Drda není Bůh

2. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

reakce na zuřivou polemiku o etice a hranici svobody slova v médiích veřejné služby

Pro pana Drdu platí Kodex stejně jako pro ostatní redaktory a spolupracovníky médií veřejné služby. Kodex sepsali sami novináři - pracovníci ČRo. Není to regulační, ale autoregulační norma, která se přijetím Radou ČRo a následně Parlamentem stala právně závaznou, jak předpokládá zákon o ČRo. Je to veřejný příslib Českého rozhlasu koncesionářům všech politických názorů, který odlišuje médium veřejné služby od ostatních - komerčních. Který určuje pravidla SLUŠNĚ vedené diskuze demokratické společnosti, kterou si občané všech barev pleti či všech politických názorů platí.

Drdův komentář korektní není. Ani omylem. Je vulgární, je sprostý, je povýšený a je primitivní. Komentátora Drdu platí jak voliči pana Schwarzenberga, tak i voliči pana Zemana. Platí jej komunisté stejně jako antikomunisté. Platí jej voliči TOP 09 stejně jako voliči ČSSD nebo ODS. Platí jej věřící stejně jako ateisté. A komentátor i jeho editoři toto musí mít vždy na paměti.

Svou sprostotou při vyjadřování svého jednostranného názoru porušil Drda vysílací zákon, zákon o ČRo, Kodex ČRo a Pravidla předvolebního vysílání ČRo. Do demokratické společnosti nepatří na půdě veřejné služby pohrdat občanem ani koncesionářem a hodnotit jeho inteligenci na základě jeho politické volby nebo příslušnosti ke skupině vyznávající státem uznané hodnoty. To za prvé. Do demokratické společnosti nepatří na půdě veřejné služby urážet kandidáty na prezidenta, ani jiné veřejně činné osoby a nálepkovat je sprostými výrazy. Do demokratické společnosti nepatří na půdě veřejné služby provádět propagandu ve prospěch jednoho politického subjektu, a to ani pod pláštíkem "svobody slova".

Pokud to někteří novináři či dokonce někteří zaměstnanci Českého rozhlasu nechápou, je na čase buď vyvolat celospolečenskou diskuzi o změně zadání veřejné služby a znění Kodexu (a do té doby jej dodržovat jako všichni, neboť je závazný a jeho závaznost je v ČRo a ČT vynutitelná prostřednictvím zákoníku práce), nebo si oni někteří zaměstnanci Českého rozhlasu musí najít jinou práci, při které nebudou zákonem, Kodexem ani Pravidly předvolebního vysílání vázáni. Pokud někdo nectí pravidla, která se podpisem smlouvy zavázal dodržovat (a souhlas s dodržováním Kodexu podepisuje každý spolupracovník ČRo a ČT), nemá nejen nárok na honorář, ale ani na pokračování smlouvy. Zákon předpokládá, že svoboda slova jednoho bude omezena ve jménu svobody toho druhého. Jinak se vzhledem k emocionální baroknosti českého jazyka navzájem pozabíjíme.

To je tak těžké v Česku pochopit, co je KOREKTNÍ diskuze a VEŘEJNÁ služba?

Asi ano. Prezidentské volby přinesly ale mimo vší špíny a agresivity kandidátů či jejích týmů jedno plus, ať už dopadly jakkoliv. Pražská "kulturní fronta" a značná část novinářů se během ostré kampaně odkopala a v plné nahotě ukázala, jak si představuje "svobodu slova": Zatímco "renomovaný novinář" české BBC (a posléze ČRo) Adam Drda nazýval v rozhlase Janu Bobošíkovou "legrační figurou", "renomovaný komentátor" a vedoucí kulturní rubriky LN Jiří Peňás ji rovnou jako ten pravý intelektuál nazývá "šovinistický prejt v latexu" a doufá, že čtenáři "ocení neotřelou optiku" jeho komentáře v LN... Noblesse oblige.

Proti gustu soukromých tiskových médií žádný dišputát. Rámcem jejich žurnalistiky je pouze tiskový zákon, protože etický kodex dvacet let impotentního Syndikátu novinářů nezavazuje nikoho k ničemu. Zbývá občanský zákoník a trestný čin pomluvy. Elektronická média ovšem v rámci demokracie nemohou to, co noviny. Jsou (všechna, i ta komerční) regulována § 31 a § 32 zákona 231/2001 Sb.. Podle tohoto zákona mohou dostat i půl milionu pokuty, případně i přijít o licenci. Nejméně "svobodná" (a tudíž nejvíce nestranná, objektivní resp. vyvážená) musí být média veřejné služby, která mimo daleko přísnější regulace musí mít (a mají) i etický kodex i kontrolní orgány, které jeho dodržování mají prosazovat. Čili to, co Peňás či Drda mohou klidně napsat na svůj blog či do LN, nemohou říkat ani na Nově. A tím méně v Českém rozhlase nebo v České televizi.

Sdělovací prostředky | Drdův předvolební "komentář" v ČRo
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 1.2. 2013