Průlomový nález Ústavního soudu

Právo upozorňovat na nesprávnosti a nespravedlnosti nelze omezovat soukromoprávními dohodami

8. 2. 2013 / Aleš Uhlíř

Bez zájmu médií zůstal nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 298/12 z 13. 12. 2012, přestože se bezprostředně týká (nejen) práv zaměstnanců (Loajalita k zaměstnavateli vs. ochrana veřejného zájmu). Na vyhlášení tohoto důležitého a průlomového nálezu novináři nepřišli. Text je dostupný na stránkách Ústavního soudu ČR. Nález je významný nejen z hlediska ekologických iniciativ, nýbrž zejména tím, že boří "zlatá telata" naší postkomunistické právní ideologie, kupř. ad absurdum dováděné principy jako je zásada "pacta sunt servanda" nebo ničím neomezené pojetí principu "smluvní svobody". Svůj význam má nález i v oblasti pracovněprávních vztahů, kde se rozrůstá zneužívání institutu okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavateli, včetně vyloženě kriminálního jednání některých zaměstnavatelů.

Pokud jde o podrobnosti, případní zájemci se mohou obrátit na stránky ÚS ČR. Zde alespoň krátce, oč šlo.

Zaměstnanci privatizované obecní čističky upozornili příslušné státní orgány na skandální porušování předpisů svým zaměstnavatelem. Firma provozující čističku dostala pokutu a whistleblowery potrestala okamžitým zrušením pracovního poměru. Zaměstnanci prohráli všechny soudy s tím, že prý "porušili obchodní tajemství".

Nejvyšší soud shodně s Krajským soudem v Brně kvalifikoval jednání zaměstnanců jako zvlášť hrubé porušení pracovní kázně a s okamžitým zrušením pracovního poměru se tak ztotožnil. Zaměstnanci přitom neměli jinou možnost, jak závady na pracovišti odstranit a ve snaze zabránit závažnému poškození životního prostředí upozornili na porušování předpisů státní orgán. Tyto rozsudky Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu byly nálezem ÚS zrušeny.

Citováno z nálezu Ústavního soudu:

"Dle čl. 18 Listiny má ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.

Idea právního státu vychází z principu, že stát a občan nejsou v zásadním sporu, ale stát má sloužit občanům, občané jsou loajální k zájmům státu, participují na plnění úkolů státu; z práva občana obracet se na státní orgány s podněty lze dovodit, že občané mají právo podílet se na chodu veřejných záležitostí, upozorňovat na nesprávnosti či nespravedlnosti.

Soukromoprávní požadavek na dodržování smluv, princip pacta sunt servanda, resp. smluvní volnost a převzatý závazek zaměstnance být loajální ke svému zaměstnavateli nemůže apriorně vyloučit jiný významný veřejnoprávní zájem, a to zájem na tom, aby se též zaměstnanci mohli obracet na státní orgány v situacích, kdy ze strany zaměstnavatele hrozí ohrožení významných společenských zájmů, jako je ochrana zdraví občanů, ochrana životního prostředí, či ochrana čistoty vody nebo kdy dokonce dojde k porušení těchto veřejných statků. Dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nemůže zasahovat do veřejnoprávních vztahů, narušovat zájem společnosti na tom, aby každý občan v demokratickém právním státě mohl být nápomocen státu při odhalování nedostatků, a v případě potřeby na nedostatky upozornil.

V souzené věci při rozhodování o tom, zda za důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnance pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně lze pokládat odeslání dopisu upozorňujícího státní orgány na to, že zaměstnavatel - čistírna odpadních vod nedodržuje provozní předpisy a ohrožuje životního prostředí, obecné soudy dostatečně nevyhodnotily a neporovnaly veřejný zájem na ochraně životního prostřední a zdraví občanů na straně jedné se zájmem na dodržování smluv a loajalitou zaměstnance vůči zaměstnavateli na straně druhé."

Soukromoprávní závazek (zde z pracovní smlouvy) tak nemůže vyloučit sledování veřejného zájmu a práva plynoucí z veřejnoprávních vztahů.

Obecné soudy často rozhodují tak, jako by žádné ústavní principy neexistovaly. Popsaný případ je toho názorným příkladem. V minulosti byly i jiné případy, kdy například obecné soudy nadřazovaly různé soukromoprávní smlouvy mezi obcí a investory nad právo občanů uspořádat referendum o různých stavbách (spalovny, obchodní centra aj.).

Obecné soudy by neměly zapomínat, že i ony jsou oprávněny posoudit jak soulad právních předpisů, tak také obsah soukromoprávních závazků s ústavním zákonem. Chce to ale odvahu a samostatné myšlení, soudci jsou ale spíš nakloněni držet se křečovitě toho, co je v tom či onom právním předpisu nebo ve smlouvě a nad tím, zda to třeba není v rozporu s ústavním zákonem, nepřemýšlejí. V tomto se soudům v citovaném nálezu Ústavního soudu dostalo náležitého poučení.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.2. 2013