Věříte Babišovi, nebo Kalouskovi? Já věřím oběma...

11. 4. 2015 / Bohumil Kartous

Někdejší politik Daniel Kroupa, který pro ČT vystupuje jako častý komentátor politického dění, se domnívá, že otevřená hádka mezi a Andrejem Babišem a Miroslavem Kalouskem, při které se vzájemně obviňovali z mnohostranně neakceptovatelných činů, je projevem „propadu politické kultury“ a jejího „hrubnutí“. Jednak příliš nerozumím tomu, odkud pan Kroupa tento svůj dojem datuje, protože ten dojem rozhodně nemám. Zejména si ale rozhodně nemyslím, že by to byl jakýkoliv důkaz o změně. Je to naopak velmi přesvědčivý indikátor toho, jaká je české politická scéna ve skutečnosti, a to dlouhodobě. 

Ani v nejmenším nerozumím představě, že budou-li se politici chovat navenek kultivovaně, zatímco jejich reálpolitika bude bezskrupulózní, bude nám lépe. Až příliš z takového postoje cítit katolické pokrytectví, kdy sice víme, že někteří kněží zneužívají děti, ale nebudeme o tom přece "proboha" mluvit. Takový požadavek je pravděpodobně motivován přesvědčením, že určitou míru popření základních principů vlastní existence nemůže sociální struktura, ať už politická nebo církevní, přežít. A to je přesvědčení zcela správné. 

Řešení se ovšem může lišit, a je to dáno tím, zda chcete strukturu zachovat, nebo změnit. V této zemi je stále většina lidí přesvědčena, že strukturu zastupitelské demokracie je možné rozvíjet, kultivovat v její podstatě, nikoliv jen v jejím projevu. Toto přesvědčení nemusí být nijak zvlášť silné a lze se domnívat, že je do značné míry založeno na pohodlnosti a neschopnosti představit si jiný funkční systém. A tato neschopnost a neochota je živena neustálým opakováním neprokazatelného tvrzení, že lepší než tento, očividně zdegenerovaný systém zastupitelského parlamentarismu mít nemůžeme. 

Paradoxně nejhorlivějšími ambasadory této ideologie jsou ti, kdo se zároveň podílejí na její devastaci. Je komické, když se pánové Kalousek a Babiš přou o to, kdo je větší zločinec, protože v rámci tohoto politického systému a jeho vývoje jsou od sebe neoddělitelně spojeni. Není vůbec žádných pochyb, že v současnosti vidíme do očí bijící střet zájmů "řezníka, hokynáře a ministra financí" Babiše v jedné osobě, nicméně cestu k němu pečlivě vydláždil nejpřičinlivější politický dlaždič posledních dvou dekád Kalousek. Jeden je generickým následkem druhého, nebo ještě jinak, Kalousek je politickým otcem Babiše. Proto jsou jejich otevřené, agresivní spory v podstatě nejlepší možnou ilustrací současné chandry. Babiš jako následník Kalouska je důkazem, že dialektická dráha, po které se česká politika pohybuje, má tvar spirály a směřuje dolů. 

Pokus o obrat a kultivaci, o který se pokusil Petr Fiala svým osobním angažmá v ODS, je podle všeho idealistická představa, která se střetává s velmi silnou rezistencí systému, jenž si osvojil vlastní pravidla a způsoby. Můžeme tak pozorovat, že místo kultivace politiky dochází k přesně opačnému efektu: Petr Fiala "kalouskovatí", patrně tlačen do této pozice svým okolím a přesvědčením, že jako politik je právě smutný hrdina naší doby tím nejlepším vzorem. 

Při každé takové příležitosti je nutné znovu a znovu opakovat, že skutečná změna politické struktury a tedy i společenského klimatu nespočívá v protestní volbě, kdy jednoho "zločince" vystřídáme nějakým dalším. Tento druh "změny" dovedl tuto zemi do situace, kdy ministr financí rozhoduje o dotacích pro své vlastní podniky a kdy jeho média předkládají jeho verzi celého příběhu. Skutečná změna spočívá v tom, že lidé si uvědomí svou vlastní odpovědnost a začnou ji aktivně uplatňovat. 

Není jiné východisko, než posílení prvků přímé demokracie, ve které není možné spoléhat na zázračná řešení nových a nových politických mesiášů, ale pouze na vlastní rozhodnutí. Obávám se ale, že tato společnost toho zatím není schopná a pokud kdy bude, pak jedině v okamžiku, kdy nespokojenost se stavem věcí veřejných dosáhne hranice akceptovatelnosti. Česká společnost je ale - jak můžeme vidět v přímém přenosu - schopná akceptovat takřka cokoliv.

Vytisknout