Více znepokojení v roce 2011

29. 12. 2010 / Bohumil Kartous

Rituál spojený s příchodem nového roku velí přát samé pozitivní věci. V novoročním triumvirátu se vzájemně doplňují zdraví, štěstí a úspěch, vlastnosti potřebné k tomu udržovat se na hladině Baumanovy tekuté společnosti. Přát něco menšího by působilo méně srdečně, a co teprve přát něco znepokojivého, to už by mohlo být neslušné až urážlivé.

Ale což, společenský vývoj je možný jen tehdy, pokud jsou rituály narušovány, tak proč nezkusit rozklížit i tento. Štěstí je natolik neohraničený pojem, že většinou nelze konstatovat, zda se dostavilo, či ne. Jako skeptik se domnívám, že k němu máme dost daleko, i když si ho každý rok tak srdečně přejeme. Společenská atmosféra mi nepřipadá zrovna šťastná a soudím, že z hrnce stokrát převařených mýtů nic lepšího nevzejde. Proč chybí odvaha k větší otevřenosti myšlení a proč Češi tolik lpí na vlastním mýtu o tom, kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme? Nedokážu postihnout všechny příčiny, ale z dění za posledních dvacet let mám dojem, že je to hlavně proto, že politicko mediální kartel na dlouho ustrnul, neboť rozpoznal, že takto je to vlastně výhodnější. Objeví-li se něco znepokojivého, okamžitě je třeba nasadit "léčbu", a potřebná medikace je kupodivu vždy po ruce, uhnětená z ingrediencí našeho "tradičního léčitelství". Pokusy o analýzu tohoto politicko mediálního šamanství se buď daří vytěsňovat, nebo diskreditovat, někdy dokonce oprávněně. K naší smůle, ne k našemu štěstí, podotýkám.

Podobně nejasné to může být s úspěchem, který jistě řada lidí pociťuje a z dobrého srdce by ho přáli i ostatním. Jen by se z úspěchu nesmělo stát měřítko štěstí, radosti a životního naplnění. Tedy z úspěchu definovaného potrhlými přednovoročními žebříčky celebrit, které mají představovat ve společenské hierarchii ty "úspěšné". Je vůbec slušné přát někomu takový úspěch? :)

No a zdraví... Jak to bude se zdravím, když na stolech ředitelů nemocnic leží výpovědi tisíců lékařů? Otázka vyvolává znepokojení. A to je v pořádku, protože znepokojení z toho, co se děje, může vést k otázkám, proč se to vlastně děje. Třeba se pak podaří z toho papiňáku vybřednout.

Vytisknout