ANALÝZA NEVYHNUTELNOSTI

Zbytek jsou kecy, přepni to.

13. 6. 2010 / Štěpán Kotrba

Komunity? Ty jsou polomrtvé, odcizené směřováním většiny do anonymních megapolí - za fyzicky méně namáhavou prací, za hedonistickou zábavou. Volby na Slovensku rozhodla Bratislava. Znalosti, vědění, poznání? K čemu, když nedávají záruku zaměstnanosti ani statusu? Hodnotou dnes není "být", ale "mít". Jedno za jakou cenu.

Co chcete od voličů? Víru?? V co? Jedinou hodnotou této "demokratické" společnosti zůstávají konzum a peníze. Respektive: peníze pro konzum. Buď máš, nebo nemáš.

Karel Dolejší se jako konzervativní, "inkluzivně slušný" levicový intelektuál dovolává humanisty Habermase, postulujícího principiální rovnost všech. Ale Marx, kterého ve jménu "slušnosti" socialistů Habermas kritizuje za radikalitu, nastolil ovšem třídní nenávist jako hybatele dějin, ne pokoru stvoření nahého člověka k obrazu Božímu. Věděl, že teprve nesnesitelnost bolesti a pokoření vede ke vzdoru otroků, nikoliv ušlechtilé myšlení filosofy zblblých nevolníků, kteří se smířili s daným stavem věcí. Kde je dnes Jean-Paul Sartre, který říkal - ve shodě s dánským křesťanským Sørenem Kierkegaardem, že není důležité změnit svět, ale svůj vztah k němu? Copak existenciální volba může znamenat společenský pokrok? Mesianistický, humanisticky utopistický potenciál levice vždy prohrával s cynickým pragmatismem pravice a byl tak onou Zdí, místem popravy velkých lidí i myšlenek. Jedinec není "svědkem pravdy", izolovaným od společnosti i dějinného vývoje v nějaké "nicotě" svého "nesvéprávného" ega.

"Na nesvéprávné se v časech formovaných tradicí absolutistického státu vztahovala nejprve pedagogická praxe, a pokud nezabrala, tedy praxe vězeňská či klinická. Dnes už není čas se zdržovat...," píše Dolejší. Je dnes ale možné říci, kde je psychiatrická hranice normality, když není jasný systém hodnot? Duševní úchylka je ve jménu svobody uznána alternativou. Po světě tak volně běhají Apoštolové, Druidové i zneuznaní Tvůrci. "Analýzy vedené v jazyce marketingových specialistů definitivní vítězství byznysu nad politikou dodatečně stvrzují," konstatuje Dolejší a tím si dává odpověď na otázku svobody, práva i svéprávnosti. Jestliže komunikační strategií dneška je marketing nabídky a manipulativního vyvolávání poptávky, lze říci "Ty jsi skála" a určit onen pevný bod, z kterého lze pohnout zeměkoulí a bez něhož s žádná společnost neshodne na tom, kdo má být vůdce a kam se má jít?

Ježíš v onom známém dogmatizujícím citátu "Blaze tobě, Šimone, synu Jonášův, protože toto ti nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.

A já ti říkám, že jsi Petr a na té skále postavím svou církev a brány pekel ji nepřemohou" (Mat 17,18) nalézá onen pevný bod v názorově homogenní komunitě - církvi. Dnes je církví, mediujících Boží záměry, na stovky. A ostatních médií je na statisíce. Hovoříme o svobodě slova, jako kdyby ta byla sama tou největší lidskoprávní hodnotou. "Což je Bůh kromě mne samotného? Jiné skály není, já o žádné nevím," oponuje Izajáš (Iz 44:8) egocentricky. A má pravdu. Tóru si buď každý z nás nosí s sebou - v sobě samém, nebo žije bez tóry. Obojí je možnost.

Marketing nabídky už od doby prvních mocensky ambiciózních politiků segmentuje komunity na jedince. Hromadnou emancipací jedinců z léna jejich pánů vznikly republiky. Lépe je býti hlavou mouchy, nežli ocasem lva... A v této větě je klíč k pochopení kapitalismu značek a neúspěchu Naomi Klein a její knihy No logo. Marketing nabídky vytváří na jedné straně segmentovanou spotřebitelskou masu a na straně druhé osamocenost jedince tváří v tvář volbě. Mezi Coca Colou a Pepsi Colou... Ve společnosti charakterizované krizí z nadvýroby je hledání poptávky vším. Hledání opravdových hodnot, stejně jako poptávka po poctivých výrobcích, je sisyfovským dílem. Dříve než kohout zakokrhá, levice stejně své ideály třikrát zapře, tváří v tvář nabídkám požitků, kterým nelze odolat - stejně jako Šimon-Petr zapřel Nazaretského. Proč? Zvolil. Zvolil přežití namísto sebeobětování. Zvolil zbaběle sebe namísto myšlenek Mistra. Dnes volíme požitky na místo idejí, ktré se staly přežitkem.

Co chce Karel Dolejší od občanů České republiky, stojících tváří v tvář volbě mezi hodnotou asketického sebepopření, plného námahy bez ocenění a kručícího žaludku, a relativního a neekologického popření ideálů ve jménu přežití a relativního dostatku? Moudrost prognostiků? Hodnotou dneška není čest rytířů, ani odpovědnost za budoucnost lidstva. Jedinou hodnotou dneška jsou peníze jako cynických třicet stříbrných za přežití a další den s plným žaludkem. To je to, co společnost oceňuje. Blahobyt. Ale není to náhodou to samé, za co bojoval pod falešnými frázemi i Lenin? Jen filosofům stačí moudrost. Všichni ostatní potřebují jíst. Idealistické, romantické "být" ustoupilo do zteřelých, rozpadajících se foliantů klasiků, které nikdo nečte a ďábelsky vychytralé "mít" zajišťuje kapitalismu den za dnem, krok za krokem, pokrok. Inflace znehodnocuje minulost, řízená životnost výrobků s omezenou zárukou omezuje budoucnost.

Za pokrok považujeme sto vysokých škol, i když nezaměstnaní jsou už i ti nejlepší absolventi. Za pokrok považujeme sto televizích kanálů na místo dvou. Za pokrok považujeme tisíce blogů namísto jednoho Rudého práva. Mít možnost volby ale není volbou. "Zbytek jsou kecy, přepni to..." Avantgardy už nikoho neuchvátí, přemíra avantgard už jen nudí...

Dokud nenarazí vykořisťování, okrádání, pokořování a ponižování masově na práh bolesti, nevzmůže se nikdo na kolektivní odpor. Cílem kapitalistického sociálního inženýrství je ovšem dosáhnout trvale udržitelného odbytu při pokoře ovládaných, ne vyhladovění otroků. Není kde brát. A njde ani o uspokojení jejich stále větších a stále méně dosažitelných potřeb všech. O "všechny" šlo naposledy před padesáti lety.

Propast mezi ovládajícími a ovládanými se nicméně pomaloučku, ale o to jistěji prohlubuje a rozšiřuje. K čemu je svoboda pohybu při současné ceně benzínu či letenek? K čemu je mase možnost, jestliže jsou náklady nastaveny tak, aby jí nedosáhla?? Proto namísto pozdravu "Čest práci" se dnes zdravíme ustrašenou otázkou "Máš práci?" a nikdo nepochybuje o tom, že to je ta správná, vysněná a klíči vycinkaná demokracie. Já vám ji přeju..., ale nedivte se, že se u toho směju.

Karel Dolejší se zde bojí "natvrdo" napsat to, co napsal poměrně prognosticky na facebooku:

Exčernoprdelnické kruhy kolem Kalouska a tvrdé jádro ODS jsou zjevně odhodlány jít thatcherovskou cestou, včetně konfrontace s odbory, zatímco oslové jako Boris Cvek budou šířit iluze o tom, že je to jenom taková hra, že nakonec uhnou... Celá generace nezažila vážný sociální konflikt a je naprosto bezzubá; jestli k němu dojde a odbory dostanou přes držku, sázím na fašouny, kteří na nic zhrzeně nečekají a jdou naprosto cynicky za svým.

Podle mého názoru renesance starých idejí ani oživení starých struktur tripartity NENASTANE. Odbory jsou impotentní a do ostrého střetu, ve kterém budou lidé umírat, nepůjdou. Protože staré ideje potřebují nové sociálně demografické vymezení a staré třídy jsou dnes mrtvé, jak ukázal John Zogby ve své analýze nového rozdělení společnosti . Kolik z vás se při vědomí všech důsledků označí za příslušníky dělnické třídy? Nyní je třeba nechat protivníka dojít až ke Stalingradu. Počkat na na novou identifikaci lidu s levicí, protože současní voliči (a nevoliči) k ničemu jinému mandát levici nedali.

Vytisknout