Svědectví Petra Uhla o Janu Palachovi

10. 2. 2013

Z rozhovoru Zdenka Pavelky s Petrem Uhlem, který pod názvem Petr Uhl -- Dělal jsem, co jsem považoval za správné připravuje k vydání nakladatelství Torst.

Sebeupálení Jana Palacha byla událost, která nastala už měsíc po založení naší skupiny. Měli jsme zrovna schůzi v bytě Martiny Kojanové ve Strašnicích a přišel na ni Jan Frolík, který nás o události informoval, to Jan Palach ještě žil. Nikdo z nás ho osobně neznal, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde naše hnutí vzniklo, bylo asi tisíc studentů, Palach aktivně nevystupoval. Byli jsme z toho v Hnutí revoluční mládeže hodně rozpačití, já jsem jeho čin v podstatě odsoudil. Když pak byl pohřeb, vystoupil jsem sice spolu se studentem filozofické fakulty Jaroslavem Olšou na balkóně fakulty a také jsem krátce promluvil něco o tom, že dnešní pohřeb není dnem smutku, nýbrž odporu. Ale pohřbu s rektorem a nějakými ministry jsem se účastnit nedokázal.

Režisérka Agnieszka Hollandová v jednom novinovém rozhovoru ke svému filmu Hořící keř nyní řekla, že si myslí, že Palachův čin měl opačný účinek, než Palach zamýšlel, že lidi to spíše přivedlo k rezignaci a že normalizace postupovala rychleji. Lidé si uvědomili, že nemohou a nechtějí takovou oběť jako Palach přinést, a začali žít svým malým, přízemním životem.

Toto jsem si tehdy ovšem nemyslel, kombinoval jsem svůj odmítavý vztah k Palachově sebevraždě dvěma přístupy: jednak marxistickým odhodláním kolektivně a organizovaně bojovat proti zvůli, bezpráví a útisku a jednak křesťanskou zásadou, kterou jsem celý život i jako bezvěrec ctil, že člověk si na život sáhnout nemá.

Moc jsme tenkrát o Palachově činu nediskutovali, jen jeden účastník našeho Hnutí revoluční mládeže (nebyl později za naši činnost trestně stíhán) se mi na chodbě filozofické fakulty svěřil, že nesnese pomyšlení, že ta série připravených živých pochodní, o níž před smrtí Palach mluvil, byl vlastně podvod, a že on s dvěma dalšími studenty chtějí tuto oběť podstoupit.

Pochopitelně jsem mu to rozmlouval, ale nemyslím si, že jsem to byl já, kdo ho přesvědčil.

Palachův týden v lednu 1989 neměl s jeho činem moc společného, hněv protestu by se ukázal i pod jiným heslem, lidé prostě chtěli svobodu.

únor 2013

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.2. 2013