Hrdinství naší doby

1. 11. 2010 / Sandra Wain

Zásady našeho hrdinství jsou všeobecně známé a je jistě zbytečné citovat klasiky. Spočívají především k loajalitě k mocným a bezohlednosti k bezmocným. Za tuto odvahu se neoficiálně zlaté hodinky a padáky přidělují neustále. Zákon silnějšího se stal obecnou mravní normou, která našla své neotřesitelné vyjádření i v demokratické legislativě.

Tuhle do naší sociální poradny přišla žena. Byla evidentně nepříliš inteligentní, ale přesto ji něco na poslední chvíli zarazilo, a tak se přišla raději s někým poradit. Má dvě děti, žije sama ve vlastní garsonce (na hypotéku) a vrátila se z nemocnice. Mezitím co byla nemocná, tak neplatila peníze do fondu oprav, takže dluží společenství vlastníků peníze za pár měsíců.

Ve vchodu do domu čekaly dva gorily. Je to pěkné, když se mladí muži věnují činkám i anabolickým preparátům, raději než drogám. Žena s dětmi proklouzla do bytu, aby si ji dva "nadělaní Rambové" nevšimli. Seděli v bytě ani nedutali. Za dveřmi poslouchali, co si naši hrdinové při marném zvonění a klepání na dveře povídali: "Zajdeme sem jindy a podáme si ji."

Společenství vlastníků nutí ženu podepsat dlužní úpis. Kvůli tomu se přišla vlastně poradit. Každému, kdo zná, jaké hrdinství se dnes tak okázale nosí, je ihned jasné, o co jde. Ona žena neplatička, nepřítel svobody, zákonnosti, demokracie, socialismu a kapitalismu, podepíše dlužní úpis. Tento úpis pan předseda společenství prodá svému příteli, který má vymáhací firmu, ta postoupí věc soudu a nakonec vše skončí u exekuční firmy.

Nakonec bude žena ráda, když skončí bez zlomené čelisti a bytu na ulici. Z původních  deseti tisíc se uvedeným postupem udělá pohledávka za několik set tisíc korun. To vše naše vyhlášené a spravedlivé zákony připouštějí. Když jsme před časem řešili podobný případ, ale stejně nehorázný, ukázalo se, že ministerstvo i ombudsman jsou zcela bezmocní. Nezvedají totiž činky, ani neberou anabolika. Jenom peníze.

Vytisknout