Za jakou cenu?

23. 3. 2010

Tiskové vyjádření Greeenpeace ČR, otištěné v BL 22.3.2010, hovoří o "...polovičaté modernizaci elektrárny Prunéřov...", tisková zpráva Ekologického právního servisu, otištěná ve stejný den, hovoří o dostavbě Prunéřova "podle nevyhovujících plánů ČEZu..." Obě vyjádření se odvolávají m.j. na závěry studie norské firmy DNV, najaté ministerstvem životního prostředí.

I v případě Prunéřova však platí, že je možné dosáhnout požadovaných parametrů , ale jde o to, za jakou cenu. Snížila by se regulační funkce modernizovaného Prunéřova. Podmínkou dosažení ekologických efektů je změna koncepce, o níž nikdo neví, jak jak velké by byly náklady: místo 3 x 250 MW by bylo nutno stavět jeden blok 650 MW, což je úplně jiná elektrárna, píše čtenář Josef Navrátil.

Studii jsem přečetl a zjistil z ní m.j. toto:

  • Ve srovnání se současnou situací projekt povede ke zlepšení životního prostředí
  • Studie DNV potvrzuje, že až na dvě výjimky je ČEZem dříve zpracované posouzení vlivu na životní prostředí správné. Výjimky se týkají splnění požadavku nejlepší dostupné technologie (BAT) a z ní vyplývajícího kriteria minimální energetické účinnosti, jak je stanovena v referenčním dokumentu (BREF).
  • BREF pro kondenzační elektrárny stanovuje tyto požadavky na energetickou účinnost:
    • pro modernizaci stávajících elektráren: 36-40 % nebo zlepšení o 3%
    • pro nové zdroje 42-45%
    I když ve vyjádření Greenpeace se píše o "modernizaci", MŽP potvrdilo e-mailem firmě DNV, že projekt je třeba považovat za novou elektrárnu.
  • Podle stávajícího projektu ČEZu (3 bloky á 250 MW, provoz 6300 hod ročně) elektrárna dosáhne účinnosti 40%, tedy o 2 procenta méně, než stanoví minimální požadavek BREF pro novou elektrárnu. Souvisejícím efektem je zvýšení emisí CO2 o 5% (asi o 200000 t ročně).
  • Obecně platí, že požadavky uvedené v referenčním dokumentu (BREF) jsou návodem na posouzení, zda je nebo není navrhována nejlepší dostupná technologie. Přitom ale vždy by měly být vzaty v úvahu místní podmínky a posouzeny z hlediska, zda vynucují nějakou odchylku nebo opravňují k odchylce od těchto požadavků. Je tedy možno akceptovat situaci, že ne všechny BAT požadavky jsou splněny.
  • I v případě Prunéřova však platí, že je možné dosáhnout parametrů BAT, ale jde o to, za jakou cenu. Rozsah prací DNV byl omezen na posouzení technických a ekologických aspektů navrhovaného projektu a nezahrnoval ekonomické analýzy, srovnání alternativ nebo formulaci doporučení. Nicméně, studie DNV obsahuje informace, které umožňují identifikovat některé změny v koncepci, které by dosažení zlepšení účinnosti o 2% a snížení emisí CO2 o 5 procent umožnily. Podmínkou dosažení těchto efektů je změna koncepce: místo 3 x 250 MW s využitím 6300 hod za rok by bylo nutno stavět jeden blok 650 MW s využitím 8059 hod za rok (viz Annex XIV studie). Tato změna koncepce má však m.j. dvě důležité implikace
    • musel by se zajistit reservní zdroj tepla pro města napojená na systém zásobování teplem z Prunéřova (pro případ výpadku bloku), a to buď výstavbou nového zdroje na bázi plynu, nebo vybudováním reservního horkovodu (8 km) napojeného na systém Tušimic (a úprav v něm)
    • snížila by se regulační funkce modernizovaného Prunéřova, protože blok - aby dosáhl požadovaných parametrů - by musel pracovat v základním režimu (8059 hodin);

Toto všechno s sebou nese náklady, nejen ve vyšších investicích, ale i ve snížení flexibility systému (regulační funkce nabývá na důležitosti - větrné elektrárny, fotovoltaika) a v odkladu realizace záměru (včetně prodlužování ekologicky méně příznivého současného stavu). Otázkou tedy je, jak velké jsou tyto náklady, které by bylo nutno uhradit. A zda by nebylo racionálnější dosáhnout pětiprocentního snížení emisí CO2 (200000 t ročně) méně nákladnými intervencemi na jiných místech energetické soustavy.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 24.3. 2010