Přímá demokracie -- prvek revoluční systémové změny

24. 2. 2011 / Milan Valach

Ale tak tomu vůbec není. Psal jsem o tom již mnohokrát (naposledy v článku "Na cestě k revoluci", ale zdá se, že je nutné vysvětlovat základní principy přímé demokracie stále znovu a znovu.

Tak tedy:

"Přímá demokracie je systém, v němž bychom přímo volili všechny důležité politiky -- starosty, hejtmany, presidenta atd., ale kde bychom také měli právo je kdykoliv odvolat, pokud se zpronevěří svým volebním slibům, a to včetně práva odvolat poslance parlamentu....

Vedle práva na odvolatelnost politiků kdykoliv ale musíme mít právo na závaznou iniciativu, v níž svými podpisy stvrzujeme, že toto nové hlasování o osudu toho či onoho politika chceme. Žádná autorita není oprávněna rozhodovat o tom, jestli toto hlasování má proběhnout či nikoliv, jen autorita občanů samotných, uplatněná formou jejich podpisů pod požadavky příslušné petice.

Musíme si však také vybojovat právo na přímé hlasování -- referendum - o jakékoliv otázce, kterou mohou rozhodovat politikové, a to od úrovně místní až po úroveň celostátní. Naši zastupitelé nemohou mít žádné jiné právo, než to, které jsme jim my, občané, dočasně propůjčili ve volbách.

Již z tohoto principu delegování pravomocí je ovšem jasné, že poslanci musí mít těchto práv méně. Jen občané je totiž mohou delegovat a také je zbavit tohoto pověření. Nikdo pak nestojí a nemůže stát nad občany v jejich rozhodování, jestli se jejich poslanec zpronevěřil svým slibům a má tudíž být odvolán či nikoliv. Všechna hlasování lidu musí být uskutečněna podle stejných pravidel. Jakékoliv omezování tohoto suverénního projevení vůle občanů shora, např. požadavkem poslanců, aby byla platnost referenda podmíněna procentem účasti občanů na hlasování, které ale neznají ani volby místních zastupitelů, ani volby poslanců či senátorů, je nepřípustné a ve své podstatě protidemokratické.

Politikové nemají právo rozhodovat nic, pro co nezískali pověření od svých voličů. Ale také každé rozhodnutí politiků, pouhých zástupců veřejnosti, může být zvráceno v přímém hlasování občanů samotných. Stejně jako může být v tomto hlasování přijato rozhodnutí, jež politikové neučinili (blíže viz k přímé demokracii teoretické analýzy a zdůvodnění zde: http://www.valach.info/prima-demokracie-sekce/ a praktické zkušenosti ZDE.

My, lid, jsme suverén!

Bylo by však velkou iluzí a svědectvím o nezralosti našeho poznání, kdybychom zdroj veškeré moci viděli jen v této politické rovině. Skutečným zdrojem moci je vlastnictví....

A opět, bylo by velkou iluzí domnívat se, že řešením tohoto problému je vlastnictví státní. Pokud by stát ovládaly nějaké, jakékoliv mocenské elity, jednalo by se jen o skrytou formou vlastnictví soukromého, tj. o vlastnictví právě těchto elit. Obávám se ovšem, že ani v případě přímé kontroly státu ze strany občanů není takové centralizované vlastnictví ve shodě se současnou úrovní dělby práce a je tudíž v rozporu s nutností existence firem jako samostatných ekonomických subjektů. Jediným řešením tohoto problému, již poměrně dobře ve světě vyzkoušeným, je přechod vlastnictví podniků do rukou jejich zaměstnanců (za mnohé viz například ZDE , k pozitivním ekologickým důsledkům této revoluční změny viz podrobně ZDE ). A až teprve tento krok bude oním rozhodným získáním moci lidem a zrušením veškeré institucionálně dané vlády člověka nad člověkem....."

Co znamená moc politických a podnikatelských elit nad námi, to nám nyní předvádějí více než dostatečně v řadě korupčních skandálů, v povyšování a královském odměňování svých oblíbenců (ministr Dobeš), ve zlovolném trestání vedoucích osobností lékařského protestu, předvádí to každému zaměstnanci, kterého vyhazují z práce, ale i rozsáhlou devastací české kultury, která je nezajímá a kterou pohrdají. Poměry v této zemi se stávají nesnesitelnými. Systém se rozpadá. Musí být svržen a nahrazen systémem spravedlivějším. Zkusil bych jej nazvat socialismem pro 21. století. A to je to, o čem jsem psal výše.

Vytisknout