Lidská solidarita (bohatých) na úbytě?

Čeští bohatí nejsou Bill Gates

10. 8. 2010 / Jiří Baťa

Povodně -- to je neštěstí, které se za posledních dvacet let vyskytlo vícekrát než za předchozích padesát let. Škody na majetku jdou v souhrnu do desítek miliard korun, škody na psychice lidí jsou nevyčíslitelné, nelze je ani dost dobře specifikovat. Zvláště u těch lidí, u kterých se tato živelná katastrofa opakuje již po několikáté v průběhu několika let. Jen co se z jedné povodně dostali, opravili či vybudovali za nemalých investic a úsilí, to jim nová povodeň mnohdy znovu všechno vzala.

Stát se od prvních povodní v r. 1997 snažil pomoci lidem různými formami, ale také příslibem provedení potřebných opatření, aby se podobné události, hlavně však následky již neopakovaly. Uplynulo mnoho let, sliby byly však splněny jen částečně, viz Troubky. Na druhé straně je to jistý problém, protože jak se někde povodně opakují, tak se také vyskytují tam, kde dosud nebyly. Z toho vyplývá komplikovanost potřebných opatření proti povodním což znamená, že tento problém nelze řešit komplexně na celém území republiky. Nicméně tam, kde jsou výskyty povodní a jejich následky největší, by měl stát bezodkladně zasáhnout a věci řešit.

Od roku 1997 bylo státem "proinvestováno" mnoho miliard do různých oblastí. Mnoho miliard však bylo také "prošustrováno" v předražených státních zakázkách, různých černých dírách, zprostředkovatelských a lobbyistických firmách, nebo rozdány v rámci korupce. Nebudu daleko pravdy, že z těchto prošustrovaných, či lépe řečeno defraudovaných finančních prostředků mohly být postaveny nejen ochranné hráze, ale mohl být i dostatečně silný finanční fond na obnovu následků znovu se opakujících přírodních katastrof.

Vždyť nejde jen o povodně, stejně finančně náročné jsou i dopady na odstraňování následků zimních či sněhových kalamit, či na druhé straně třeba i neočekávaná sucha a následující lesní či jiné požáry apod. Jenže u nás se s takovými fondy, tedy alespoň do míry dostatečnosti objemu finančních prostředků, jaksi nepočítá. Pokud ano, je financí žalostně málo, protože se vždy najdou důvody, aby se z rezerv musely pro to či ono prostředky použít na úkor původnímu účelu.

I dnes se řeší problém, jak se vyrovnat se škodami, způsobenými povodněmi posledních dnů. Vždyť jen na Liberecku se škody odhadují na 2 až 3 miliardy. Kolik jich bude v jiných částech republiky, postižených povodněmi, se teprve zjišťuje. Ale nebudou zřejmě o mnoho menší, takže suma sumárum, do 5 miliard to asi vyjde.

Je sice pravda, že se organizují různé charitativní sbírky, že osud postižených není obyčejným lidem lhostejný a vyjadřují svou solidaritu svou materiální pomocí, příspěvky na povodňová či jiná konta. Zmiňuji "obyčejných lidí", protože jsem dosud nezaregistroval, že by někdo z politiků, různých VIP či bohatých, mnohdy opravdubohatých osob v naší republice se nechali slyšet, že na konto povodňových událostí věnovali nějaký ten tisíc (natož milion). A jsou tací, co by mohli "pustit" i nějakou tu miliardu a ani by si toho na svém kontě nevšimli.

Chápu, oni jsou ti úspěšní, oni si ty peníze zaslouženě vydělali. Nemá smysl rozvádět, nakolik jsou to opodstatněně "vydělané" a "zasloužené" peníze, to není v tento moment vůbec rozhodující. Zde hraje roli otázka solidarity a sounáležitosti s jinými. Vždyť něco jiného je, jestliže někomu shoří barák jen proto, že se nestaral o komín, nebo když jiného zasáhne déšť, který mu dům, zařízení nebo věci poškodí bez toho, že na to měl nějaký vliv, či mohl tomu zabránit.

Myslím si proto, že by např. panu Kellnerovi nebo Bakalovi neměl být lhostejný osud jejich spoluobčanů, kteří byli povodněmi poškozeni. Mnohdy až tak, že nemají střechu nad hlavou. Ale nejde jen o pana Kellnera či Bakalu, jde také o různé politiky či poslance, kteří se dostali na svá "místečka" třeba i díky těmto, dnes postižených občanů, předtím potřebných voličů. Bohužel, žádná vděčnost, pochopení, solidarita či jakýsi lidský soucit nad osudem těchto lidí. Vždyť jsou mezi nimi i děti či starší a staří občané! Solidarita se mezi lidmi nad úrovní "obyčejných" zcela vytratila.

Jen tak mimochodem jsem zaregistroval (PRÁVO, 07.08.10) výzvu zakladatele softwarové Společnosti Microsoft Billa Matese a finančníka Warrena Buffetta k ostatním americkým miliardářům, aby věnovali nejméně 50% svého bohatství na charitativní účely.

Zdá se být až neuvěřitelné, jak tuto výzvu doprovází slova miliardáře, newyorského starosty Michaela Bloomberga, cituji: "Pokud chcete udělat něco pro své děti a ukázat jim, jak moc je milujete, daleko nejlepší věcí je podporovat organizace, jež vytvoří lepší svět pro ně i pro jejich děti. Tím, že dáváme, také inspirujeme další, aby také dávali, ať už své peníze nebo čas."

W.Buffett, (který mj. se již v r. 2006 rozhodl rozdat 99% svého majetku ve prospěch nadace manželů Gatesových a jiným charitám) k tomu řekl: "Nyní Bill a Melinda Gatesovi a já žádáme stovky bohatých Američanů aby slíbili, že věnují nejméně 50% procent svého bohatství charitě".

Co k tomu dodat. Snad jen to, že v USA je koncentrována většina světového bohatství v rukou několika stovek lidí, že zrovna jeden z nejbohatších mužů světa Bill Gates přijde s takovou lidskou myšlenkou, že výzvu následovalo již 38 boháčů a že mottem výzvy obou jmenovaných, nazvané "Příslib daru" je přimět bohaté rodiny k rozhovoru o jejich bohatství a o tom, jak s ním hodlají naložit.

To je otázka, kterou zajímá lidi snad na celém světě, protože je nereálné, či není v lidských možnostech tyto majetky, včetně peněz, racionálně ve svůj prospěch využít. Co tedy s nimi, zřejmě si uvědomili oba multimilionáři, když do hrobu si je nevezmou, jak s nimi naložit? Na druhé straně si uvědomili, že existují ve světě miliony lidí, kterým se nedostává nejen peněz, ale základních lidských potřeb, např. jídla, zdravotní péče, vzdělání a v neposlední řadě i práce. O následcích z přírodních katastrof či lokálních válek a bojů ani nemluvě. Jak šlechetné, dalo by se říci, ale ono to není ani tak šlechetné, jako rozumné a potřebné.

V souvislosti s výše zmíněnými (našimi) povodněmi a jejich následky jak co do finančních škod, tak co do lidských strádání je postoj našich boháčů zahanbující. Platí totiž tatáž otázka, stejná potřeba zamyšlení, jak k tomu vyzvali Gates a Buffett. Nebylo by od věci, kdyby naši více jak bohatí, tedy lidé na "stejné úrovni"s americkými boháči, aby se rovněž nad podobnou úvahou nejen zamysleli, ale podobnou výzvu rovněž vyslyšeli a realizovali ji v našich podmínkách. Vždyť nemusí jít až o polovinu jejich majetku (i když by jim to příliš velkou, či spíše žádnou, újmu na životní úrovni nezpůsobilo), stačila by desetina jejich bohatství, kdyby byla věnována na likvidaci následků a škod po povodních, resp. kdyby svými penězi založily fond, který by byl určen výlučně na likvidaci škod z přírodních katastrof. Považuji tedy gesto obou amerických multimilionářů za "hozenou rukavici" i našim boháčům. Jen si nejsem jistý, zda ji nejen zvednou, ale zda si jí vůbec všimnou.

PS. Tím nechci naznačit , aby se do takové "dobročinné akce" zapojili jen multimilionáři, ale i všichni lidé, kteří svým bohatstvím výrazně převyšují standard občanů ČR, např. politici, poslanci, generální ředitelé státních, ale i soukromých podniků a institucí, velmi úspěšní podnikatelé, umělci, ale také církve apod. A nemusí jít o miliony, stačí několik desítek či stovek tisíc. Nemusí téct, stačí, když nakape.

Vytisknout