Americká armáda má vážný problém se sebevraždami vojáků

2. 2. 2013

Loni spáchalo sebevraždu více amerických vojáků v aktivní službě, než kolik jich bylo usmrceno ve válkách. Po deseti letech aktivního angažmá ve válečných zónách se Pentagon připravuje na to, že situace bude ještě mnohem horší.

Libby Busbee je si jista, že její syn William nikdy nečetl nebo neviděl Shakespearova Makbeta, ale choval se, jako by tomu bylo. Krátce poté, co se vrátil z aktivní služby v Afghánistánu, se neustále utíral ruce a pořád si je myl pod vodovodním kohoutkem. "Mami, ono se to nedá smýt," říkal jí. "Krev. Ono se to nedá smýt." Loni dvacátého března se zamkl v autě a zastřelil se do hlavy.

V roce 2012 překročil počet amerických vojáků v aktivní službě, kteří spáchali sebevraždu, počet vojáků usmrcených v boji. Sebevraždu spáchalo 177 vojáků, 176 jich bylo usmrceno v boji. Obdobně znepokojivý vývoj zaznamenaly všechny složky americké armády, včetně záložních vojáků. Celkem spáchalo r. 2012 sebevraždu 349 vojáků, zatímco 295 jich zemřelo v boji.

Ještě více šokující je statistika sebevražd u osob, které odešly z armády. Roku 2012 spáchalo sebevraždu 6500 amerických vojenských veteránů. Znamená to, že v tom roce došlo k sebevraždě každých 80 minut.

Američtí vojáci pociťují zoufalství, protože americká armáda jim nedokáže pomoci s jejich zoufalstvím a úzkostí, které pociťují, když prošli bojovými akcemi. William Busbee byl normální teenager, avšak z tříletého pobytu v Afghánistánu se vrátil vážně psychicky narušen. Nebylo mu příjemně ve společnosti civilistů. Přestal chodit do společnosti. Jednou vezl matku autem a vlak jedoucí nedaleko zatroubil. Busbeeho ten zvuk tak šokoval, že z auta vyskočil a nechal ho zajet do příkopu. Nejhorší byly noci. Měl noční můry a přiznal se, že se bojí tmy. Pak se přestěhoval do přístěnku a spal tam ve vojenském spacím pytli. Jedné noci si nožem pořezal obličej. Řekl matce: "Bys mě nenáviděla, kdybys věděla, co jsem tam dělal. Ten syn, kteréhos měla ráda, tam zemřel."

William Nash, bývalý psychiatr v americkém námořnictvu, nyní v důchodu, který vedl program pro vojáky, pomáhající jim zvládat stres, tyto charakteristické rysy dobře zná. Pracoval se stovkami vojáků, kteří pomýšleli na sebevraždu. S kolegy ve vojenské psychiatrii vytvořili pojem "morálního zranění", ve snaze pochopit, proč se vojáci fyzicky poškozují. Je to podle něho "poškození vašeho hlubokého přesvědčení o tom, co je správné a co je špatné. Může to být způsobeno něčím, co děláte, nebo co jste neudělali, anebo něčím, co vám někdo dělá. Zlikviduje to váš pocit morální jistoty."

Vojáky na bojišti kupodivu nejvíc netraumatizuje strach a hrůza z bojiště. Nejvíce je psychologicky poškozují pocity hanby a viny v souvislosti s morálním zraněními, která utrpěli. Nejčastější příčinou morálního zranění je, když je usmrcen váš kolega.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 1.2. 2013