Fašizující postoje české publicistiky

25. 2. 2011 / Jan Čulík

Nynější krize v arabském světě odhaluje pozoruhodné rozdíly mezi způsobem, jak se k němu stavějí mezinárodní média, a jak se k němu stavějí někteří fašizující rozumbradové v českém tisku. Rozdíl je skutečně šokující a měl by asi vést k zamyšlení nad tím, z jak patologických kořenů tyto české postoje vlastně pramení.

Přepínáním z televize BBC, nebo z dalších britských televizních zdrojů (Channel Four, Sky News) nebo mezinárodního televizního vysílání (Al Džazíra) k českým médiím objevíme pozoruhodné rozdíly.

Západní novináři, často přímo z místa událostí, referují bez zaujatosti o tom, co se děje. Dávají demonstrujícím lidem prostor a šanci. Nikdo totiž neví, co bude dál.

Naproti tomu čeští komentátoři usoudili, že revoluce nemají cenu, protože porevoluční režim přece určitě bude horší. Ospravedlňuje to jednak typické české poraženectví (o nic se nesnažme, bylo by to stejně k ničemu), dále rasismus ("tihle Arabové žádné demokracie nejsou schopni"), odpor vůči jinakosti ("lidé jiného jazyka a rasy jsou vlastně nelidští, zosobněním autentického lidství jsme jen my, Češi") a pohrdání demokracií.

Pohrdání demokracií je na českých postojích snad nejsilnější. Názoru občanů čeští rozumbradové nedůvěřují.

Otřesně působí komentáře Ondřeje Neffa, ale zvlášť šílené jsou výplody známého pravicového extremisty Jefima Fištejna, který naprosto bezostyšně - a v rozporu s historickými skutečnostmi tvrdí, že nejlepší by bylo, kdyby se v Egyptě zmocnila vlády vojenská junta"

Je s podivem, že Lidové noviny na svém serveru takovýto extremismus trpí a nechávají se jím diskreditovat. Naštěstí tyto výlevy nepronikají do vnějšího světa a nic neznamenají. Jenže chudáci Češi - jsou opět někde úplně jinde než všichni ostatní...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.2. 2011