Ještě k druhému kolu senátních voleb
19. 10. 2014 / Jan Čulík
Hlavním signálem, jak interpretovat druhé kolo senátních voleb, je téměř naprostý nezájem (účast 16,7 procent je opravdu rekordně nízká a signalizuje jednak přesvědčení většiny voličů, že politiku v zemi nemohou změnit, jednak jejich názor, že horní komora českého parlamentu je zcela irelevantní - otázkou je, kolik občanů je ve svém přesvědčení, že se nic nedá změnit, nespokojeno, a kolik je naopak situací v zemi spokojeno).
Jenže ta menšina občanů, která se k druhému kolu senátních voleb nakonec dostavila, hlasovala pak poněkud jinak, než bývalo donedávna v kraji zvykem. Do určité míry opustila ideologickou zaťatost - antikomunismus už zjevně skoro vůbec nefunguje - a často hlasovala pro kandidáty, které považuje za "dobré hospodáře".
Projevuje se tu trend, který vidíme i v poslední době, kdy ve volbách většinou vítězí Babišovo Ano. Volba dvou miliardářů do Senátu naznačuje, že aspoň ta menšina občanů, kteří šli k volbám, si váží toho, že zbohatlík dokáže svou firmu vést úspěšně, váží si jeho organizačních a manažerských schopností a doufá, že je zvolený kandidát uplatní i při správě země. Z toho by zpětně vyplývalo, že ani hlasy pro Babišovo Ano možná už nejsou jen hlasy protestními, ale prostě hlasy těch občanů, kteří si váží Babišových manažerských schopností. Do téže kategorie spadá nejen vítězství obou miliardářů, ale i šéfa někdejšího legendárního JZD Slušovice Františka Čuby, a různých starostů či starostek po vlastech českých, kteří se dlouhá léta odpovědně starají o svůj kraj.
Zřejmě do téže oblasti patří i výrazné vítězství KDU-ČSL, pro kterou lidé bezpochyby hlasovali právě kvůli odpovědné a účinné komunální politice. Zajímavé je, že výrazná podpora pro KDU-ČSL zřejmě znamená, že českým občanům už toliḱ nevadí církevní restituce. Před protestem proti církevním restitucím dávají zjevně přednost dobré místní správě.
Co vyvstává v nynějších volbách velmi silně, je, že voliči si konečně zřejmě uvědomili, že politikové z tzv. "pravicových" stran jsou jen ideologicky zaměřenými parazity, kteří léta existovali ve slonovinové věži Poslanecké sněmovny a státního aparátu a tyli ze státního rozpočtu. Lidé jako Kalousek nebo takový Marek Benda se neproslavili žádným efektivním podnikáním, stejně jako třeba Václav Klaus jen dlouhá desetiletí žijí z vysokých státních platů a o volném podnikání jen kecají, sami s ním nemají žádnou zkušenost. Jako dobrý hospodář by snad mohl býval fungovat Karel Schwarzenberg, vzhledem k tomu, že jako člověk bez vzdělání je to vlastně jen šafář svých jihočeských lesů, jenže zdá se, že voliči lesnickou správu restituovaných latifundií za úspěšné manažerství nepovažují, takže Schwarzenberga potrestali stejně jako ostatní činitele TOP 09, kteří ve sféře soukromého podnikání či péče o svůj okres nic nedokázali.
Je myslím důležité poukázat na to, že voliči v těchto volbách hlasovali veskrze pragmaticky a osvobodili se od ideologie. Strašení, že Babiš byl možná u Stb, nebo že Čuba byl šéfem "komunistického" JZD, případně Bursíkovy pražské ideologické výlevy voliče vůbec nepřesvědčily. Zdá se, že lidé nyní hodnotí, co politik skutečně dokázal, a už jsou alergičtí na kalouskovské prázdné kecy.
V této souvislosti však existuje nezodpovězená otázka: Co vedlo k tomuto antiideologickému prozření voličů? Jak to, že ještě začátkem roku 2013 v prezidentské volbě volila Praha houfně a nadšeně schwarzenbergovské simulakrum, mediálně vytvořený a tvrdě zidealizovaný obraz, který neexistuje, a jak to, že na podzim 2014 si to už voliči uvědomili? Takže heslo, rozlepované po Praze, "Tady volíme Karla", se ukázalo jako lživé.
Co způsobilo, že to voličům konečně došlo?
Vytisknout11.4. 2015 / Bohumil Kartous
Jen sporadicky věřím tomu, co říká Miroslav Kalousek. Stejně tak je pro mě neobvyklé věřit slovům Andreje Babiše. Zdá se tedy být takřka vyloučeno, abych dal za pravdu oběma naráz, pokud jsou navíc ve sporu. Tento vzácný okamžik však nastal, když se ...