Bránění teritoria: egoistický, jednostranný názor na cokoliv

24. 3. 2010

reakce na článek Štěpána Kotrby "Jaká je mládež? Taková, jakou jsme ji vychovali."

Zmíněná skupina na facebooku "Jejich revírem je Kaufland, jejich tempo je vražedné - DŮCHODCI!" odráží fakt, který už delší dobu je vidět. A to boj, každé "skupiny" společnosti proti druhé. Chudí proti bohatým, mladí proti starým, heterosexuální proti homosexuálním, levicoví proti pravicovým, muži proti ženám, děti proti rodičům, golfisté proti fotbalistům, bezdětný proti s dětmi , pojištění s připojištěnými atd., píše čtenář Tomáš Weinreb.

Chci říci, že tito mladí lidé (věkem) jsou nenávistní ke skupině starých lidí, kteří jsou existenčně na tom špatně, a svoji nepříliš růžovou finanční situaci řeší hledáním "výhodných" nabídek proto, že je přeci úplně, v naší podle mého nemocné společnosti, normální projevit "svůj" egoistický, jednostranný názor na cokoliv, za jakýchkoliv podmínek, bez hlubší analýzy v rámci skupiny. Nemyslím, že hraje tak důležitou roli označkování starých lidí jako "komoušů". Důležitější důvody pro onu situaci je příslušnost ke skupině a bránění si jejího teritoria.

I sami někteří důchodci nahrávají svou lačností po nejlevnějším zboží těm, kteří se chtějí vůči nim zjednodušeně vymezit. Takže mladí jakoby chtěli kritizovat, že důchodci se nechají ovlivnit reklamou, manipulací a místo, aby si intelektuálně užívali "podzim života", tak tráví hodně času hledáním levného salámu a masa, jenž svou nízkou kvalitou se rovná nízké ceně. Avšak oni mladí si neuvědomují, že podléhají stejné mediální a reklamní masáži akorát na jiné výrobky (třeba i facebook), které jim berou sílu a čas na intelektuální dobrodružství "na jaře života".

Nepopírám však, že existují i tací důchodci jenž, kdyby nevyhledávali ony levné nabídky, tak by neměli, s prominutím, co do huby, v naší nerovné společnosti. Nejsem ale schopen říci, u kolika důchodců je to opravdu otázka života a smrti.

Nakonec chci říci, že útoky na stáří jako takové, které se z kritiky konzumu důchodců, velmi jednoduše mezi skupinou "mladých" rozšířily, jsou neomluvitelné. Vždyť každý z nich musí mít babičku nebo dědečka a nevěřím, že s nimi mají až takhle špatné vztahy, jak je odráží facebook. A jsem tam, kde jsem začal, příslušnost ke skupině navenek vítězí nad osobní zkušeností.

Dalším problémem je komplexní diskurs vyzdvihování mládí a krásy, dynamičnosti, otevřenosti mládí na úkor moudrosti a nadhledu stáří. Otázka je ale, jestli můžeme nazvat mladé jako liberální, dynamické a otevřené, staré jako moudré s nadhledem, atd. Neb infatilizaci stáří a přetěžování mládí já vídám často.

Ale vždyť problém ve skutečnosti není o starých a mladých, ale o ničem úplně jiném.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 24.3. 2010