Vydělávat na smrti, aby na ni nevydělali jiní -- děkuji, nechci!

25. 2. 2011 / Radek Batelka

V posměšné glose Když na celém světě budou zbraně přetaveny v pluhy se vysmívá (proti)zbrojařské kampani Nesehnutí tak jedovatě, že mu uniká samotná argumentace Nesehnutí a polemizuje toliko se svojí vlastní fikcí. Jako by ho už jen náznak nějakého idealismu dráždil natolik, že mu zatemní rozum.

V tiskovce Nesehnutí doslovně stojí: "Jediným způsobem jak podobným případům bránit, je zásadně omezit vývozy zbraní z ČR a dostat je pod veřejnou kontrolu". Nikde není ani slovo o zrušení zbrojovek či zničení všech zbraní. Cílem je důsledná veřejná kontrola zbrojních kontraktů. Jasná, racionální a hlavně technicky realizovatelná věc. Je k ní potřeba jediné -- politická vůle. Proč tedy Štěpán Kotrba mluví o nějakém tavení zbraní na pluhy? Polemizuje s naivním pacifismem, který si ale sám vymyslel, Nesehnutí se k němu nehlásí a z uvedené tiskovky to jasně vyplývá.

Zcela hloupý a zároveň nebezpečný je pak argument, že pokud neprodáme diktátorům zbraně my, prodá jim je někdo jiný. Vyvracet tento názor je zbytečné v případě zbrojních obchodníků, ti ho používají jako vědomou manipulaci. U Štěpána Kotrby však musí jít o selhání rozumu, protože, pokud je mi známo, obchodníkem se zbraněmi není. Nebezpečnost tohoto přístupu vynikne, pokud ho aplikujeme analogicky na podobnou situaci. Pokud nevykradu to klenotnictví já, vykrade ho někdo jiný. Pokud tě nezabiju já, zabije tě rakovina. Ospravedlňuje mě to krást a vraždit? Ne! A stejně tak není možné ospravedlnit zbrojní dodávky problematickým režimům tím, že by zbraně dodali jiní.

Nejde o to vlastními omezenými silami nastolit světový mír. Jde o to malinko přispět k cestě k němu a především nečinit špatnou situaci ještě horší. Je to nekonečný proces, ne cesta za finálním stavem. Když nevykradu klenotnictví já, nemám jistotu, že ho nevykrade někdo jiný. Když nezabiju svého souseda já, nemám jistotu, že to neudělá někdo druhý. Ale rozhodně jsem udělal správnou věc v rámci mých možností. Jak bych jinak vůbec mohl požadovat to stejné od ostatních?

Mám s Nesehnutí různé zkušenosti, dobré i špatné. Rozhodně nejsem jejich nekritický sympatizant. Naprosto však stojím za jejich požadavkem, aby se v ČR praktikovala taková kontrola zbrojního exportu, která minimalizuje možnost dodávat zbraně režimům s velkým rizikem zneužití. Právo vytvářet zisk není bez omezení. Vůbec mě nezajímá křik zbrojovek, že klesají tržby a hrozí propouštění. Vytvářet zisk a zaměstnanost vyzbrojováním Hitlera by dnes otevřeně nikdo nenavrhl. Stejně nepřípustné to musí být i v případě dnešních lokálních diktátorů a násilných režimů. A to i s vědomím toho, že se na seznamu mohou ocitnout země, které někdo považuje za spojence.

Není nesmyslné snažit se omezenými silami o drobná zlepšení. Pro svoje svědomí. Pro sice omezený, ale přesto pozitivní přínos. Pro příklad ostatním. A jako nezbytný předpoklad toho, abych mohl stejný přístup po těch ostatních vyžadovat.

Vytisknout