Rozsudek dal žalobkyni za pravdu

24. 3. 2010 / Milan Daniel

Pozorně jsem se seznámil s výhradami Jana Potměšila ke svému článku Arogance moci a politická diskriminace, řekl soud. Pro přehlednost si dovoluji připomenout v doslovném znění rozhodnou pasáž rozsudku Městského soudu v Praze, který byl k mému článku připojen.

"Žalobkyně využila svého práva a podala k vyjádření žalovaného správního úřadu prostřednictvím svého zástupce dne 4. 12. 2008 repliku, ve které zdůraznila, že jí byl ukončen pracovní pobyt v rozporu nejen se zákony České republiky, ale i Evropskou rezolucí o lidských právech. Pracovní pobyt byl ukončen bez konkrétních důkazů o porušení zákonů České republiky, pouze na základě politické objednávky. Ze strany státních orgánů jde jednoznačně o diskriminaci v zaměstnání z politických důvodů. Nepovolení prodloužení povolení k pobytu je v případě žalobkyně projevem arogance moci ze strany státu, jde o politickou diskriminaci z důvodu její státní příslušnosti a je rozhodnutím protiústavním a protizákonným."

Připouštím, že členění rozsudku není zcela jasné. Výrok, který jsem přisoudil soudu, je v jednom odstavci s jasně označeným předchozím výrokem žalobkyně.

O žalobkyni se však po informaci o její replice dále mluví v třetí osobě z pozice mluvčího. Pro laika, který respektuje český pravopis a jeho pravidla neodvozuje z češtiny soudních rozsudků, je takové vyjádření logicky vyjádřením názoru soudu.

Přiznávám, že nejsem nestranný a vycházeje ze zahraničně politické praxe MZV a imigrační politiky MV usuzuji na to, že výrok soudu se v dokazování opíral nejen o zjevná správní pochybení, ale přijal i argumentaci na konto jejich zjevné politické motivace, již pokládám za alarmující. I proto jsem sporné formulace označil za výrok soudu a rozsudek jsem ocenil jako statečný počin skutečně nezávislého orgánu. Jsem konečně přesvědčen, že jím je. Rozhodně v tom nebyl úmysl čtenáře manipulovat a mrzí mne, že autor, jehož si jinak velmi vážím, mi tento úmysl podsunul.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 24.3. 2010