Zklamání: Úroveň pana Jocha je strašně nízká

23. 8. 2010 / Jan Čulík

Velmi mě zklamal příspěvek pana Romana Jocha, zaslaný Britským listům Rádi bychom publikovali brilantní analýzy pravicových myslitelů, tohle však k nim skutečně nepatří. Nepříjemně mě překvapilo, jak nepoučená, bez zkušenosti, infantilní, vlastně puberťácká je reakce pana Jocha. Srovnejme ji jen namátkou s rozmyslnou argumentací britského ekonomického novináře Willa Huttona; samozřejmě, je to pohled z jiného ideologického úhlu, ale je to pohled daleko zkušenější, rozmyslnější a erudovanější - vidí realitu jako komplikovanou záležitost. Škoda, že v ČR zřejmě nejsou pravicoví komentátoři, kteří by dokázali argumentovat na této úrovni. (Pomysleme například na skutečně brilantního pravicového historika Nialla Fergusona - Roman Joch mu nesahá ani po špičky bot.)

Všimněte si, že pan Joch například vůbec nechápe, že podstatou Britských listů je pluralita. Anebo to podvědomě tuší a právě ta pluralita jeho zjednodušenému komsomolskému myšlení vadí? Samozřejmě, že to, co pan Joch české veřejnosti podstrkává jako "konzervatismus", jím vůbec není, aspoň nikoliv tak, jak znám konzervatismus za třicet let života v Británii. Nynější konzervativci Davida Camerona by odmítli argumentaci pana Jocha jako naprosto bizarní, okrajový jev. Britové prostě tu úroveň poznají. Mně je české státní reprezentace tak trochu líto: pokud bude pan Nečas třeba prezentovat pana Jocha v mezinárodním kontextu, vyvolá to po straně u mezinárodních partnerů vždycky jen útrpný úsměšek (a to, obávám se, i českou reprezentací milovaných a obdivovaných Američanů).

Česká politika a diplomacie je na mezinárodním fóru považována drtivou většinou za zcela okrajovou a nevýznamnou, není třeba tuto představu ještě podporovat jmenováním puberťáků do vládních funkcí, myslím.

Pan Roman Joch si samozřejmě může v demokracii psát a říkat, co chce - velmi znepokojující však je, že ministerský předseda je takového intelektuálního kalibru, že tyto puberťácké řeči považuje za "osvěžující" a jmenováním pana Jocha svým poradcem vydal signál, že Jochovo uvažování je tím "nejkvalitnějším", co v České republice existuje. (Také tím pana Jocha nesmírně povzbudil k dalším výkonům.)

Postkomunistická Česká republika má dlouhou tradici, v jejímž rámci v mnoha oblastech života podstrkuje lidem nekvalitu a předstírá, že je to nejdokonalejší zlato. Spoléhá na to, že lidé nemají mezinárodní srovnání. Jmenování "myslitele" tohoto kalibru do vládní funkce je jen děsivým potvrzením této tradice.

Je to cesta do pekla, protože Česko by mělo v mezinárodní konkurenci usilovat o podporu toho, co je v českém prostředí skutečně kvalitní a nejlepší a co se dokáže mezinárodně prosadit. Zkuste překládat Jochovy výroky do angličtiny a prezentovat je v zahraničním kontextu. Uvidíte, co se stane. (V první řadě se setkáte s naprostým nezájmem - proč by měly výroky takovéto úrovně někoho vzrušovat?)

Roman Joch, ředitel "Občanského institutu"
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 23.8. 2010