Přestanou občanské iniciativy nabírat polévku vidličkou?

25. 2. 2011 / Vít Klíma

Podstata kapitalismu a požadavky egyptských občanů

Světový kapitalismus lze přirovnat ke stále rychleji se točící centrifuze. Čím rychleji se točí, tím více bohatství se soustřeďuje v jejím středu a tím méně zbývá na jejím okraji. Jinými slovy: přestože světové bohatství neustále roste, užitek z něj má stále menší a menší skupina lidí. Zatímco Mubarakovo jmění se počítá v řádu miliard dolarů, obyčejný Egypťan je rád, že vůbec sežene peníze na základní živobytí. Minimální mzda v Egyptě činí 63 USD na měsíc, tj. 2 dolary na den! V ostatních arabských zemích na tom nejsou o nic lépe: v Alžírsku je 34% nezaměstnaných, v Bahrajnu je bez práce 36% vysoko- a středoškoláků a v Jemenu dokonce 64% mladých lidí nemá vůbec žádnou šanci najít práci. Lidové povstání, ve všech těchto zemích, byla jen otázkou času.

Egyptské lidové povstání formulovalo čtyři základní požadavky:

• 1) opětovné znárodnění dříve zprivatizovaných státních podniků,
• 2) vytvoření lidových výborů, jako alternativu státní moci,
• 3) ustanovení "dozorčích rad pracujících" ve firmách, které by dohlížely nejen na výrobu, ale i na spravedlivé rozdělování zisku,
• 4) odstranit zkorumpovaný systém a změnit Ústavu směrem k demokratičtější společnosti.

Nejsou to jen požadavky protestujících v arabském světě, ale s prakticky totožnými se setkáváme i v Latinské Americe.

Hledá odpovědi na tyto otázky česká levice?

Skutečnost, že Sovětský svaz termín socialismus - v očích většiny Čechů - naprosto zdiskreditoval a udělal z něj málem sprosté slovo, ještě neznamená, že na Egypťany položené otázky není nutné hledat odpovědi. Stejně jako v Egyptě i v ČR existuje úzká vrstva bohatých a převážná většina Čechů "bojuje" o svůj denní chléb. Vždyť téměř 70% pracujících v ČR nedosáhne ani na průměrnou mzdu! Stejně jako v Egyptě se česká společnost začíná probouzet a bouřit. Stejně jako v Egyptě je jen otázkou času, kdy Češi povstanou.

Kajmanské ostrovy a dudlík

Škoda, že si tyto otázky neklade ČSSD. Její vlajkovou lodí se stala oprášená myšlenka sociálního státu, s níž západoevropská levice vyhrávala v minulém století jedny volby za druhými. Otázkou je, zda je to dnes reálná strategie. Zdroje na sociální stát by se jistě teoreticky našly, v tom má Bohuslav Sobotka a Jíří Pehe pravdu, ale to by nesměl být kapitalismus kapitalismem. Laskavého čtenáře teď "vezmu pod křídlo" a přenesu jej na Kajmanské ostrovy, kde v současné době sídlí přibližně 400 finančních institucí (bank a pojišťoven) a 10 000 hedgeových fondů, což je, mimochodem, jejich největší koncentrace na světě. Jen hedgeové fondy zde spravují majetek v řádu 2,5 biliónu USD. V době hospodářské krize se dostaly Kajmanské ostrovy do hledáčku politiků a dokonce skončily, jeden čas, na černé listině OECD, ale pak z ní byly potichu vymazány. Kapitalismus si přece svoji dojnou krávu "nezařízne".

Na Kajmanských ostrovech a dalších daňových rájích (zejména Kypr, Holandsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko) sídlí řádově 11 300 českých firem, což v příjmech státního rozpočtu představuje odhadovaný výpadek ve výši 80 až 100 mld. Kč ročně!  Pokud by se jakékoliv české vládě podařilo zajistit dohodu s vládami Kajmanských, Bahamských a dalších karibských ostrovů o nahlášení českých firem a občanů, kteří si tam "ulili" peníze, ti rychle přesunou svá sídla například do Hongkongu, či jinam do Asie a Afriky. Pokud bude kapitalismus kapitalismem, není šance na celosvětovou regulaci finančních trhů a institucí, na vznik celosvětové finanční policie a soudů, které by tyto podvody odhalovaly, stíhaly a jejich pachatele poslaly "do tepláků".

Zdroje, za tohoto stavu na sociální stát jsou jen v teoretické rovině, ale ne ve skutečnosti. Taková je smutná realita. Sobotkův a Peheho sociální stát, nebo jeho Haškova "modernizace" je jen dětský dudlík -- šidítko, zakrývající skutečnost že Evropská sociální demokracie, ČSSD a CESTA vůči kapitalismu, žádnou alternativu nenabízejí.

Zombie teorie

Nejsilnější levicová politická strana se dnes opírá o teorii sociálního státu, původem z minulého století, která je v 21. Století, za stávajících podmínek, nerealizovatelná. Pravice se opírá o teorii neoliberálního státu, pocházející též z minulého století. John Quiggin ve své nedávné knize "Zombie Economics" k těmto teoriím řadí následující: 

1. hospodářský cyklus se zmírňuje a výkyvy na trhu nejsou problémem a to především díky deregulaci finančních trhů a monetární politice centrálních bank (bez užitečného přispění fiskální politiky);

2. trhy fungují dokonale a tržní cena je tedy nejlepším měřítkem skutečné hodnoty a liberalizované finanční trhy nejdůležitějším zdrojem hospodářského růstu, fiskální disciplíny, optimální alokace kapitálu a řízení rizik v ekonomice;

3. ekonomické modely fungující na základě ideálních a ve skutečnosti neexistujících podmínek mohou předvídat budoucí hospodářský vývoj a užitečně ovlivňovat hospodářskou politiku;

4. zbohatnutí nejbohatších vrstev společnosti postupem času vytvoří pracovní místa a blahobyt i pro chudé (trickle down economics);

5. privatizace všechno vyřeší (blíže viz: ZDE).

Laskavého čtenáře prosím, ať si sám odpoví na otázku, zda strany opírající se o zombie teorie jsou připraveny čelit výzvám 21. století.

Občanské iniciativy

Určitou naději na změnu tak už skýtá jen občanská společnost a její iniciativy. Ovšem za předpokladu, že budou schopny převzít moc ve státě, nebo jinak, že budou schopné nejen svrhnout "českého Mubaraka", ale také se chopit moci a nastolit nový, spravedlivější společenský řád.

Na rozdíl od Jiřího Pehe, Jana Šterna a dalších politologů a sociologů sdružených v CESTA si myslím, že hybatelem nové společnosti nebude střední třída, ale občanská společnost a její iniciativy. Poslední zkušenosti z Afriky, Latinské Ameriky, ale i USA (Wiscontin) ukázaly, že neřeší-li kapitalismus své dlouhodobé problémy (korupce, nerovnoměrné rozdělování bohatství atd.), vymkne se vládám řešení z rukou a aktivitu přebírá lid, respektive občanská společnost.

Chtějí či nechtějí převzít moc?

Klíčovou otázkou pro naše občanské iniciativy je, zda chtějí či nechtějí ve státě převzít moc. V případě, že ne, musí i za toto rozhodnutí převzít plnou odpovědnost. Nedokážou-li změnit volební systém, opět tu budeme mít vládu, složenou z týchž zombie stran, které nás do podoby českého mafiánského kapitalismu dovedly. Neříká se tomu náhodou "z louže pod okap"?

Vytvoření stínové vlády z organizací občanské společnosti

Vytvoření stínové vlády není přitom tak neřešitelný problém, jak by se na první pohled zdálo. Stačí-li Švýcarům sedm ministerstev, měl by tento počet stačit i nám. Pro převzetí ministerstva a zajištění jeho hladkého chodu potřebujete tým zhruba 25 -- 50 lidí, na něž se nový ministr může plně spolehnout. Musíme dále připravit soudce pro Ústavní soud. Ministr spravedlnosti spolu s ním, by pak připravili novou Ústavu ČR. Ustavením funkční stínové vlády by byla organizačně připravena síla, schopná ve státě převzít moc. Stejně tak bude muset vzniknout komise pro přípravu budoucích poslanců. Zkrátka a dobře, levicové občanské iniciativy, chtějí-li se chopit moci, musí začít jednat už dnes. A nejde přeci o nic jiného, než přepólovat občanskou negativní energii v pozitivní a konstruktivní sílu.

Genetickou výbavou je člověk určen k boji o přežití

Ze všech stran slyším, že ustavení stínové vlády je sice dobrá myšlenka, ale je ještě příliš brzy na její ustavení. Druhou námitkou je, že se občanské iniciativy musejí shodnout nejprve na programu a pak teprve ustavit vládu. Sám jsem se na některých programech podílel a odtud vím, že pokud nemáte moc prosadit je do života, zůstanou - jako soubor zbožných přání - jen na papíře. Konec konců lidé nepotřebují nic jiného, než práci, aby mohli zabezpečit sebe a svoji rodinu. Žádný složitý program vytvářet potřeba není. Spíše je nutné mít představu postupných kroků, jak zreorganizovat společnost tak, aby se v ní mohlo slušně uživit 10 miliónů Čechů.

Člověk je geneticky vybaven na boj o své přežití. Nedosáhne-li dnes 70% Čechů ani na základní plat a hrozí-li jim další zvýšení DPH, čímž se zdraží řada výrobků a služeb, včetně bydlení, budou-li dále stoupat platby u lékaře a na léky, zavede-li se školné, pak z těch 70% lidí, nejméně polovina spadne na či pod hranici chudoby. Pád do chudoby neznamená nic jiného - než boj o holé přežití! Otázkou pak není zda, ale kdy povstání nastane a bude-li v té době občanská společnost na převzetí moci vůbec připravena. Nelze přece donekonečna nabírat polévku vidličkou!

Vytisknout