JAK NOVINÁŘI MANIPULUJÍ

Někdo je vinen. Ale kdo? A čím?

25. 3. 2010 / Štěpán Kotrba

Výrazové prostředky, které novináři dává psané slovo, jsou omezeny zákonem - jako téměř vše, co se dotýká celospolečenského konsensu, oné křehké nádoby plurality názorů a postojů občanů v systému, který sám sebe nazval demokracií, jako jiný, předchozí systém sám sebe nazval socialismem. Přijměme - alespoň pro tuto chvíli - historicky, kulturně i teoreticky podmíněné sebedefiniční schéma a podívejme se na novinářskou činnost očima demokracie.

Osobně mám s termínem "demokracie" problém nejen sémantický. Od samého počátku tohoto pojmu to není "vláda lidu" (z řeckého δημος - demos - lid a κρατειν - kratein - vládnout), ale vždy vláda někoho nad lidem. No ale budiž... Přežijme doublespeak a připusťme, že MY - LID, si vládneme. Podle Wikipedie se v "liberální" demokracii menšina v rámci daných politických organizačních struktur podřizuje rozhodnutí většiny a tato většina je zároveň zavázána k respektování nezadatelných práv menšin a jednotlivců. Ona existuje i demokracie, ve které práva menšin nejsou respektovaná a kde rozhodnutí většiny není vynucované? Mezi další běžné znaky současných liberálních demokracií dle Wikipedie patří mimo jiné účinná a informovaná veřejná diskuse -- k ní patří nejen svobodná a nezávislá média, ale i politická kultura, která je zpravidla kultivována historickými zkušenostmi dané společnosti". Se sloganem "svobodná a nezávislá" ve vztahu k médiím mám stejný problém, jako se sloganem "pomáhat a chránit" ve vztahu k Policii ČR .

Podívejme se ale blíže na to, jak informovaná může být veřejná diskuze, když se o informace starají svobodná a nezávislá média. Redakce profesionálního týdeníku Týden zveřejnila v rubrice "Rasismus v Česku" článek s titulkem "Problém Dělnické strany: města nechtějí jejich mítinky". Už titulek článku je lživý a manipulativní, o gramatické správnosti ani nemluvě. Nechce se mi věřit, že by si editor nevšiml rozdílu mezi "Dělnickou stranou" (DS) a "Dělnickou stranou sociální spravedlnosti" (DSSS). Jednu soud (dosud stále nepravomocným rozsudkem) zakázal, druhá stále ještě legálně kandiduje v parlamentních volbách a může se stát, že odláká nemalé procento voličů pravicovým stranám, zejména ODS. Gramaticky správně pak má být "JEJÍ" mítinky... neb se jedná o stranu, nikoliv o straníky.

O odstavec dále je "ilustrační fotografie", která se váže k symbolice původní, Nejvyšším správním soudem rozpuštěné "Dělnické strany" (DS) a nikoliv k "Dělnické straně sociální spravedlnosti" (DSSS), o níž by teoreticky měl být onen článek.

Už to je manipulativní, neboť o DS v ději nejde. Právní aspekty tohoto problematického nezákonného omezení svobody shromažďovací ze strany Městského úřadu rozebírá v Britských listech tisková zpráva aktivistů - právníků z občanského sdružení Iuridicum Remedium , kterou novináři z Týdne určitě měli také k dispozici a mohli ji nechat ověřit redakčním právníkem. Nicméně pochybnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích o legalitě rozhodnutí táborského Městského úřadu jsou v článku Týdne velmi rozostřeny - až do té míry, že nezjistíme, kdo je žalobce a kdo žalovaný. Kdo vyhrál a kdo prohrál. O odkazu na celý dokument rozsudku soudu samozřejmě nemůže být ani řeči, přestože internet takovéto linkování umožňuje.

Kdyby DSSS osvědčila znalost tiskového zákona, musela by redakce Týdne za zmatení skutkových tvrzení a nepravdivé výroky poskytnout Dělnické straně sociální spravedlnosti prostor k odpovědi dle § 10 zákona 46/2002 Sb. o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku (tiskového zákona).

Největší překvapení zažijeme, když pátráme po autorovi článku. Zjistíme, že text je autorizován ČTK - tedy tiskovou agenturou, jejíž zprávy dle žurnalistických zvyklostí není třeba ověřovat z druhého zdroje. Podíváme-li se ovšem blíže na článek ČTK na serveru 100% dceřinné firmy agentury, zjistíme, že titulek je správně (zmíněna DSSS), text je obsáhlejší a faktograficky daleko přesnější. I zde ovšem najdeme manipulaci v přiložené ilustrační fotografii. Zobrazuje mladíky v černých bundách, z nichž jeden má na bundě švabachem napsáno 88 - což v neonacistické smybolice ukazuje na dvě osmá písmena v abecedě: HH. A zkratka HH je odkazem na nacistický pozdrav Heil Hitler a je používaná neonacistickými skupinami, jako například White Legion 88. Obávám se, že s nějakou akcí Dělnické strany sociální spravedlnosti má tato autorstvím ani popiskem neoznačená fotografie jen pramálo společného a zcela určitě se nejedná o "zpravodajskou" fotografii vážící se k článku.

Neopominutelnou chybou i v titulku ČTK na serveru České noviny je chyba gramatická: buď chybí mezi slovy "rozhodnutí" a "zákaz" pomlčka, nebo musí slovo "rozhodnutí" z titulku zmizet, případně musí být ve slově "zákaz" jiný pád.

Průměrný neškolený čtenář si významových posunů a manipulací už ani nevšimne, neboť je najdeme téměř v každém článku. Někteří, zejména starší čtenáři už rezignovali. Ale stále platí ono Göbbelsovo "tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou". Slova nacistického ideologa by měla být výstrahou všem editorům. Abychom se jednoho dne neprobudili, a slova neměla opačný význam. Protože že se kočka jmenuje kočka a ne pes, je pouze kulturní konvence - dlouhodobě ustálený zvyk. Chraňme významy slov. Abychom se jednoho dne neprobudili do světa , ve kterém nebudeme chtít žít.

Týden/ČTK: Problém Dělnické strany: města nechtějí jejich mítinky ZDE

Vytisknout