Co vám dragouni neřekli, aneb Polooficiálně

8. 4. 2015 / Karel Dolejší

Stručně řečeno, studie říká, že nová politika Vladimira Putina volá po nové přítomnosti amerických jednotek v Evropě, nicméně Američané nemají ani dostatečné prostředky, ani příslušné zahraničněpolitické priority na to, aby čelili zřejmě realistickému scénáři ruského útoku na Pobaltí. Tři malé členské země NATO mohou být překvapivým útokem obsazeny zhruba za dva dny, přičemž ruské kapacity typu AA/AD v baltském regionu mohou zabránit přísunu spojeneckých jednotek. Výsledek by tedy například vypadal tak, že Rusko zaútočí, území Estonska, Lotyšska a Litvy bude rychle okupovat bez včasného zásahu spojenců a obsadí je silným vojenským uskupením - anebo dokonce prohlásí, že pokud do konfliktu zasáhnou dodatečné jednotky dalších států NATO, použije taktické jaderné zbraně.

Pokud v dané věci nebude nic podniknuto, může být obsazení Pobaltí koncem Severoatlantické aliance. Ostatně to je hlavní důvod, proč by se Putin do takového riskantního podniku pouštěl.

Jak je možné krizovému scénáři předejít? RAND navrhuje podniknout takové kroky, které by každopádně zabránily bleskovému obsazení Pobaltí. To znamená útok na Pobaltí odstrašit, v nejhorším případě porazit.

Návrh RAND říká, že jeden brigádní bojový tým (BCT, cca 3 000 - 4 500 vojáků) v každé z pobaltských zemí, taktické letecké síly a společné divizní velitelství by mohly vyloučit scénář bleskového obsazení. Je to reálnější než současný plánovaný scénář s předsunutím vybavení, protože vybavení se samo může stát lákavým cílem útoku dříve, než by došlo k letecké přepravě personálu, který by je obsluhoval. Přeprava kompletních jednotek ze Západní Evropy v krizové situaci přes polsko-litevskou hranici pak představuje ještě větší výzvu.

Takže jednotky potřebné k zadržení útoku by měly být předem namístě. 12 000 - 17 500 vojáků není třeba ve srovnání s velikostí pozemních sil jediného ruského spojence v regionu, Běloruska, zase tak mnoho (Minsk má 52 500 vojáků).

Studie RAND ovšem uvádí, že je nereálné, aby takový kontingent dodaly USA, protože ty mají jiné závazky a priority, které by takovým vázáním sil v Evropě přišly zkrátka.

O peníze zase tak moc nejde. Kalkulace říká, že rozmístění jednotek v Pobaltí by jednorázově stálo necelých 200 milionů dolarů (což je přibližně cena dvou letounů F-35) a pak zhruba 100 milionů ročně. To RAND považuje v zásadě za velmi malé náklady. Jde prostě o to, že USA v podmínkách probíhajícího zmenšování svých pozemních sil mají nedostatek jednotek, takže tři brigády v Pobaltí pro ně není realistický scénář. Implikace je taková, že by USA mohly zaplatit rozhodující část nákladů, avšak většinu potřebných sil musejí dodat evropské členské země NATO.

A teď se prosím na chvíli vraťte k nedávné debatě kolem průjezdu americké kolony Českou republikou. Odpůrci kolony používali řadu různých tvrzení, proč proti ní protestují. Asi nejjemnější z nich říkalo, že podobné akce povedou k závodům ve zbrojení. Protože Rusko již letos navzdory ekonomické krizi navýšilo rozpočet na zbrojení meziročně o 30 % a země NATO naopak snížily výdaje o 3 %, je otázka, co by se ještě mohlo změnit. Bude Rusko zbrojit ještě více, než již zbrojí? Při vší úctě k ochotě ruského obyvatelstva přinést velké oběti o mnoho více již anemická ruská ekonomika nedovolí.

Další tvrzení říkalo, že "kolona nás má zastrašit". Jak může ale někoho zastrašovat země, která nemá ani dost vojáků na přesvědčivé zajištění spojeneckých závazků, to lze sotva pochopit.

Ještě divočejší obvinění říkalo, že tu Američané tajně zůstanou a zřídí základnu, nebo alternativně otevřou dveře k debatě o zřízení americké základny. Již víme, že tajná základna U.S. Army v Kardašově Řečici nevznikla ani nevznikne, protože ani pro Pobaltí není dost amerických vojáků.

Konečně vrcholem argumentace odpůrců kolony byla teze, že jde o přípravu války USA proti Rusku. Avšak RAND definuje obranné úkoly v Pobaltí a současně říká, že USA samy nestačí ani na jejich zajištění.

Mávači naopak jsou přesvědčeni, že průjezd americké kolony je výrazem podstatného závazku Spojených států vůči obraně Evropy. Zde zase RAND ukazuje, že to s těmi závazky není příliš žhavé. Kdyby totiž bylo, vojáci by se našli a neargumentovalo by se, že jich podstatnou část musí dodat Evropa, protože Pentagon sám je nedá k dispozici kvůli důležitějším úkolům.

Odstrašit Putina od útoku na NATO v Pobaltí se na druhém břehu Atlantiku považuje sice za velmi důležité, ale nikoliv za důležitější než samotné NATO. A vůči Alianci Obamova administrativa zaujímá v podstatě přezíravý přístup. Revize politiky "Pivot to Asia" ani po vypuknutí bezpečnostní krize v Evropě není na pořadu dne, pouze má dojít k mírnému posílení evropského angažmá.

Jako v mnoha jiných případech z poslední doby se česká veřejná debata o americké koloně obrovsky vyhrotila, přičem obě hlavní strany sporu vycházely z fundamentálně pochybených předpokladů. Vstupovat do podobné debaty nedává prakticky smysl, protože prvním předpokladem pro to, že se někam racionálně dospěje, by bylo reflektovat předpoklady a odmítnout zcela nereálná a fantastická přesvědčení, z nichž spor vyrůstá.

Vytisknout