Rezultát diskuse: Svobodná média se mají spojit. No jo, ale která to jsou?

Krize médií v ČR? Trvalý stav, kterého si někteří všimli až nyní...

17. 3. 2015 / Bohumil Kartous

Diskuse na téma Krize médií v ČR, kterou pořádalo v pondělí 16. 3. 2015 kulturní centrum DOX (díky mu za to) se účastnili Jaroslav Anděl (DOX), Kateřina Kalistová (Ministerstvo kultury), Václav Žák (Listy), Pavel Šafr (Svobodné fórum), Petr Havlík (Mapování.cz), Václav Štětka (Fakulta sociálních studií UK). Diskusi moderovala Hana Marvanová (Rekonstrukce státu).

Jaroslav Anděl, kurátor výstavy Mody demokracie, jistě správně poukázal, že okolo sebe můžeme sledovat děj, který nazývá "state capture", zmocnění se státu. Ilustroval to na faktech, jako je korupce, ovlivňování soudní moci, proplétání ekonomických a politických zájmů. Tento trend podle něj lze ve zvýšené míře sledovat i v tom, jak se mění vlastnická struktura médií a jaký dopad to má na jejich úroveň, agenda setting a manipulaci ve prospěch majitelů.

Václav Štětka z FSV UK však upozorňuje, že změny ve vlastnictví nejsou specifikem české scény. Prohloubení této krize vidí v souvislosti s ekonomickou krizí a je patrná globálně. Položil si ovšem dobrou otázku: jak je možné, že ke změnám ve vlastnických strukturách došlo tak jednoduše? Domnívá se, poněkud nespojitě, že na to "česká veřejnost nebyla připravena, a je tedy zákonitě překvapena". Ani média na to nebyla podle něj připravena a toto téma nikdy nezpracovávala. V tom má nepochybně pravdu.

V tomto okamžiku do diskuse poněkud hystericky vstupuje Pavel Šafr, někdejší šéfredaktor MF Dnes, Blesku a Reflexu, titulů, které nepochybně vedl směrem k velmi tupé bulvarizaci. Postavil se do role oběti manipulace médií ve prospěch politických zájmů Miloše Zemana a Andreje Babiše v době, kdy šéfredigoval Blesk. Jeho svědomí se údajně nemohlo přenést přes fakt, že Blesk otiskl diskreditující inzerát namířený proti Karlu Schwarzenbergovi v době prezidentské volby. Doslova prohlásil, že v době, kdy byl šéfredaktorem a "přišel inzerát komunistů nebo republikánů, měl možnost zasáhnout". 

Údajně se sešel s Andrejem Babišem, který ho prý vydíral tím, že koupí vydavatelství Ringier a vytvářel na něj nátlak v tom smyslu, že ho označil za "psychopata". Andrej Babiš je podle pana Šafra paranoidní a žije v "Matrixu", který chce ovládat.

Václav Žák vrátil do diskuse rozum a sečtělost. Poukázal na fakt, že snahy o ovlivňování médií jsou tu od vzniku médií samotných. Zápas o svobodu médií je trvalý. Nicméně zdůraznil, že svoboda slova je základním institučním předpokladem demokracie. Zesměšnil Pavla Šafra poukazem na případ, kdy byl zámek na Hluboké, národní kulturní památka, v době předsednictví ČR v EU, vyklizen a připraven na pouhou dvoudenní diskusi, což si podle pana Žáka vyžádalo náklady zhruba ve výši 200 milionů Kč. Jak upozornil, v té době o tom žádná "svobodná" média nepsala. V tom okamžiku vulgárně vystoupil John Bok s tím, že "přišel na diskusi a nechce poslouchat osobní animozity a že má jít (Václav Žák) do prdele".

Petr Havlík vrátil diskusi tam, kam ji posunul Pavel Šafr, tedy k démonizaci Andreje Babiše, který svou ekonomickou mocí privatizuje stát. Obvinil Babiše z toho, že lhal o nákladech na předvolební kampaň a stěžuje si, že na to média neupozornila. Není to ale údajně jen problém s Babišem, médiím v ČR prý vládne pět rozvětvených rodin. Havlík tvrdí, že se snad jedná o jakousi "česko-slovenskou" konspiraci, která chce ovlivňovat politiku, ekonomiku, média. Dalším konkrétním jménem v této souvislosti, které uvedl, byl Martin Roman. Stav médií je nyní podle Havlíka "brutálnější než v normalizační sféře". V poněkud nejasné narážce na vývoj od normalizace k současnému "state capture" vyprávěl příběh z 90. let, kdy se mu nejmenovaný "vůdce klanu" svěřil, že sice postupovali podle zákonů, ale sami si je napsali. Současný "state capture" je údajně ve fázi, kdy politika je důsledně kontrolovaná byznysem. Kdo to neví, má prý pouze nedostatek informací.

Kateřina Kalistová v narážce na psaní zákonů upřesnila, že např. mediální zákony předkládali poslanci, bez jakékoliv kontroly ostatních a že v určitých ohledech sledovaly zájmy soukromých provozovatelů. Připomněla soudní spor, v němž soud zdůrazňoval nutnost transparentnosti majetkových vztahů a struktur provozovatelů médií. V tomto soudním sporu, který iniciovala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, byl tento požadavek obhájen. Uvedla také, že transparentnost majetkových vztahů je v připravované novelizaci zpřísněna. Dojde i na zpřísnění v možnosti koncentrace médií jedním vlastníkem, nicméně uvedla, že tento zákon nemůže být retroaktivní. Novela by měla zabránit i tomu, aby byla politická reklama skrývána, jak to udělalo hnutí ANO v případě reklamy na Vodňanské kuře, která byla ve skutečnosti předvolebním spotem. Na dotaz, zda tato koncentrace není k konfliktu se zákonem o střetu zájmů, uvedla, že tento zákon nemá ministerstvo kultury v gesci. 

Paní Kalistová také připomněla, že v rámci novely zákona o rozhlasovém a televizním vysílání bude vytvořen rámec pro vznik komunitních médií jako třetího mediálního pilíře.

John Bok následně překvapil tím, že sdělil, že "komunisté nejsou tak nebezpeční jako strana jednoho člověka (Babiše)". Ptal se, jak je možné, že "politické elity selhaly", načež si sám odpověděl: "Protože jsou to chudáci a čuráci." 

Petr Havlík se opět obrátil k Pavlu Šafrovi, Daliboru Balšínkovi a dalším, kteří média svědomitě připravili na současný stav, a kteří si nyní hrají na ochránce svobody slova, aby se coby"slušní lidé spojili" a aby vystupovali proti současným korporátním médiím. Byť to následně sám relativizoval, připodobnil současnou situaci k roku 1948 a nástupu komunistů, tentokrát v podání oněch pěti rodin.

Jak je ale vidět, české publikum není úplně blbé. Jeden z diváků prohlásil, že se diví, jak je možné, že lidé jako Pavel Šafr, kteří selhali jako hlídací psi demokracie a byli aktivními, vědomými strůjci současného stavu, se nyní staví do role jejích ochránců . Vyzval pana Šafra k sebereflexi, když už byl tím šéfredaktorem krajně vychýleného a demagogického Reflexu.

Pan Šafr místo sebereflexe spáchal další klišé, když se opět pasoval do role oběti, která nikdy nesloužila ODS, prostě s nimi měl jen stejné názory.) Je prý úplně normální, že když se otvíralo sídlo Mafry Anděl Media, tak stříhal s Václavem Klausem pásku. Prý se dopustil jen dílčích přehmatů.

Do diskuse vstoupil bývalý ministr vnitra Jan Ruml. Tvrdil, že končí svoboda internetu, na nějž v předchozím příspěvku apeloval pan Hájek (myslel nové mediální projekty vyhozených novinářů), protože je tu spousta "ruských a islámských webů, které lidi čtou". Maně vzpomněl své aktivistické angažmá v televizní krizi v roce 1999 a tvrdil, že je znovu třeba se obávat o svobodu České televize, kterou potřebujeme. 

Diskuse se následně roztříštila do poněkud nesourodých příspěvků, které subjektivizovaly pohled na to, co to je svoboda médií. Obohatil ji například profesionální píárista Tomáš Klvaňa, který pracoval na kampani podporující výstavbu americké vojenské základny v ČR, a apeloval na přítomné, aby zapomněli na antagonismy a "spojili se". Pavel Šafr se toho ochotně chytil a znovu znepokojil přítomné tím, jak se mu tato myšlenka líbí. Stupňoval svá prohlášení a tvrdil, že v této společnosti dochází k ohrožení demokracie. 

Je pozoruhodné, že Václav Žák, který jako první upozornil na fakt, že lidé činní v médiích svědomitě pracovali na současném stavu, se do diskuse dostal až po hodině. Prohlásil, že nestačí instituční zajištění médií, že je nutno bojovat "s advokátskou žurnalistikou", která zamořila českou mediální scénu a připravila ji na příchod Babiše. Sebereflexi si také přál, ale domnívá se, že jde jen o zbožné přání. Vysvětlil Janu Rumlovi, že americká Fox News zahlcuje mediální prostor dementními, ideologicky těžce zatíženými informacemi, ale nikoliv po internetu, nýbrž prostřednictvím kabelové televize. Na to Tomáš Klvaňa vykřikoval z publika "a co je na tom špatně?".

Hana Marvanová na závěr zdůraznila, že je nutné v prvé řadě odpolitizovat mediální rady. Podpořil ji Jaroslav Anděl, který se domnívá, že se situace velmi významně zhoršuje. Petr Hájek zdůraznil, že je třeba začít u sebe, v "mikrookolí". Kateřina Kalistová, Václav Štětka i ostatní se shodli na tom, že je třeba "ochránit veřejnoprávní média". Zbytek už bylo jen opakováním opakovaného, tedy výzvami k "jednotě za obranu demokracie". Nejaktivnější v tomto úsilí byl Pavel Šafr...

Vytisknout