Theodore Sorensen a liberální přesvědčení

2. 11. 2010

Avšak Sorensen, který zemřel ve věku 82 let, byl něčím víc než jen přednostním autorem projevů prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho, nebo zásadně důležitým časným podporovatelem Baracka Obamy (v březnu 2007) v jeho úsilí stát se prezidentem. Byl něčím víc než hlavním poradcem Bobbyho Kennedyho v prezidentské kampani z roku 1968, víc než moudrým poradcem, jenž pomohl Tedu Kennedymu zaměřit se na práci, která z něj udělala velkého senátora, a víc než mužem, od nějž Jimmy Carter žádal očištění CIA po zneužívání této služby v 60. a 70. letech; víc než národním spolupředsedou povstalecké prezidentské kandidatury Garyho Granta v roce 1984 a více než vizionářem, který završil dlouhou kariéru poznámkami a myšlenkami k Obamově inauguračnímu projevu.

Pro mě byl unikátním hráčem uvnitř Demokratické strany - nejžhavějším zastáncem nejen liberálních ideálů, ale také toho, aby si stranické vědomí uvědomovalo, že musí artikulovat ideály a uvádět je do praxe. Je až bolestně paradoxní, že jeho smrt přišla v závěru volební kampaně, ve které se Demokraté s obtížemi snaží pochopit, co vlastně chtějí říci.

Sorensen věděl, že politika začíná sdělením. Jak mi napsal během emailové konverzace, která začala před několika lety a skončila během Obamovy kampaně v letech 2007-2008, považoval za nutné, aby Demokraté byli idealisty.

Naše konverzace se týkala Demokratické strany obecně, se zvláštním zřetelem k otázce, zda by lidé uvnitř měli znova dovolit, aby se strana opět angažovala ve prospěch amerického lidu a inspirovala ho způsobem, jako to dělala během třicetileté historické periody začínající New Dealem třicátých let a uzavřené New Frontier let šedesátých. Nicméně Sorensen na rozdíl od tolika liberálů netrpěl nostalgií po politicky potentnější minulosti. Věřil, že Demokraté vždy potřebovali načrtnout a artikulovat ideály, které vyjadřují to lepší z ducha doby. Neměli by být jen o něco méně krutou a sobeckou variantou Republikánů. Takhle to nefungovalo.

"Demokraté maskovaní coby laskavější, mírnější verze Republikánů postrádají důvěryhodnost," vysvětloval Sorensen ve významné knize z roku 1996 Why I Am a Democrat...

Na některých místech Sorensen hovoří o tom, že strana by se neměla zkompromitovat. Demokraté vždy potřebovali, aby jejich "národní občanská strana" byla ukotvena v iniciativách zdola, spíše než aby spoléhala na peníze a rady poskytované z výšin Wall Street. Demokraté, tvrdil, by měli zůstat politickou stranou veřejného zájmu spíše než zájmu soukromého; stranou uvědomující si potřebu vlády a nebezpečí deregulace a protidaňových fantazií; stranou sociálního a zdravotního pojištění, veřejného vzdělávání a všeobecné zdravotní péče; stranou připravenou garantovat občanská práva a svobody; stranou zaměstnanosti a spravedlnosti - zejména pro ty, jejichž potřeby a práva byly elitami zanedbávány.

"Vláda musí upřednostňovat potřeby obyčejných občanů, dělníků, spotřebitelů, studentů, dětí, seniorů a nemocných, zranitelných a smolařů, a nikoliv potřeby těch, kdo jsou již dostatečně mocní a bohatí, aby si mohli dovolit vlastní lobbyisty," vysvětloval...

Sorensen si otevřeně stěžoval na Demokratické lídry, kteří se začali "vzdalovat od tradičního zájmu strany o ty, kdo jsou nejvíce vystaveni deprivaci a diskriminaci, a spojovat se s Republikány při oddalování reformy kampaňového financování a zákonů o lobbyingu."

Sorensen až do konce varoval kolegy Demokraty před podlehnutím "vákuu bez morální odvahy", jež způsobuje, že se politici "zajímají více o politické [finanční] příspěvky než o politickou odvahu, udržují si vliv prostřednictvím spojení s jakýmkoliv kursem, který je snadný a populární".

Bylo to varování až příliš často ignorované - ke škodě Demokratické strany i celé země...

Celý článek v angličtině: ZDE