Vysvětlení některých omylů Hermana Kleina

3. 2. 2013 / Vladimír Wagner

1) Pan Klein píše: "Radioaktivita průměrné české moči byla kvůli Černobylu ještě před třemi lety 25 Bq/l. V roce 1987 to bylo 800 Bq/l. Viz graf Státního úřadu pro radiační ochranu ZDE. Pro srovnání, vyhláška č. 499/2005 Sb. stanovuje pro pitnou vodu limit 0,5 Bq/l. " Pokud se ovšem podíváte do uvedeného zdroje, tak vidíte, že to není pravda. To, co bylo měřeno jednak celotělovým počítačem ale i pomocí přítomnosti aktivity vyloučené v moči, byla aktivita cesia 137 v celém těle. Takže to nebyla aktivita litru moči. Pokud bychom zjednodušeně předpokládali, že člověk má zhruba 80 kg, tak aktivita cesia 137 na dm3 jeho těla (litr), byla před třemi lety zhruba 0,3 Bq/l. Pochopitelně to, kolik byla přesně aktivita jednoho litru moči či jiné složky těla, je komplikovanější věc a závisí na fyziologických pochodech v lidském těle a dalších okolnostech. Ale rozhodně to nebylo číslo uváděné panem Kleinem. Je třeba také ještě připomenout, že velká část tohoto současného množství cesia 137 v lidském těle nepochází z Černobylu, ale jsou pozůstatkem jaderných testů. V maximu způsobeném černobylským cesiem 137 v roce 1987 byla pak aktivita zhruba 10 Bq/l.

2) Pan Klein píše: "Palivové články létaly z Fukušimy míli daleko." Takové představy se objevovaly na internetu krátce po havárii a dominantně jsou založeny na kampani Arnolda Gundersena, který z vizuální prohlídky tvaru kouře vzniklého při vodíkovém výbuchu na čtvrtém bloku usuzoval, že výbuch vznikl v bazénu s palivem a tedy znamená, že palivo bylo poškozeno a vymrštěno z bazénu. Ovšem postupně se jasně prokázalo, že to nebyla pravda. Zjistilo se přesně, proč a jak došlo k vodíkovému výbuchu ve čtvrtém bloku. Že se tam, přesně jak odborníci předpokládali, dostal vodík z třetího bloku společným ventilačním systémem a s bazénem to nemělo nic společného. V současné době už také byly prozkoumány všechny bazény. U čtvrtého bloku pak podvodní kamera prohlédla stav uskladněných palivových článků a dva z nich byly i vytaženy a podrobně prohlédnuty ZDE. Zároveň byl prozkoumán i stav kontejnmentů reaktorů, takže se spolehlivě ví, že se palivo ven nedostalo. Přesto se však jako hoax stále na internetu objevují zprávy o "létání palivových článků z Fukušimy na míle daleko". Je to však nesmysl. K dalším náznakům k Fukušimě. Podrobný rozbor zprávy komise japonského parlamentu i s odkazem na tuto zprávu je ZDE. Jinak situaci ve Fukušimě sleduji celou dobu velice podrobně a pro server Osel píší již druhý rok cyklus článků o vývoji tam. Poslední článek je ZDE a na Oslovi se lze podívat na celý cyklus.

4) V minulém desetiletí i dříve byli dominantními těžaři uranu Kanada a Austrálie. V posledních letech velmi rychle roste těžba v Kazachstánu, který je nyní v čele. V Nigeru se těží pouze 8 % světové těžby.

5) Údaje o uvolňování radioaktivity při normálním provozu jaderné elektrárny nebo při reprocessingu paliva nejsou v Česku utajovány. Nedávno jsem třeba psal o tom, jak se na hlídání těchto procesů podílí i kolegové z našeho ústavu: ZDE . V odkazech, které jsem uvedl v diskuzi pod tímto článkem, je možné nalézt přesné hodnoty, které se týkají našich jaderných elektráren. V každém případě jde jak u jaderných elektráren tak i pracovišť, které dělají reprocessing, při správné funkci zařízení o hodnoty nepřekračující příslušné ekologické limity.

Pozn. red. Pan Wagner také právem kritizoval pana Kleina za jeho představu, že uran je fosilní palivo. Při redakci příspěvku pana Kleina zůstalo toto tvrzení v textu nedopatřením, čtenářům se omlouváme.

Vytisknout