Negativa získávání elektřiny z obnovitelných zdrojů

30. 1. 2013

1.) Zátěž pro přenosovou soustavu - Ze zmíněných alternativních zdrojů elektrické energie jsou solární a větrné elektrárny nejméně stabilní. V případě solárních elektráren je problémem evidentně absence světla v nočních hodinách, v případě větrných elektráren vítr buď nefouká, nebo fouká až příliš (a vrtule se automaticky zablokují). V obou případech je výsledkem fluktuace ve výrobě elektrického proudu a tím pádem větší zátěž pro přenosovou soustavu, která je stavěná pro stabilní podmínky. Extrémním případem může být i výpadek proudu v určité oblasti.

2.) Nutnost zálohy - Za každý instalovaný výkon pocházející z výše zmíněných nestálých zdrojů je nutné mít v pohotovostním režimu připravenou elektrárnu klasického typu (to jest jadernou, uhelnou, plynovou, případně elektrárnu kombinovaného typu), aby bylo možno jakýkoliv výpadek rychle pokrýt. (Proto mají ve Feldheimu spalovnu dřevěných třísek, řešením je zjevně kombinace různých zdrojů, pozn. red.)Částečným řešením je rovněž nouzový odběr ze sítě okolních států.

Vodní elektrárny jsou už méně náchylné k takovýmto excesům a spolu s bio-plynovými můžou jet v relativně stabilním provozu.

Dvě výše zmíněná negativa by nebyla takovým problémem, pakliže by existoval jednoduchý způsob, jak dlouhodobě uchovávat elektrickou energii a postupně ji uvolňovat. V současnosti je asi nejrozšířenějším způsobem uchování tzv. "Přečerpávací hydroelektrárna", kdy se levné a přebytečné elektrické energie produkované v noci využije na naplnění přehradní nádrže a ta pak může fungovat jako klasická hydroelektrárna a dodávat elektrickou energii v případě nouze. V ČR jsou příkladem Vodní dílo Dalešice a hydroelektrárna Dlouhé Stráně.

V minulosti se též experimentovalo s uchováváním elektrické energie v supravodivých prstencích , ale tento způsob naráží na množství technických omezení a není vhodný pro uchovávání velkého množství elektřiny po delší dobu.

Vytisknout