Česká státnost

2. 11. 2010 / Petr Jánský

I když na Václavském náměstí máme velkou sochu, která se hodí k protestním shromážděním všeho druhu, málokdo ví, proč tam vlastně socha stojí. Zájemce odkazuji na článek (Svatý Václave, sjednoť nás). Karel IV. uznal sv. Václava za patrona české země a přihlásil se k němu i TGM při zakládání Československa. Rokem 1945 však svatováclavská tradice skončila. Komunisti dali do čítanek Jana Husa a Jana Žižku. Kupodivu ani prezident Havel se po Listopadu 89 k sv. Václavovi nepřihlásil. Teprve v roce 2000 bylo 28. září vyhlášeno za Den české státnosti. Máme den volna a to je asi tak všechno.

Ještě větší ticho bylo kolem Slovenska. TGM se hluboce mýlil, když považoval Slováky za Čechy, kteří se nepatrně liší jazykem a nižším stupněm kulturního rozvoje. Již 2 dny po vyhlášení Československa Slováci Martinskou deklarací požadovali právo na sebeurčení. Dalších 75 let nebylo Československo, ale boj Slováků za samostatnost.

Aby člověk pochopil, proč se Slováci s námi spojili a proč se tak zoufale chtěli vzápětí osamostatnit, musí znát slovenské dějiny. Ne československé, jak vzájemné soužití vykládají Češi, ale slovenské. Českoslovenští zločinci jsou slovenští hrdinové. Abych nejitřil vášně, neřeknu víc, než že Slováci byli omylem, který Čechy zavedl do slepé uličky. Rastislav Štefánik, poslední Slovák, který společnou republiku myslel upřímně, je pohřběn na Bradle. Běžte se tam podívat, uvidíte slovenskou vlajku, brezovskou i vlajku EU. Českou vlajku nenajdete. Způsob, jakým Slováci ve čtvrtek odhalili sochu TGM před budovou Slovenského národního muzea, jen situaci dokresluje.

Českou státnost musíme budovat znovu. Najít kořeny u svatého Václava, Přemysla Otakara II., Karla IV., navázat na obrozenecké velikány Palackého, Nerudu, Havlíčka atd. a vynikající prvorepublikové politiky Kramáře, Rašína, Švehlu atd. Je na čase, aby historický ústav AV ČR začal psát novodobé dějiny české státnosti.

Vytisknout