Vzpoura jako infotainment, aneb Ubavit je k smrti

25. 2. 2011 / Karel Dolejší

Jan Čulík si všímá některých v ČR rozšířených skeptických postojů, které typicky označuje jako "české poraženectví", a kontrastuje je s tím, co vidí v západních médiích. Jako ironický příklad si vybral tvrzení Jefima Fištejna, že by bylo nejlepší, kdyby se v Egyptě zmocnila vlády vojenská junta. Jenže západní média nás ve střípcích událostí ze vzbouřených ulic neinformují, ale baví. A Fištejn může své nesmysly psát vlastně jen proto, že nikdo v západních médiích zcela jasně a natvrdo neřekl, že v Egyptě se tolik oslavovaným svržením Mubaraka ve skutečnosti dostala k moci právě vojenská junta, a Fištejn nemá po čem toužit.

Současné severoafrické vzpoury začaly v Tunisku. A právě proud vyděšených Tunisanů mířících do Evropy kde je vůbec nikdo nechce nám připomíná, co revoluční infotainment důkladně zakrývá: Že masové kolektivní rituály zpravidla představují léčbu pouze symptomatickou. Že politické změny málokdy odstraní hluboké a dlouhodobé ekonomické, demografické, energetické a ekologické důvody krizí. Až se zklamaní revolucionáři z přelidněných chudých zemí hnou na sever ve statisícových zástupech tak, jako to právě dělají Tunisané, Evropané ronící teď krokodýlí slzy nad cizím utrpením budou do "ilegálních imigrantů" střílet velmi podobně, jako to dělá Kaddáfí (jemuž evropské státy tuto špinavou práci až dosud pokrytecky přenechávaly). Teprve potom bude možno plně docenit humanistické postoje západní žurnalistiky - až nám (ne)řekne, že nesplněné a nesplnitelné naděje, které pomáhala živit, patří mezi hlavní důvody exodu biblických rozměrů.

V roce 1985 zveřejnil mediální teoretik Neil Postman slavnou knihu Ubavit se k smrti. V ní předpověděl, že se díky rozvoji infotainmentu pravda utopí v moři bezvýznamností a z lidstva se stane kultura trivialit ovládaná pomocí slasti. Mediální konzumenti přistupují ke zprávodajství jako k zábavě, jejíž první povinností je vyvolat libé pocity, k čemuž přispívají i usměvaví moderátoři, znělka, podkreslení reportáží hudbou a minimální prostor na samotné divákovo zamyšlení, napsal Postman.

Nemyslím si, že je namístě zúžit prostor voleb, které máme, na dualitu mezi Lidovými novinami a infotainmentovou tříští, která zakrývá většinu širších souvislostí pádu utlačitelských režimů v Maghrebu a na Středním Východě.

Egyptská revoluce
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.2. 2011