Pokud vám ušlo

3. 2. 2013 / František Řezáč

Hezký seriálek čtyř propagandistických a prokarlovských článků uveřejnil v posledních týdnech v Lidových novinách vysokoškolský pedagog a katolický publicista Martin C. Putna. V prvním díle s nadpisem "Králové a vlastizrádci" nám k řídké omáčce o četbě historické literatury přidal desert o "vlastizrádcích v ruských službách".

Zveřejněno v sobotu 12. ledna na druhý den 1. kola přímé volby prezidenta ČR. V díle druhém z ledna dvacátého mu přemítání o vysočinských intelektuálních vyhnancích přineslo na mysl "zlého dědka z Vysočiny". Servírováno jako předkrm v titulku i jako moučníček na závěr. Asi aby toho "zlého dědka" před druhým kolem volby, nedej Bůh, nikdo nepřehlédl. Díl třetí: "Jest určitý typ lidí, kteří jsou frustrováni rozdílem mezi svými ambicemi společenskými či uměleckými a mezi svým reálně pramalým úspěchem. A někteří z nich se realizují tím, že píší o těch, kdo se jim zdají úspěšnějšími. Píší zle a nenávistně. Házejí špínu, hledají hnidy, špehují, kombinují polopravdy s čirou lží anebo si prostě vůbec vymýšlejí." (Vlajkaři jdou... LN v neděli 27. ledna.)

Tak tohle by se dalo tesat do kamene. Kdyby to nebylo opsáno (nikoli doslova) z pasáží válečných pamětí Václava Černého, týkajících se roku 1938 a tehdejšího psaní katolické publicistiky Řádu a Obnovy po Mnichově...

Poslední Putnův blog z této soboty, opentlený citáty ze Starého zákona a obrázkem knížecího pankáče volební a povolební seriálek uzavírá:

*"Protože udělat se nyní nedá vůbec nic. Nehledat ani laciné útěchy "třeba to s Ovarem ( ! F.Ř.) nebude tak zlé". Protože to bude zlé. Je třeba nechat hoře plně dopadnout a působit. Až se duše vykoupe v hořkosti, až se ztiší, pak bude teprve možno přemítat, co dále. A mezitím se věnovat nějakým pěkným knihám..."

Ano, ještě přijde náš čas, dalo by se tomu rozumět. Přijde den, kdy dojde na naše varovná slova...

Člověku se derou do klávesnice citáty o opakujících se dějinách (tragédie versus fraška), o nepoučenosti restaurátorů (nic nezapomněli, ničemu se nanaučili). To bychom ovšem pisatele nynějších jeremiád notně přecenili. Takže snad postačí povzdech Josefa Čapka, který zaznamenal V. Černý, Paměti 1938-1945, Atlantis 1992, strana 76: "Kde se, ve jméně Kristově, bere tolik surovosti a krvežíznivosti mezi katolickým literátstvem? Asi určitému typu věřících nestačí jen Jeho krev. Mrzcí až běda, napořád si vyplachují hubu Pánembohem, aby jim z ní tolik nesmrdělo..."

Aféra Putna, jaro 2013
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 1.2. 2013