Marie Baťová -- první dáma Zlína

28. 12. 2010 / Irena Zítková

Nyní se však vrátil k próze. Těsně před Vánocemi překvapil knihou Marie Baťová -- první dáma Zlína (vydala Nadace Tomáše Bati ve Zlíně, 232 stran s přílohami, ISBN 978-80-254-8882-9), dílem, jež se může důstojně přiřadit ve svém žánru k nejpopulárnějším životopisným románům Františka Kožíka Na křídlech větrného mlýna nebo Neklidné babí léto Františka Kožíka či Doktorka z domu Trubačů Ilony Borské. I v těch se totiž střídá non-fiction s přístupem beletristy, projevujícím se ve fabulovaných dialozích a v plastické modelaci postav a jejich psychiky, napomáhající čtenáři spoluprožívat s nimi jejich pohnuté osudy.

Marie Baťová rozená Menčíková (1893) se jako maturantka vídeňského lycea provdala po krátké známosti za muže o sedmnáct let staršího, s velkými sny a plány -- Tomáše Baťu. Odešla s ním z Vídně do moravského Zlína - už ne vesnice ale ještě ne moderního města - a byla tam s ním šťastná.

Hajný rozčlenil své vyprávění do pěti chronologicky a dramaticky se nabízejících kapitol hrdinčina života představujících pro ni vždy určitý mezník, změnu. Jednou z nich byla i blížící se světová hospodářská krize a její "baťovské" řešení razantním snížením platů ale i cen výrobků nebo hledáním tehdy ještě exotických trhů. Patřila k nim ale i tragická havárie z 12. 7. 1932 a Tomášova smrt teprve v padesáti šesti letech. V dalších letech pak vyrovnání se s novou situací, v níž mnoho z jejích rolí převzala nevlastní švagrová a po okupaci Zlína pak i úspěšný únik do Ameriky, kde tehdy vznikaly baťovské filiálky. Následoval ale i překvapivý návrat do Zlína, kde po úradku rodiny uchránila svou přítomností tamní závody před pozřením německým zbrojním kapitálem.

Opět to pro ni byl úkol zcela nový, nepříjemný, náročný i nebezpečný, zvláště když se zde ujala žen a rodin mnoha zatčených a popravených.

Ale -- paradoxně v prvních letech míru -- měly nastat časy ještě horší: >Z událostí, které proběhly ... (str 184) ... utkvěla Marii v paměti zejména Gottwaldova návštěva Zlína. Jeho projev s výkřikem: "Zde už není diktátor Baťa, ten už tu se svými nohsledy rozkazovat nikdy nebude!" se prostě nedal přehlédnout. Nebyla sama, kdo si najednou připadala, jako kdyby se vrátil Hitler.<

Věděla, že zde nemůže žít. Jak se ale dostat ven? - Její kýmsi tajemně zorganizovaný odlet, jímž si ale nemohla být v podstatě jistá, vždyť to mohla být i na ni připravená past!, je vylíčen v předposlední kapitole. Nicméně -- podařil se a zbytek života strávila a v Kanadě a na obchodních cestách po světadílech, kde byly postaveny Baťovy podniky. Vždy plná zdraví jen netušila, že je před ní už jenom pouhých sedm let života. Zemřela na leukémii 27. 2. 1954 v nedožitých jedenašedesáti.

Nikdy se nezpronevěřila češství, charitě ani edukativním programům, které vždy patřily k tradicím firmy. Někdejší dosud žijící zaměstnanci na to vzpomínají dodnes.

V knize je publikováno 96 rodinných fotografií. Ty pomáhají čtenáři vžít se do oné dávné doby, kdy ještě síla jedincovy vůle, jeho schopnosti ekonomického předvídání, instinktivního výběru schopných a spolehlivých spolupracovníků stačily k tomu, vystavět z ničeho celé město -- ba města -- plné tvořivé práce a moderního stylu. Proč jen je lidský život tak krátký... !

Vytisknout