Vnitřnosti voličského rozhodování

17. 3. 2010 / Ján Mišovič

Už tehdy známý americký sociolog rakouského původu Paul Lazarsfeld se svými spolupracovníky připravil kontinuální šetření volebních preferencí od května 1940 do listopadu téhož roku. Výsledky publikovali v roce 1944 v dodnes citované práci The People's Choise. Výzkumníci došli k závěrům, jež stojí za pozornost. Jeden z poznatků se týkal občanů zajímajících se o volby. Ti se rozhodovali dříve než ostatní. Dvě třetiny zainteresovaných si vybraly stranického kandidáta již v květnu, čtvrtina měla jasno v letních měsících a přibližně osmina v závěru volební kampaně. Dobu rozhodnutí nejvýrazněji určoval nesoulad vlastního postoje a postoje rodiny. Svá rozhodnutí měnila část občanů i v průběhu kampaně. Ve výzkumu to byla o něco více než čtvrtina. Někteří od preferované strany přešli k nerozhodnému postoji a zpět ke stejné straně. Získali označení „nerozhodní oscilanti“ s 11 % zastoupením.

Pokud se od původní strany dostali ke „konkurenční“ straně a znovu se vrátili ke straně původní, byli označeni názvem „straničtí oscilanti“ se 4 % zastoupením v panelu. V případě počáteční preference jedné strany a konečné volby druhé strany šlo o „stranické přeběhlíky“ s podílem 8 %. Konstantní voliči tvořili celkem 49 %.

Jiná metodika byla použita k zjišťování procesu voličského rozhodování v českých podmínkách. V 90. letech 20. století se sledovala doba rozhodnutí, zda volit, či nevolit a na to navazovala úvaha o konkrétní straně.

U voličů, kteří se rozhodují dlouho před jakoukoliv volební kampaní, jde o opakovanou, stejnou volbu. U části lidí s volebním právem, kteří jsou rozhodnuti volit, se nejistota pojí i s tím, koho volit. Následující tabulky č. 1 a č. 2 přibližují odpovědi dotázaných, získané těsně po volbách do Poslanecké sněmovny na otázky, týkající se rozhodnutí zda a koho volit.

Tabulka č. 1
Doba rozhodnutí, zda dotázaný půjde nebo nepůjde volit v letech 1990-1998 (v %)

	1990	1992	1996	1998
až těsně před volbami nebo v jejich průběhu	2	10	9	9
pár dnů před volbami	11	10	11	11
asi tak měsíc před volbami	19	13	11	13
dříve	68	67	69	67

Rozhodnutí účastnit se voleb do Sněmovny, s výjimkou roku 1990, bylo značně stabilní. Více než dvě třetiny „měly o tom jasno“ bez ohledu na vyvrcholení volební kampaně. Jde tedy o jejich dlouhodobější postoje.. Jenom pětina se rozhodovala takříkajíc „na poslední chvíli“.

Tabulka č. 2
Rozhodnutí, kterou stranu bude občan volit, se rodilo v letech 1990-1998 (v %)

	1990	1992	1996	1998
až těsně před volbami nebo v jejich průběhu	6	15	10	12
pár dnů před volbami	16	20	14	15
asi tak měsíc před volbami	25	19	14	17
dříve	53	46	62	56

Výběr preferované strany se odehrával přibližně ve stejných časových etapách jako rozhodnutí o samotné účasti, nicméně každý volební rok se vyznačoval jiným poměrem jednotlivých skupin voličů.

Nezanedbatelnou roli hraje i faktor, s nímž všechny politické strany nejsou schopny dost dobře pracovat, a to příklon občanů k jednotlivým obecně politickým názorům. K jakým změnám docházelo v období let 2002 až 2009 přiblíží tabulka č. 3.

Tabulka č. 3
Souhlas s obecně politickými názory v letech 2002 a 2009 (v %)

Označení názoru/ rok	2002	2009
sociálně demokratický	25	23
liberální	19	19
konzervativní	11	14
ekologický	9	9
křesťansko demokratický	10	7
komunistický	7	7
socialistický	5	5
žádný	7	10
neví	7	6

Zdroj CVVM 1020 březen 2002, 1046 září 2009

Na první pohled je zřejmé, že se za sedm let na rozložení obecně politických názorů prakticky nic zásadního nezměnilo a poměr stoupenců levicových a pravicových názorů je téměř vyrovnaný (35:33 %). Úprava volebního systému ve prospěch „jedné“, či „druhé“ strany, po které někteří volají, by tento stav jen vyhrotila, protože nejde o nic „ menšího“, než ideje. Samotná situace je o to „složitější“, že rozhodování koho volit, neznamená vždy názorové ztotožnění s ideově blízkou stranou a někdy se odvíjí od sympatií ke konkrétní straně... Určitý příklon k názorům u jednotlivých skupin voličů může být skutečně různorodý, tak jak to naznačují tabulky č. 4 a č. 5 s údaji, týkajícími se stran, které jsou delší dobu ve Sněmovně

Tabulka č. 4
Vývoj obecně politických názorů u sympatizantů ČSSD a KSČM mezi roky 1996 – 2009

	ČSSD				KSČM
	1996	1998	2002	2009	1996	1998	2002	2009
sociálně demokratickým	69	64	77	69	18	8	12	12
socialistickým	3	5	2	9	27	27	25	22
komunistickým	2	2	0	0	56	60	49	54
křesťanskodemokratickým	7	6	3	4	0	0	0	2
liberálním	5	8	5	8	0	2	4	4
ekologickým	5	5	5	4	0	0	5	0
konzervativním	4	4	3	6	1	1	2	6

V okruhu sympatizantů ČSSD samozřejmě dominují příznivci sociálně demokratického názoru. Určité zastoupení má i socialistický názor. Z dalších názorových směrů je to liberální proud. Voliči KSČM se z převážné většiny hlásí ke komunistické či socialistické orientaci, resp k sociálnědemokratické orientaci. To ale neznamená, že se mezi příznivci této strany se občas neobjeví lidé s křesťanskodemokratickým, konzervativním či liberálním zaměřením.

Tabulka č. 5
Vývoj obecně politických názorů u sympatizantů ODS a KDU-ČSL mezi roky 1996 – 2009

	ODS				KDU-ČSL
	1996	1998	2002	2009	1996	1998	2002	2009
liberálním	35	42	45	43	4	5	5	6
konzervativním	27	30	33	33	6	9	6	3
sociálnědemokratickým	15	8	4	8	4	5	1	6
křesťanskodemokratickým	7	6	5	2	82	77	80	82
socialistickým	1	2	1	2	0	0	0	0
ekologickým	8	6	5	11	0	0	5	3
komunistickým	2	0	0	1	0	0	0	0

Přízeň k ODS převažuje mezi lidmi hlásícími se ke konzervativnímu a liberálnímu směru. Rovněž v okruhu vyznavačů ekologického názoru se pravidelně vyskytují příznivci ODS. Sympatizanti KDU-ČSL, stejně jako v minulosti, jsou z hlediska názorového vyznání nejhomogennější. Naopak příznivci sociální demokracie jsou nejrůznorodější.

Ze stran, které nejsou dlouhodobě zastoupeny ve Sněmovně jádro okruhu lidí podporujících TOP 09 tvoří „liberálové“ a „konzervativci“. Je tam méně ekologicky a ještě méně křesťanskodemokraticky orientovaných.

Skupinu sympatizantů SZ z převážné většiny tvoří příznivci ekologického názoru. Ovšem mezi samotnými nositeli ekologického myšlení a chování představují stoupenci SZ jen o něco více než čtvrtinu. To je zřejmě i jeden z důvodů, proč SZ nepotvrdila pozici z minulých voleb.

Ideová orientace a další okolnosti se promítají do rozhodování voličů podpořit konkrétní stranu, a tato podpora souvisí se sílou vazby k ní, resp. s  typem vztahu k ní. Síla vazby k politické straně se opakovaně sledovala v ČR v  rozmezí let 1995 až 2004. Údaje ilustruje tabulka č. 6

Tabulka č. 6
Postoje voličů k preferované straně v období 1995-2004 (v %)

	05/1995	05/1996	06/1998	06/2000	06/2002	09/2004
je přesvědčený přívrženec	22	22	20	11	14	12
většinou s ní souhlasí, ale na něco má jiný názor	39	50	40	31	35	35
stanoviska strany jsou mu blízká, ale v mnohém má jiný názor	21	17	17	25	20	25
nelíbí se mu žádná strana, ale tato vadí nejméně	17	11	23	30	30	28
neví	1	0	0	3	1	0

Zdroj CVVM 829, říjen 2004

Prakticky v průběhu deseti let došlo k celkovému uvolnění vztahů mezi voliči a preferovanou stranou. Změna byla poprvé zřejmá v roce 2000. Projevilo se to jak úbytkem přesvědčených přívrženců, tak poklesem sympatizantů, kteří se stranou většinou souhlasili. Zákonitě se posílila skupina v mnohem se lišící od stanovisek strany a těch, kterým strana vadí nejméně. Pokud byl v roce 1995 poměr voličů s užší a volnější vazbou 61:39 %, tak v posledním šetření vypadalo toto skóre 47:53 %. Původně více než šedesáti procentní silná podpora klesla na úroveň nižší než poloviční.

Dnešní stav, kdy nejsilnější strany ČSSD a ODS ztrácejí na úkor nových subjektů, naznačuje pokračování této tendence. Jediná strana, které se snad oslabování pevnějšího jádra netýká, je KSČM.

11. 03. 2010 Ján Mišovič: Co může krajský lídr zkazit a čemu může pomoci? ZDE

Vytisknout