Proč propadají někteří mladí lidé tak lehce manipulaci?

31. 1. 2013

Vážená redakce BL, rád bych se s Vámi podělil o zážitek, který mě doslova šokoval. Úvodem předesílám, že se jedná o vyprávění mé kolegyně, se kterou spolupracuji mnoho let, vážím si jí pro její vlastnosti a nemám nejmenší důvod pochybovat o její pravdomluvnosti. Vzhledem k tomu, že jsem se jí nesvěřil se svým úmyslem sdílet její osobní zkušenost se čtenáři BL a tudíž nemám její souhlas, nebudu uvádět její jméno. Zda uznáte můj příspěvek za publikování hodný je samozřejmě na Vašem uvážení, píše Petr Stanislav.

Paní kolegyně pracuje ve školství jako kuchařka, její manžel je technik a žijí normálním způsobem života společně se svými třemi dětmi. Platy nemají horentní, žijí z toho, co vydělají, nejsou žádní restituenti ani akcionáři, prostě by se dalo říci -- střední vrstva.

Nejstarší dceři je 24 let, studuje soukromou VŠ, obor lidské zdroje a počátkem roku odevzdala svou diplomovou práci. A o tu právě jde.

Dcera se chtěla rodičům pochlubit svým elaborátem čítajícím celkem 24 stran. Je na téma "Život a vztahy v Československu v letech 1948 až 1989". Rodiče mladé ženy zažili doslova zděšení nad tím, co si přečetli. Jejich dcera ve své diplomové práci prezentovala názory, z nichž vybírám za všechny následující, které ale opravdu stojí za to:

- v Československu zmiňovaného období probíhaly periodicky vlny hladomoru a to v důsledku nedostatku základních potravin. Každá vlna si prý vybrala velmi mnoho lidských obětí,

- lidé, kteří odmítali volit, byli trestáni dlouholetým vězením a děti těchto "neposlušných" byly předávány na výchovu do dětských domovů.

Práce obsahovala celou řadu dalších bludů, ale tyto patří pravděpodobně k nejkřiklavějším. Paní kolegyně s manželem se snažili dceři vysvětlit, že se předkládané informace nezakládají na pravdě a dceru varovali, že ji každý soudný oponent práci vrátí zpět. Nic naplat, setkali se pouze s dceřiným zarytým opovržením a v důsledku se budoucí PR "odbornice" urazila. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat -- minulý týden dcera přinesla práci domů s tím, že ji musí kompletně přepracovat včetně bibliografie a s pláčem přiznala, že dostala přátelskou radu, aby lépe zvažovala prameny, ze kterých bude čerpat.

Tak se ptám, jak se může stát, že se z normální holky, která žije v normální rodině, kde se dětem nevymývají mozky primitivním antikomunismem, stane fanatik, nepřístupný věcným a logickým argumentům. Nejsem vzdělán v oborech jako je psychologie či sociologie. Sám jsem velmi háklivý na to, když mi někdo něco příliš vehementně vnucuje. U mě kupříkladu reklamy hrají kontraproduktivní roli, síla a agrese budí odpor. Také nevím, zda nehraje svou roli i to, že jsem generačně jinde. Na druhou stranu však, jak ukázaly poslední dny v souvislosti s prezidentskými volbami, zdaleka ne jen mladí se chovají jako fanatici, viz "elita" a zvláště pak takzvaní umělci, kteří jakoby již zapomněli, jakou sociální vrstvu reprezentovala jejich profese před sto a více lety a v současné době si hrají na svědomí národa.

Pokud se tento můj příspěvek dostane ke čtenářům BL, budu rád, když někdo vzdělanější než já vysvětlí mechanismus myšlení lidí, u kterých selhává schopnost přijímat věcné a logické argumenty a hlavně schopnost o ochota vyslechnout a respektovat i jiné názorové proudy.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 31.1. 2013