Chvála VIP - podporovatelů prezidentských kandidátů

8. 2. 2013

Ptáte se, zač je chci chválit? Za iniciativu "Miloši Zemane, nejste a nikdy nebudete můj prezident" určitě ne. Za další podobné aktivity a projevy v průběhu prezidentské kampaně taky ne. Takové projevy považujeme za nežádoucí i u dítěte, kterému vzali jeho hračku, natož u dospělých, píše Jaroslav Plucar.

Chvála jim patří hlavně proto, že velké množství lidí vyvedli z iluze o tom, že když jsou vynikající a úspěšní ve své branži, budou to jistě i jinak lidé moudří a uvážliví, jejichž doporučení je možné a dobré nekriticky akceptovat a jednat podle něj. Mne alespoň definitivně přesvědčili o tom, že jsou to (kromě těch úspěchů) úplně normální lidé se stejnými klady a nectnostmi, jaké máte třeba vy nebo já.

Tím, co předváděli při volbách, se mi stali hned tak nějak lidsky bližší, a rozhodně si proto nebudu méně vážit pana Svěráka pro jeho úspěchy v bádání v oblasti Cimrmanologie, pana Menzela za jeho hluboce lidské filmy a nebude se mi méně líbit paní Jitka Čvančarová (pro jistotu se už cvičím ve střelbě). O druhém táboru samozřejmě platí totéž.

Jsem přesvědčen, že přispěli k formování občanské společnosti, tj. společnosti kriticky myslících občanů, kteří nenásledují slepě toho nebo onoho, ale myslí vlastní hlavou (někdy sice blbě, ale hlavně se z omylů poučí; o čemž ostatně kritické myšlení je).

Jsem přesvědčen, že společnost ze současného marasmu mohou vyvést jen aktivní, kriticky uvažující občané. Žádný spasitel (a že jich už v dějinách bylo), k němuž se tak mnozí upínali a upínají, to ještě nikdy nedokázal a ani v budoucnu nedokáže.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.2. 2013