Topol není jen falešný a prázdný

23. 3. 2010 / Ivan David

Mirek Topolánek již mnohokrát dokázal, že jeho osobnost je nezralá a proto je z definice nezpůsobilý zastávat odpovědnější funkci. Nejde o problém s defektním intelektem, ale se sebeovládáním a sníženou schopností chápat, co je společensky přijatelné, a co nikoli. Široká veřejnost sdílí stereotyp, že ve vysoké funkci každý zblbne, neboť mu sláva a moc "stoupnou do hlavy" a nutně se začne chovat arogantně. Není tomu tak. Většina lidí deroucích se do vysokých funkcí, svoji osobnostní nezralost dříve nebo později projeví měrou nepřehlédnutelnou. Jsou identifikováni jako nezpůsobilí a pokud jsou závislí na podpoře soudných lidí, do vysokých funkcí neproniknou. Vysocí funkcionáři jsou v demokratických podmínkách nuceni se chovat mravně, mohou podstupovat riziko nemravného jednání nanejvýše jen při maximální obezřetnosti, aby unikli prozrazení, což je v nejvyšších funkcích téměř nemožné. Z toho důvodu jsou rysy nezralosti u nejvyšších funkcionářů řídkým jevem, vyskytují se jen u těch, jejichž kariéra byla velmi rychlá, a proto nebyly vady včas identifikovány.

Identifikován, ale vynikl

Toto nelze říci o Topolánkovi. Identifikován byl. Václav Klaus prokázal jednu z nejdůležitějších vlastností vysokých funkcionářů, a tou je schopnost orientovat se v osobnostech a motivech lidí a včas rozpoznat inklinace k morálnímu selhání. Václav Klaus však nebyl dostatečně opatrný, a tak byla jeho sms psaná po zvolení Topolánka předsedou ODS vyfotografována novinářem. Stálo v ní: „Falešný a prázdný Topol“. Prázdnota Topolánka se projevuje chabou nabídkou originálních myšlenek a nápaditých řešení. Falešnost jistě neidentifikoval jen Klaus. Topolánek je svojí neseriózností mezi politiky pověstný. Opět jde o vlastnost, kterou veřejnost připisuje politikům bez výjimky a opět se veřejnost mýlí. Dobrá pověst je pro politika kapitálem, bez něhož nemůže fungovat. Dobrou pověstí v této souvislost míním zejména spolehlivost. Politici si podrazy dovolí jen jako východisko z naprosté nouze jedině jako mnohem menší zlo ve srovnání s následky dodržení dohody. Nemohou se spoléhat na to, že o jejich podvodech se nikdo nedozví. Zmíněný Václav Klaus by naopak proslulý tím, že držel slovo a zřejmě tak činí stále. Jeho političtí konkurenti vědí, že se na ujednání s ním mohou spolehnout. S Topolánkem je tomu právě naopak. Například Jiří Paroubek si nikoli příliš veřejně stěžoval, že jakékoli ujednání s Topolánkem má naprosto nulovou hodnotu. Na nedodržení slibu se lze spolehnout. Pokud by si Jiří Paroubek stěžoval veřejně, vypadalo by to směšně.

Konzervativní extremismus

K osobnostní nezralosti patří nerozpoznání reálného prostoru k jednání, které ústí do projevů nadutosti a arogance a přehnaného sebeprosazování bez ohledu na společenské normy a ohledy. Předseda politické strany, která aspiruje na širokou společenskou podporu si nemůže dovolit výroky a jednání, které jsou ve společnosti nepřijatelné. Může si dovolit naprosto extrémní názory a postoje, ovšem jedině za předpokladu, že zůstanou utajeny. (Klausovy názory na globální oteplování nejsou proti společenským normám.) Politik má „svobodu“ vyjadřování jedině pokud míní reprezentovat extrémistickou stranu, která nepomýšlí na rozhodující vliv v zemi. Z tohoto důvodu bylo nanejvýš hloupé vychvalování bratří Mašínů, které většina veřejnosti identifikuje jako vrahy. USA se za vlastními hranicemi netěší veřejné oblibě, nicméně pro „konzervativní“ ODS jsou velkým vzorem. V západní Evropě 21. století projde politikovi milenka a s odřenýma ušima i nemanželské dítě (pokud se o ně politik přiměřeně stará), v USA je to nepředstavitelné. Ovšem ani v západní Evropě 21. století politikovi neprojde, když svoji do té doby bezvýznamnou milenku prosadí do jedné z nejvyšších ústavních funkcí. Prosazení Talmanové do funkce místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Topolánkovi prošlo, ale neupadlo v zapomnění. Nerozpoznal svoji politickou chybu přesvědčen, že si může dovolit cokoli. Politik nikdy nesmí fyzicky napadnout novináře, i když někteří novináři fyzické napadení úmyslně provokují, aby měli senzaci, stali se známými a mohli politika poškodit. Topolánek se neovládl podobně jako v případě, kdy reagoval nacistickým heslem "Es kommt der Tag" na dotaz redaktora deníku Šíp, zda od šéfa společnosti ČEZ Martina Romana dostal hodinky za 300 000 korun. Hulvátství a primitivismus vysokým funkcionářům netolerují ani lidé, jimž samotným jsou tyto vlastnosti zcela vlastní. Na politiky mají vyšší nároky než na sebe. A jistě právem.

Nikoli pravice, zatím jen ukazováček

Topolánek svůj zdvižený ukazováček (který je v naší kultuře výmluvným gestem srovnávajícím druhého s pohlavním údem), později „vtipně“ interpretoval tak, že prý měl znamenat vzkaz pro jeho oblíbeného spojence: „Kalousku, jsi jednička!“. Proto byl Kalousek jediným významným politickým představitelem, který se od Topolánka nedistancoval při jeho nejnovějším projevu xenofobie a hulvátství. To když Mirek Topolánek v rozhovoru s redaktory magazínu pro homosexuály Lui nejprve hovořil o tom, že křesťanská církev vymývá lidem mozky , aby pak svému projevu nasadil korunu: "Gustav Slamečka, když jde do tuhého, tak uhne. Fischer, ten je Žid, není gay, uhne ještě dřív. To souvisí s jeho charakterem." Kalousek totiž není jednička, ale dvojka na čele strany TOP 09, která je zcela správně vnímána jako „ODS II“, podobně jako dříve ODA nebo US, které kdosi vystihl heslem „Nejsme jako my!“ I na komunální úrovni často ODS pomáhá vytvářet strany pro pravicové nebo naivní středové voliče, kteří by ODS nevolili. Jedině TOP 09 a „Věci veřejné“ (ODS III) jsou nadějí pro ODS v blížících se volbách.

Topolánek je „Škrhola“ lokálního formátu, jehož proniknutí do čela politické strany je jasným dokladem, že po odchodu Václava Klause chybí v ODS sebereflexe a strana nedokáže nepřekážet „talentovaným“ funkcionářům ve veřejně projevovaném selhávání. Z toho důvodu nelze očekávat, že by se ho tato strana dokázala zbavit podobně, jako se nedokáže zbavit dalších individuí ve vedoucích funkcích. V sebepoškozování ODS velmi pomáhá ve své naprosté většině pravicový tisk, který má stále pochopení pro podobné chybičky, zvláště když se před volbami stává oporou této vnitřně se hroutící politické strany.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 24.3. 2010