Volání kmene

1. 11. 2010 / Pavel Pečínka

Dvaadvacet a pětadvacet let za zapálení domu s následkem zmrzačení dítěte, je to moc či málo? Podobnou otázku jak u vítkovských nazipyromanů si možná teď budou klást někteří v souvislosti s hajlujícím "slávistou" Ondřejem Makalou. Jsou čtyři roky pro otrlého fotbalového kraválistu za zmlácení čtrnáctiletého kvůli tomu, že je "neslávista", moc či málo? Diskuse o výši trestů v obou, částečně souvisejících případech, je ale reakcí pět minut po dvanácté.

Vhodnější by možná bylo ptát se, ještě než se ty věci stanou: proč se určité typy mladých mužů shlukují do skupinek s neodolatelným nutkáním opentlit se znaky a emblémy nějakého klubu či hnutí, mávat jeho fanglemi, křepčit a halekat, seskupovat se v určitých hospodách a odsud vyrážet na skutečného či domnělého protivníka? Nebo se vyvinout na "vyšší úroveň" a sjednávat si kolektivní bitky fans versus fans někde na louce za Brnem? Případně, povyskočit časem ještě o stupeň výš a pospojovat část fotbalového a skinheadského rabiátství do organizované politické aktivity?

Inu proto, že ve společnosti, kde je od lidí stále vyžadováno, aby byli naculení, hezcí, podnikaví, zdraví, bezproblémoví, úspěšní, flexibilní, individualističtí, bohatí, vzdělaní, musí logicky někteří stát na okraji, případně tam musí být odstrčeni. A cítí--li se dlouho část nekvalifikovaných manuálních zaměstnanců slabě a nejistě, začne ji přitahovat to, co jí umožní vychutnat si pocit síly a převahy trochu "jinak". I když jde třebas jen o tlupu připomínající neandrtálce. Ale to je přeci od třicátých let známá věc...

(Brněnský deník Rovnost, 29. 10. 2010)

Extremismus | Rasismus
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 1.11. 2010