Pomáhají či škodí průzkumy volebních preferencí soutěži politických stran?

25. 3. 2010 / Ján Mišovič

Námitky se týkají jednotlivých kroků souvisejících s prováděním výzkumu a zveřejňováním jeho výsledků. K argumentům uváděným na adresu uskutečněných šetření, nejednou zejména v začátcích, patřilo stanovisko, že dotazování pro potřeby průzkumu je nevhodným až nepřípustným zasahováním do soukromí občanů. Minulé i dnešní zkušenosti samotných výzkumných agentur potvrzují, že lidé si dokáží najít účinné způsoby ochrany soukromí i bez byrokratických omezování a zákazů.

Výraznější skupina výhrad je spojena s pochybnostmi nad zveřejňováním zjištěných výsledků. V tomto směru je klíčová otázka, zda poznatky z jednotlivých průzkumů nevedou k nepřípustnému ovlivňování názorů občanů. Ze samé podstaty veřejného mínění vyplývá, že zpětná vazba, resp. znalost konkrétního rozložení mínění, působí na proces formování mínění a v „malém“ probíhá prakticky v každé déle fungující skupině.

Nedílnou součástí dnešní informační a mediální společnosti jsou diskuse, komentáře, polemiky. Média se tak svými aktivitami podílejí na tvorbě veřejného mínění. Už dávno skončily doby, kdy novináři k ovlivňování veřejnosti využívali jen své osobní, bezprostřední poznatky a nikoliv údaje získané za pomoci odborně provedeného průzkumu.

Objevuje se i jiný typ námitek, a to že špatně provedené šetření se může vydávat za profesionální. V etických kodexech takových organizací jako jsou ESOMAR, SIMAR i WAPOR jsou zakotvena pravidla k provádění a zveřejňování průzkumů a k minimalizaci rizika možných zkreslení. Další směr pochybností se přímo dotýká zveřejňování výsledků předvolebních šetření, a toho zda nezasahují do předvolební kampaně. Tyto argumenty používají zejména manažeři a zástupci těch politických stran, kterým výsledky signalizují malou šanci na volební úspěch, resp. výraznější negativní změny na poli voličských sympatií.

Před parlamentními volbami v roce 1996 se kritické hlasy ozvaly i z řad sociologů. Argumentovaly tím, že celý výzkumný „řetězec“ počínaje respondenty přes pracovníky realizující firmy až po zákazníky je nějakým způsobem zainteresován na výsledcích, proto v každé etapě průzkumu může dojít k více či méně vědomé manipulaci. Taková stanoviska nevzala v úvahu fakt, že renomované ústavy sledují volební preference dlouhodobě, prostřednictvím stejné standardní metodiky. Ze strany agentury jsou tím vyloučeny možnosti „větší či menší“ vědomé manipulace. Kromě toho každá ze seriozních institucí zkoumá názory sympatizantů politických stran v rámci určité názorové struktury a je schopna dodat o voličském profilu respondentů příslušné strany hlubší poznatky. Jiná situace nastane, když se začínají objevovat v předvolebním období výsledky málo známých či zcela neznámých agentur, bez širších odborných referencí a někdy i výrazně se lišícími poznatky od pravidelně publikovaných.

Největší pozornost poutají změny, které jsou připisovány posunům v preferencích voličů. Jako jeden z prvních je v literatuře popsal Paul Lazarsfeld ve 40. letech 20. století v kontextu zkoumání průběhu prezidentské volební kampaně. Projevují se u části veřejnosti, jako reakce na zveřejněné výsledky výzkumu veřejného mínění. Jde o změnu mínění, která má podobu snížení nebo zvýšení určité podpory, sympatií atd. Probíhá ve vrstvě veřejného mínění ovlivňované médii a v předvolebním období má zpravidla několik podob. S takovými proměnami, efekty se setkáváme hlavně u lidí bez hlubšího názorového zakotvení, kteří tak přispívají k posunům promítajícím se do veřejného mínění. V čase mezi volbami se efekty výzkumu mohou projevit např. změnou popularity politiků. Výsledky výzkumů většinou ovlivňují voličské preference u části méně informované veřejnosti. Celkově takové efekty mají zpravidla jen dočasný charakter a nezasahují do sféry názorů či postojů.

Bandwagon efekt – ovčí instinkt

Jeden z efektů, kterým je označen vliv zpětné vazby vyvolaný uveřejněním výsledků výzkumu veřejného mínění nebo odhadu výsledků voleb na rozhodnutí, u dosud nerozhodných voličů, a projevuje se zvýšením počtu hlasů ve prospěch té strany (hnutí), která má nejvyšší preference respondentů v předvolebním výzkumu, dostal název bandwagon efekt, pocházející z angličtiny (bandwagon = vůz s kapelou v čele vlaku při volební kampani). Původní zmínka o tomto efektu pochází už z roku 1884. Podle Josepha Klappera, odborníka na komunikaci, lidé snadněji přijímají mínění, o němž vědí, že koresponduje se stanoviskem většiny. Začátkem 20. století Harold Lasswell americký sociolog zabývající se propagandou pojmenoval stejný fenomén jako apel na „stádní“ či „ovčí“ instinkt. Představuje tlak ke konformitě, k identifikaci s předpokládanou částí nejúspěšnějších voličů. Bývá obvykle nazýván efektem vítězícího. Využívá se i v oblasti marketingu a je založen na mechanismu, kdy poptávka po zboží stoupá proto, že ostatní lidé vidí, že produkt se úspěšně prodává a rovněž si jej kupují. Jde o projev chovat se jako „ostatní“

Mobilizace hlasů

Jiný účinek je spojen s efektem mobilizace hlasů. Mobilizace hlasů představuje jeden z typů reakce na výsledky předvolebních šetření, které část voličů považuje za nepříznivé. Důsledkem toho může být rozhodnutí zúčastnit se voleb nebo změnit podporu ve prospěch kandidáta nebo strany, která se zdá být více přijatelná. Někdy může dojít i k podpoře strany, jež se jeví prostřednictvím průzkumů jako slabší.

Efekt poražených

Poslední z popsaných efektů je nazván underdog-efekt (z angličtiny ten, kdo prohrává, bude poražený, smolař). Jde o působení výsledku výzkumu veřejného mínění týkajícího se voleb na rozhodování dosud nerozhodnutých nebo váhajících voličů, ve prospěch strany či stran, která nebo které mají podle prognóz malé vyhlídky na vítězství. Bývá také nazýván efektem poražených.

Sebezničující a sebenaplňující proroctví

V souvislosti s dopadem výsledků výzkumů veřejného mínění se někdy hovoří o tzv. sebenaplňujícím se proroctví. Pojem se vztahuje k situaci, kdy předpověď týkající se budoucích jevů se sama stává jejich příčinou. Nastolil jej Robert Merton jako východisko pro úvahy o „proroctví, které se samo splňuje“. Navázal tím prakticky na citát Williama Thomase, podle kterého jestliže lidé považují určité situace za reálné, jsou reálné ve svých důsledcích. Aby mohla být předpověď uznána za případ „sebeuskutečňujícího se proroctví“, musí být v době formulace z hlediska stavu věci nepravdivá, resp. založena na nepravdivých premisách. Typickým příkladem může být fáma, že banku ohrožuje bankrot. Pohled na banku je zcela nepravdivý, avšak rozšíření nepravdivé zvěsti ve chvíli, kdy byla formulována, vede k panice a lidé začnou masově vybírat vklady. Banka není schopna všem zájemcům poskytnout najednou požadované částky a zbankrotuje. „Proroctví“ ve formě fámy, ačkoli bylo ve chvíli formulace nesprávné, se naplnilo. V souvislosti s výsledky výzkumu veřejného mínění, jež vypovídají o sympatiích k politickým stranám, se v některých případech hovořilo o uplatnění tohoto mechanismu u nás. V období předvolební kampaně před mimořádnými volbami 1998 některé výzkumné agentury uváděly, že Občanská demokratická aliance, do té doby koaliční strana, nemá takovou podporu, aby se opětovně dostala do Poslanecké sněmovny. Výsledky voleb 1998 skutečně ukázaly, že tato strana nezískala potřebný počet hlasů a nepřekročila pětiprocentní hranici, potřebnou ke vstupu do Sněmovny. Vedení ODA „svalovalo vinu“ právě na výzkumné agentury, které údajně nepřesně změřily počty sympatizantů, a tak přispěly k vypadnutí strany ze Sněmovny. Tuto argumentaci převzali i někteří sociologové. „Historie“ se však od té doby opakovala a podobný „osud“ postihl US-DEU a nejnověji se do této role dostává SZ. V případech těchto subjektů se ukazuje, že programové překrytí se záměry dalších stran a vedle toho prosazování svébytnosti na politické scéně, nestačí k delšímu udržení přízně voličů.

Sami voliči se vyjádřili, které faktory do jaké míry ovlivňují jejich volební rozhodnutí. Údaje přiblíží tabulka č.1.

Tabulka č.1.
Jak důležitá jsou pro rozhodování dotázaného, komu dá svůj hlas (v %)

faktory	velmi důležité, důležité
politické přesvědčení	68
předvolební programy politických stran	63
dlouhodobý příklon ke straně	59
aféry představitelů politických stran	51
rodina a přátelé	50
média	48
předvolební průzkumy	26

(Dopočet do 100 % v každém řádku jsou odpovědi spíše, rozhodne nedůležité, neví.)
Zdroj CVVM 1033, květen 2006

Z tabulky vyplývá to, co bylo konstatováno v jiné souvislosti v předchozím textu: politické přesvědčení je jedním z rozhodujících faktorů. Pro polovinu dotázaných jsou aféry představitelů politických stran stejně důležité jako názory rodiny a přátel. Předvolební průzkumy se mezi zjišťovanými faktory umístily na posledním místě a ovlivňují přibližně čtvrtinu voličů.

Volby 2010 – ...

V současném předvolebním klání však ani jeden z uvedených efektů se u nás zatím výrazněji neprojevuje. Pokud o nějakém dopadu můžeme hovořit, tak je to efekt odklonu nespokojených. Tento faktor způsobuje, že část zklamaných příznivců největších politických stran pomáhá na svět TOP 09 a VV. V případě dalších politických subjektů však jeho vliv nebude natolik viditelný...

Úvodní otázka, tradičně pokládaná, nakolik průzkumy veřejného mínění pomáhají či škodí soutěži politických stran, by měla znít jinak: Co průzkumy veřejného mínění přinášejí do soutěže volebních subjektů.

Odpověď zní: vnášejí do věcí jasno.

Signalizují úspěchy i neúspěchy účastníků příštích voleb. Mohou plnit i specifickou roli. Jak letošní výsledky naznačují, dosavadní trend stabilizace politického spektra, nastartovaný v roce 1998, zdá se, bude v letošních volbách alespoň částečně „narušen“.

Do jaké míry je to výraz celkové nespokojenosti s etablovanými politickými stranami nebo touha po výraznější změně, napoví až budoucnost.

17. 03. 2010 Ján Mišovič: Vnitřnosti voličského rozhodování ZDE

05. 03. 2010 Štěpán Kotrba: Jak číst výzkumy veřejného mínění od A do Z ZDE

Vytisknout