Kdy nám (ne)vadí lež

6. 2. 2013 / Marek Řezanka

Mimozemská posádka by zde musela žít delší čas -- a hlavně, musela by tu být již tak od roku 2010, kdy se po parlamentních volbách podařilo utkat prazvláštní spletenec z ODS, TOP09 a Věcí veřejných, opřených o bezpečnostní agenturu ABL.

Pak by jí možná došlo, jak se u nás věci mají. Že morální autoritou v zemi je Petr Nečas, který je v oboru konsistentního názoru přímo mistrem. A je již jedno, zda si vybavíme jeho zásadový postoj k vládě postavené na přeběhlících, či si připomeneme jeho požadavek na minimální počet poslanců, které mu musí K. Peake zajistit, aby vláda mohla fungovat dále, nebo nám na mysli vytanou jeho slova o tom, jak je potřeba, aby na policii nebyly vyvíjeny žádné tlaky (což mj. znamená, že se nikdo nebude opírat do tajemné "bandy plukovníků" a že nikdo z politiků nebude policii určovat, co smí vyšetřovat, a co rozhodně ne, jako to učinil v případě kauzy letounů CASA ministr Kalousek).

O pravdách K. Peake, která již asi stokrát řekla, co vše povede k pádu vlády, aby vláda vládla vesele dál, děj se co děj, snad ani není zapotřebí psát delší pojednání.

O to více je s podivem, kde se v nás vzal ten nenadálý kategorický imperativ, který nás nutí za pravdu bojovat třeba do roztrhání těla. Že by se v nás ozval samotný Jan Hus?

To by se patrně nemohl bývalý řád německých rytířů hlásit o majetek zabavený v souladu s Benešovými dekrety. A hlavně, nemohli bychom mlčet tehdy, kdy se rozhodovalo o podobě zákona o tzv. církevních restitucích, a kdy nám bylo vtloukáno do hlavy, jak je to správné a nutné.

V zákoně se uvádí, že může dojít pouze k vrácení majetku zabaveného mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990. Zároveň je zde ovšem paragraf, který stanovuje, že stát vydá zabavený majetek církvím, které utrpěly újmu důsledkem "odepření nebo neposkytnutí ochrany vlastnického práva nebo odmítnutí ukončení procesu rozhodování o majetkových nárocích před soudem nebo jiným orgánem veřejné moci".

Neměla ve společnosti na toto téma proběhnout řádná diskuse dříve, než byl zákon mocensky protlačen -- a to navzdory mohutnému nesouhlasu (kterému však nebylo dopřáno dostatečného sluchu v mediálním prostoru)?

Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 zametlo s trestním oznámením advokáta a bývalého detektiva protikorupční policie Václava Lásky. Trestnímu oznámení čelila trojice bývalých poslanců ODS: Petr Tluchoř, Marek Šnajdr a Ivan Fuksa. Stejně tak bylo podáno na premiéra, Petra Nečase. "Rozhodli tak bez jakéhokoliv zdůvodnění. Musím říct, že je to větší dávka arogance, než jsem čekal," okomentoval výsledek V. Láska.

Proč to rozhořčení? Protože je zde podezření, že došlo ke korumpování v přímém přenosu, nám všem před očima a ještě jsme slyšeli, jak je takové udělování trafik dobré a prospěšné -- a že se vlastně nic neděje. Tady se nad lží nepohoršujeme, v tomto případě nás nejspíš nic netrápí. Pak se ale musím ptát -- jaká lež nám vlastně vadí -- a která je naopak nezbytná? Podle čeho chceme rozlišovat "správné" a "špatné" lži? Kdy budeme zásadoví -- a kdy přivřeme obě oči i s obočím? Nejhorší možnou odpovědí by byla ta, že záleží na tom, co se nám zrovna (ne)hodí do krámu. Takový obrázek demokracie bychom si za rámeček rozhodně nedali.

Vytisknout