Veřejné diskuze: nesrovnatelnost a nesouměřitelnost jevů, nedostatek vkusu a logiky

27. 3. 2011 / Igor Pleskot

Případně taková sdělení vyvolávají a ať úmyslně či neúmyslně k nim vytvářejí podmínky. To nemluvím o bulváru a jeho redaktorech, ale o mediích, která si vymiňují charakteristiku „serióznosti“. Zvláštní kapitolou je, když se této nesouměřitelnosti dopouštějí nejen profesionálové mediální sféry ale i odborníci vědních disciplin.

Zaujala mne v mediích diskuse o nabídce Heydrichova syna o restaurování devastovaného zámečku v Panenských Břežanech, kde trávil své šťastné dětství a odkud jeho otec nastoupil svou poslední jízdu do Prahy. Samotnou nabídku nepokládám ani za vhodnou, ani za vkusnou. Domnívám se, že pokud by chtěl tím vyjádřit svůj osobní postoj k „odčinění minulosti“, tak by to mohl udělat neteatrální formou a vhodnějším způsobem.

Nechci mu křivdit, ale osobně o této motivaci pochybuji. Spíše šlo o ty vzpomínky na jeho vlastní dětství... Ale o tom spekulovat nechci – bůh ví, co z toho učinila media. O to mi nejde, jde mi o způsob a úroveň a argumenty, které kolem toho jsou používány.

Souhlasím s tím, že pokud tam chceme mít památník, nota bene českého odboje proti nacistům a Velkoněmecké říši, tak si ty finance máme obstarat sami. Ještě k tomu v případě Haydrichovy nabídky mělo jít o peníze z evropských fondů a o ty můžeme – i starosta Holík z Věcí veřejných – skutečně žádat sami. Nebo snad o penězích Evropské unie a jejich rozdělení či přidělení rozhoduje Heydrich jr.????

Daleko víc mne znechucuje skutečnost, že redaktoři Lidových novin na internetovém portálu vytvořili anketu k postojům o tomto návrhu, která přináší odpovědi prozrazující jednak neznalost a jednak nedostatek úsudku a vkusu. Nesouměřitelnost úsudku prozrazuje např. následující typická úvaha: „Jen skalní soudruzi mohou být proti a dávat dětem vinu za své rodiče.“ Ty skalní soudruhy pomíjím – jeden diskutující srovnával dokonce Grebeníčka s Reinhardem Heydrichem – příspěvek redakce druhý den vymazala zřejmě pro jeho pitomost. Grebeníčka by bylo maximálně možné přirovnávat k nějakému esesáckému dozorci - „mlátičce“. Obergruppenführer nebyl jen hodností daleko výše, ale především to byl jeden z rozhodujících tvůrců a již i praktických realizátorů likvidace národů včetně českého národa, včetně tzv. řešení židovské otázky. Ale – a tady se projevuje neznalost, neumětelství a nevkus redaktorů, či pracovníků LN, kteří sestavili anketu na otázku „Vadí vám, že se syn Reinharda Heydricha angažuje při opravě zámku Panenské Břežany?“ s následujícími alternativami odpovědi: „Ano. Jeho otec je symbolem utrpení českého národa“ – Co je to za logiku? Pokud je jméno Reynhard Heydrich něčeho symbolem, pak je to zrůdná ideologie a zrůdná praxe likvidace celých populací.

Možná ještě strašnější mýlku v úsudku prozrazuje druhá alternativa odpovědi, pro kterou se přihlásil největší počet respondentů: „Ne, za činy svého otce nemůže“. Tato odpověď ve spojitosti s otázkou totiž vede k závěru, že ti co s námětem Hendrichova syna nesouhlasí, jsou stoupenci tvrzení, že děti mohou za viny svých rodičů. (Mimochodem jde o tvrzení, které obsahují nejen některá tvrzení islámu, ale i některých biblických textů a od kterých se právem dnes distancujeme, otázkou je do jaké míry vždy a všude). Jestliže já pokládám tuto nabídku za nevkusnou a nežádoucí, neznamená to naprosto, že až „do páté či jiné generace“ podporuji „krevní mstu“. Nemluvě o tom že argument „děti nenesou vinu za činy svých otců“ není sám o sobě argumentem pro kladné hodnocení účasti H. H. na zřízení muzea českého odboje. V zájmu pravdy musím uvést, že v tomto ohledu se mnou souhlasí i komentátor LN, se kterým se v řadě jiných problémů nemusím shodovat – pan Petráček.

Že takovéto argumentaci a falešnému usuzování podléhá řada respondentů ankety, se tolik nedivím, ale děsí mne, že takto argumentují i lidé kvalifikovaní, jako je ředitel lidického památníku.

To podle mne prozrazuje nedostatek vkusu a empatie a možná i kvalifikace.

Vytisknout