Omezení podpory stavebního spoření je nedomyšlené

2. 11. 2010 / Adam Rykala

Správce státní kasy pan Kalousek se nám rozhodl zdanit od nového roku padesátiprocentní daní příspěvek na stavební spoření. Argumentem ministra Kalouska pro tuto změnu v zákoně je potřeba reagovat na situaci, kdy stavební spoření prý nevede k financování bytových potřeb a současně podpora stavebního spoření se projevuje v negativním vývoji státního dluhu.

Ve mně to vyvolává pocit, že se pan ministr rozhodl řešit díru v rozpočtu, za kterou je i on odpovědný, škrtáním na lidech, kteří se vůči těmto krokům nemohou bránit. Stavební spoření využívají hlavně střední vrstvy obyvatelstva a mladí lidé. Jde o produkt, který motivuje občany ke spoření a zároveň nabízí za velmi přijatelných podmínek úvěry na rekonstrukce a modernizace zanedbaného bytového fondu. Uvědomme si, že bydlení je jednou z existenčních otázek. Bez zajištěné střechy nad hlavou se těžko chodí do práce a přivádějí na svět děti. A naše vláda se rozhodla tuto podporu osekat v době, kdy se lidé naučili spořit a každý třetí nový dům či byt je spolufinancován ze stavebního spoření.

Vláda uvádí, že jedním z hlavních důvodů snížení podpory stavebního spoření je to, že spoření nevede plně k podpoře financování bytových potřeb. Stačí přeci navrhnout úpravu, která tento problém vyřeší. Navrhněme změnu zákona, která zaručí, že se bude stavební spoření využívat pouze jako zdroj pomoci k zajištění bydlení a financování potřeb souvisejících s bydlením. Vládní návrh, který je právě projednáván v Poslanecké sněmovně, toto neřeší. Jde jen o snahu najít cestu ke snížení státního deficitu. Přeloženo do češtiny - ušetříme na lidech a mladých rodinách.

Faktem je, že návrh vládní koalice státnímu rozpočtu ušetří více než 6 miliard korun ročně Ale je potřeba položit si jednu otázku: Pokud státní rozpočet tímto ušetří na výdajích, neomezí tak nepřímo i své příjmy? Upozorňuje na to i samo ministerstvo. Proto prezentovaný způsob omezení státní podpory je plný rozporů i vzhledem k tomu, že výdaje na stavební spoření již několik let klesají, zatímco deficit státního rozpočtu neklesá.

Nehorázné je, že realizace navržených opatření se dotkne i již platných smluv. Nejen, že tímto návrhem vláda vysílá špatný signál české veřejnosti, ale vysílá signál o nedůvěryhodnosti investic v ČR i zahraničním investorům. Čemu pak mají lidé věřit, když za plnění smluvních podmínek nemají žádné garance? A co když lidé vyberou své vklady? Můžeme pak očekávat snížení schopnosti stavebních spořitelen poskytovat úvěry na bydlení. A přitom právě úvěry poskytované spořitelnami jednoznačně prospěly a prospívají rozvoji, obnově a modernizaci bydlení u nás.

Rozumnější by bylo zachování podpory stavebního spoření v současné výši. Vždyť po realizaci "politiky škrtů" současné vlády půjde možná o jeden z mála produktů a podpory ze strany státu, který by byl pro občany pozitivní a motivující.

Pokud sněmovna přijme navrhovanou novelu zákona o stavebním spoření, tak současná vláda potvrdí, že je jednodušší zvolit "osekávaní" výdajů na lidech. V době krize a rostoucí nezaměstnanosti je tento postup velmi špatný. Omezení podpory stavebního spoření povede k zpomalení nové výstavby a úbytku pracovních míst ve stavebnictví. Proč se vláda raději nezaměří například na zdanění nemravných zisků z fotovoltaických elektráren a na předražené veřejné zakázky?

Sociální demokracie si nepřeje zničení tohoto systému. Pojďme ho raději zefektivnit tak, aby se stavební spoření využívalo jen pro bydlení. Pomůžeme tak lidem i ekonomice. Proč nepodporovat něco, co prokazatelně funguje a pomáhá lidem?

Autor je poslanec za ČSSD.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 2.11. 2010