Klause Češi přežili, přežijí i Zemana

30. 1. 2013 / Petr Uhl

Před druhým kolem prezidentské volby koloval po Praze takový vtip: Sociální demokrati se modlí, aby vyhrál Schwarzenberg. ODS s Klausem se zase modlí, aby vyhrál Zeman. A KDU-ČSL je v pohodě a je ráda, že se všichni modlí. Po volbě se říká, že si jí polepšila KSČM, jejíž rétoriky Zeman využíval. Ale i ta se ho teď bojí. Stranické hledisko, jež volbu opravdu rozhodlo, nebude ale nyní po volbě společnosti stačit, aspoň ne té její části, která chce ovlivňovat chod státu v dalších letech, nebo aspoň bránit obratu k vládě pevné ruky. Právě toto riziko vidím v každé přímé volbě, a ve zvolení Zemana více, než by tomu bylo v případě Schwarzenberga.

"Takže vítejme ve svobodné Evropě, kde národ své vůdce volí," četl jsem na internetu po Zemanově zvolení. Jenže to vůbec nebylo myšleno ironicky, pisatel Zemanovo zvolení naopak uvítal. Neuznává koncepce politického národa většiny zemí Evropy i světa, kde je národ státem, občanstvem či demokraticky fungující společností. Zná jen etnický národ jedné kultury, jednoho jazyka a jedněch dějin.

Zeman za to může zatím jen málo. Evropa po druhé válce odvrhla -- doufali jsme, že navždy -- systém fýrerů, vůdců, caudillů z milosti boží, vlády Duceho. Opatrného rušení Stalinova kultu osobnosti se v roce 1956 dočkal i Chruščovův SSSR. K modelům krajní pravice se i v západní Evropě hlásí až deset, ba i patnáct procent občanů, aniž se třeba k programu oné krajně pravicové strany plně hlásí, a Zemanovy výroky připomínají krajní pravici spíše jen razancí. Tedy až na jeho "skororovnítko" mezi islamistou a teroristou a jeho souhlas s preventivním útokem na Írán.

Proto mě ani motivace volby jednoho Zemanova voliče příliš neznepokojuje. Napsal, že Schwarzenberga volit nemůže, protože by nechal přes mandát z přímé volby na pokoji jak vládu, tak i domácí politiku. Aspoň v něčem jsme se shodli. Kvůli tomu, proč on ho nevolil, jsem mu právě já svůj hlas dal.

A první výroky Zemana ještě před nástupem do funkce mě posílily v obavách, že bude směřovat k větším zásahům do politiky, k omezování rozhodnutí vlády. Veřejnosti dluží vysvětlení, jak to myslel, když v televizní debatě řekl, že žádné poradce potřebovat nebude, protože jeho poradci budou ministři. (Smích v sále.) Občané, jimž záleží na tom, aby se česká společnost neposouvala k autoritářství, budou mít -- obávám se -- hodně příležitostí tomu bránit.

Volba českého prezidenta má však větší mezinárodní a evropský rozměr, než se soudí. Proto jsem si do titulku půjčil slova profesora sociální pedagogiky a evangelíka Gerta Weißkirchena (1944) z Heidelberku, člena SPD a soc. dem. spolkového poslance po dobu 33 let, dnes člena Rady Česko-německého diskusního fóra, jenž byl přítelem Charty 77 a naší rodiny, nejvíc mého tchána Jaroslava Šabaty. Bez evropské levice to nepůjde.

Prezidentské volby 2013
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 30.1. 2013