žen. Ovšem nikdo z nich nám do škol nepůjde, jestliže nezajistíme, že budou mít možnost řádné kariéry ve školství. Nemá cenu je jmenovat do škol a pak o ně přijít, protože uvidí, že nemají postup. Rasismus, který ovlivňuje mladé lidi, může mít vliv i na učitele. Co se černošských chlapců týče, je pravda, že jsou daleko častěji vylučování ze školy než bílí chlapci, a totéž platí ale o černošských dívkách. Je vylučováno čtyřikrát více černošských dívek než bělošských dívek. Takže je to složitý obraz.

Moderátorka: Jane, myslíte si, že při vylučování hraje možná nějakou roli rasismus?

Jane Allises: V mé vlastní škole je jasná rovnováha mezi rasami - je to velká multikulturní škola. Akceptuji, že je zapotřebí, aby žáci měli mezi učiteli kvalitní vzory. Mladí lidé bohužel často žijí ve velmi nestabilním prostředí. Pro ně je důležité, aby měli autoritu na ulicích. Je velmi obtížné to překonat ve škole a začít přijímat citlivější chování, aby se mohli žáci společně učit. Ale v dobrých školách - a myslím si, že moje škola je dobrá - máme mnoho žáků z nejrůznějších etnických zázemí a ti pracují společně a rádi ve škole. Takže si musíme dávat pozor na to, abychom posuzovali všechny školy stejně.

Audrey Lewis: To jsou zajímavé poznámky. Často učitelé tyto problémy podceňují. Dívky v naší studii, bělošské i černošské, zaznamenaly rozdíly v tom, jak učitelé reagují na různé druhy dětí. Hodně problémů, jako je šikanování a rasismus, si všímají daleko citlivěji žáci než učitelé. Je důležité s žáky hovořit, i s dívkami, o tom, co potřebují a co se ve škole děje, protože jako dospělí často žijeme v úplně jiném světě než mladí lidé.

Moderátorka: A co doporučujete, Audrey, aby se včas zachránili ti, kteří hrozí, že ze školy vypadnou? Potřebujeme pro ně speciální pomoc?

Audrey Lewis: Myslím, že je zapotřebí určité pomocné sítě, zaměřené konkrétně na dívky. Takže v koedukačních školách je velmi pozitivní, když dáte dívkám prostor, aby si samy mezi sebou prodiskutovaly, co se děje. Vláda by také měla zaznamenávat záškolácké statistiky podle pohlaví, aby bylo zřejmé, kdo nechodí do školy. A dobrovolné organizace by to měly monitorovat podle historie i podle pohlaví a zaznamenávat, kdo jejich služeb využívá a kdo se na nich podílí.