Poznámka ve stínu větrných mlýnů

8. 2. 2013 / Lubomír Brožek

Vážený pane Šveci, především děkuji za názor, ozvláštněný rozvernou variantou na rčení "lže (píše), až se mu od huby (klávesnice) práší". Pravdou je, že mi v tom značně rozháraném "boji za vyšší podporu živé kultury" mnohé uniklo. Uniklo mi například, kdo všechno se zastal třeba Obce spisovatelů (jejímž místopředsedou jsem něco přes dva roky byl), když začal její organizmus kolabovat na totální finanční vyčerpání v důsledku aktivit k 200. výročí narození Karla Hynka Máchy.

Jsem už starší člověk a zajisté mi uniká mnohé, proto jsem zaznamenal, kromě několika více méně marginálních (a mnohdy uštěpačných) poznámek, poměrně seriózní reflexi pouze u brněnského časopisu Host. Naopak vím třeba o autorském čtení ve věznicích, anebo o protestech proti kácení stromů, ale vím dobře i o protestech kulturních časopisů, plédujících za své přežití. Vím (a také o tom píši), že snižování prostředků na živou kulturu je jev dlouhodobý a systémový. O čem však nevím (a co považuji za zcela zásadní), že by se kulturní obec dokázala ve svých postojích sjednotit a postupovat naprosto jednoznačně a společně. (Petice samy o sobě, domnívám se, jsou pouze verbálními ventily narůstajícího přetlaku.) Vím naopak o tom, že s vysychajícími finančními zdroji rostla průběžně vzájemná nevraživost i uvnitř ministerské grantové komise, jejímž členům bylo jasné , že pramen vysychá a utišit žízeň všech je více než iluzorní. Kdysi jsem v této souvislosti připodobnil kulturní obec k  soše zvané Plášť svědomí (autorka Anna Chromy), umístěné před vchodem Stavovského divadla. Řekl jsem, že každý si brání jen ten svůj malý dílek, aby nakonec v údivu zjistil, že svírá v ruce řekněme zachráněný nos, leč socha už je bez tváře. Samozřejmě si můžeme, milý pane kolego, dát slavně na hlavy holičské misky, popíchnou své vyzáblé Rosinanty, vyrazit s opelichanými brky místo dřevců jeden proti druhému a dát si co proto, až se bude od klávesnic prášit. Chci Vás jen ujistit, že větrným mlýnům je to zcela lhostejné, budou se dál otáčet, poháněny vichrným časem a nevzrušeně pozorovat nekonečné šarvátky neúnavných donkichotů.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.2. 2013