Cynický popisný realismus a smutek z poznání reality

25. 2. 2011 / Štěpán Kotrba

Je smutné, že má řada lidí problém rozeznat rozdíl mezi ideálem (idejí) a realitou (realizací té ideje). "Demokratický svět" prosazuje demokracii. A proto v některých zemích vraždí lidi, kteří s jeho pojetím demokracie mají principiální problém. Těm, co ho nemají, prodá zbraně, které ve velkém vyrábí na obranu té demokracie, aby si to s těmi, co ten problém mají, vyřídili za ně. Za své peníze, za své zájmy, za svou krev. Velmi demokratické. A když náhodou se politická štěstěna obrátí, doporučí novým partnerům názorovou flexibilitu. "Pro svoje svědomí."

První (a zároveň poslední) případ: výměna "tyrana" Husního Mubaraka za "prodemokratického" polního maršála Tantawiho (tyranův šéf tajné služby a šéf špinavých operací) a příslib respektu a souhlasu s budoucí vládou doteď "teroristického" Muslimského bratrstva (ústy šéfky americké diplomacie Clintonové včera) výměnou za jeho náhlé prozření a prosazování "demokratických hodnot". Co jiného Clintonové zbývá tváří v tvář panarabské revoltě a prázdné nádrži vládní limuzíny?

Příklad druhý: Berlusconiho pomlouvali obhájci lidských práv od chvíle, kdy zjistili, že Itálie dělá prolibyjskou politiku a Kaddáfí našel v EU spojence. Do té doby to byl terorista. Klíčem k "demokratické" morálce byla ropná koncese pro italskou firmu Eni. Teď má Evropa problém větší. Život bez libyjského teroristy. V Bruselu je jak v úle.

Příklad třetí: Přímé a tajné jednání USA a Británie s Talibanem. Bez podmínek. Bez uzardění. Po vleklé, ve výsledku vítězně prohrané válce Predátorů proti kalašnikovům. Kolik idealistických vojáků, jdoucích na smrt "za demokracii" to stálo život? Titíž propagátoři demokracie, titíž tyrani, titíž diplomaté, titíž vojáci. Tytéž zbraně. Tatáž ropa, která zatemňuje mozky všech ale umožňuje nám život v teple a přepychu. Tentýž koltan, bez kterého se neobejdou vaše iPody a mobily.

Netěší mne to. Ale odmítám být idealistou. Odmítám žít ve falešném vědomí snů o lepším světě, když jsem nucen se denně dívat do očí pravdě. A vy mi chcete něco vyprávět o morálce? Čí morálce? Afghánského lidu pěstujícího opium pro evropské a americké feťáky? Arabského lidu v ulicích Káhiry, sloužícího evropským turistům? Nebo saúdského lidu v palácích s vodotrysky? A nebo o morálce úvěrových dealerů, kteří spolu s hypotečními spekulanty a bankéři úžerníky ožebračili půlku naivů z "demokratického" světa?

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.2. 2011