Co může zpráva firmy DNV říci o rekonstrukci elektrárny Prunéřov II?

24. 3. 2010 / Vladimír Wagner

Možná, že při ideologicky zjednodušeném pohledu, který předkládá prezentace výsledků zprávy firmy DNV Climate Change Services zelenými aktivitami, bychom s nim mohli souhlasit. Ale raději se podívejme na zprávu podrobněji. Odhlédněme od toho, že zelené aktivity dostaly tuto zprávu první a i subjekty, kterých se to týká, nejdříve viděly pouze zkreslené a zelenými aktivisty ideologicky upravené výsledky. To samo o sobě není příliš košer a ukazuje to na nepříliš vysokou politickou kulturu u nás. Podívejme se však raději na srovnání těchto závěrů , prezentovaných zelenými aktivisty, na které odkazuje Karel Dolejší, a reálného obsahu zprávy.

Velmi důležitý je hlavně popis zadání zprávy, ze kterého musela společnost DNV při jejím vypracování vycházet. Tím byly dány vstupní předpoklady a tedy do značné míry i závěry. Mezi těmito předpoklady bylo to, že se projekt posuzuje jako stavba nové elektrárny a ne jako rekonstrukce. Dále pak to, že se zpráva nevěnuje ekonomickým aspektům stavby. Tedy neposuzuje, do jaké míry by použití jiných variant bylo efektivní a přínosné. Jen bych chtěl připomenout, že prostředky, které by se utopily v ekonomicky neefektivním projektu, by někde jinde mohly výrazně přispět právě třeba ke zlepšení životního prostředí.

Připomeňme, že účinnost současné elektrárny je zhruba 32 % a po rekonstrukci by měla být 40 %. Pokud by se použil nadkritický blok, mohla by se účinnost zvýšit ještě o dva procentní body, tedy na 42 %. Ve všech parametrech vypouštěných škodlivin dojde k zlepšení parametrů.

A co říká zpráva společnosti DNV? Ta velice kladně hodnotí navržený projekt. Pouze konstatuje, že pokud posuzujeme projekt, jako novou elektrárnu a ne jako rekonstrukci, tak by měla dosahovat podle požadavků BREF zmíněných 42 %. To lze pouze s použitím nadkritických bloků. DNV se vyjadřuje i k zdůvodnění nevyužití nadkritických bloků v projektu rekonstrukce. Prunéřov II bude totiž sloužit také jako dodavatel tepla a využití nadkritických bloků by sice zlepšilo účinnost výroby elektrické energie, ale mohlo by zhoršit podmínky a stabilitu dodávek tepla. DNV zmiňuje, že by se to dalo řešit postavením záložních plynových zdrojů tepla nebo postavení dalšího teplovodu z jiného zdroje, který by tak vytvořil potřebnou zálohu. Ovšem, přesně podle zadání, neřeší reálnou možnost a efektivitu takového řešení v konkrétních podmínkách Prunéřova. Připomeňme, že zde vystupuje řada místních faktorů, včetně životností elektrárny ovlivněné i zásobami dostupného uhlí. Zpráva zároveň konstatovala, že posuzování EIA proběhlo standardně a v souhlasu s obvyklými pravidly.

Jak je tedy vidět, zpráva neřekla nic nového. Řekla, že proces EIA proběhl v pořádku a pokud budeme přistupovat k projektu jako k rekonstrukci elektrárny, tak splňuje všechny podmínky. Pokud se na projekt budeme dívat jako na novou elektrárnu, tak nesplňuje požadavek BREF na účinnost o dva procentní body. Ovšem, Prunéřov II (odhlédněme od sporu, jestli je rekonstrukce tak velká, že už ji lze označit za novou elektrárnu) musí vyhovovat podmínkám, do kterých je zasazena elektrárna původní. Tedy třeba závislost na kvalitě a velikosti dostupných zásob uhlí, zajišťování dodávky tepla do okolí a další. A zpráva přesně podle zadání neřeší, jestli by stavba s využitím nadkritického bloku v takových podmínkách byla ekonomická, efektivní a účelná. Navrhovatel projektu ovšem netvrdí, že by při použití nadkritického bloku nebyla účinnost větší o zmíněné dva procentní body. Tvrdí, že použití nadkritického bloku za daných podmínek není efektivní a účelné. Reálné přínosy zprávy pro řešení problému rekonstrukce Prunéřova II jsou tak nulové. Jen se za její vypracování utratily nemalé peníze. Ale to bylo jasné už z formy jejího zadání.

Vzniká tak otázka, proč vlastně zelení k zadání takové zprávy přikročili. Odpověď nejspíše dává průběh zveřejnění výsledků této zprávy v tisku. Jako příklad může sloužit i její prezentace Karlem Dolejším v Britských listech. Ten doslova píše:

Ovšem ve skutečnosti bylo již v zadání zprávy dáno, že posuzování alternativních variant a jejich účelnosti a efektivity není jejím úkolem. A je to také jasně řečeno už v jejím úvodu:

Odhlédněme od toho, že v Prunéřově II nejde o využití nějakých zastaralých technologii, ale o rozhodnutí, zda je účelné použít nadkritický blok nebo ne. Formulace Karla Dolejšího je čistě ideologický bezobsažný žargon. A podobné lživé a ideologické formulace lze najít v řadě dalších prohlášení zelených aktivistů k výsledkům této zprávy. A to i u těch, kteří se na formulaci zadání podíleli a zprávu četli, takže je určitě nelze podezírat z toho, že by ji neznali. Podle mého názoru je tak jasné, že jim nešlo o konkrétní analýzu daného problému, ale čistě o zneužití zprávy pro ideologickou a politickou manipulaci veřejnosti. S tím, že si zprávu přečte jen velice málo lidí. O účelovém zadání a vybrání pro zprávu dodaných podkladů by mohlo svědčit i zmínka ve zprávě, že EIA neřeší otázku spodních vod a azbestu. Podle navrhovatele projektu tyto otázky řešeny byly.

Zprávu jsem se snažil alespoň zhruba pročíst. Nejsem odborník na oblast uhelné energetiky, ale pokud jsem to schopen posoudit, tak je vypracována seriozně a fundovaně. Firma DNV si své peníze nejspíše zaslouží. To, že zpráva nepřispívá k optimálnímu řešení rekonstrukce Prunéřova II, není vinou toho, kdo ji vypracoval. Je to dáno plně formou zadání a zadavatelem.

Dost mi to připomíná situaci se studií ekologického řešení energetické koncepce, kterou MŽP zadalo firmě Enviros. Tam také už v zadání MŽP řeklo, že nesmí obsahovat jadernou energetiku. Ve zprávě je tak uvedeno, že jaderná energetika se jeví jako nejvýhodnější nastroj pro řešení problému s oxidem uhličitým, ale v navržené koncepci podle zadání zahrnuta nebyla. Jako řešení tak po vyloučení jaderných elektráren vycházejí nejlépe plynové elektrárny. Podrobněji jsem se touto studií zabýval ZDE" . I v tomto případě vystoupila řada ekologických aktivistů, že studie firmy Enviros prokázala nevýhodnost jaderných elektráren.

Problémy s ochranou životního prostředí nejsou jednoduché. Hledání nejlepších a nejúčinnějších řešení bývá velmi složité a většinou stojí na řadě kompromisů. Nemůžeme totiž dosáhnout ideálních hodnot pro všechny parametry. Připomeňme, že ani stávající elektrárna Prunéřov II nepatří z hlediska znečišťování k těm nejhorším ve světě. Po rekonstrukci (ať u že se použije nebo nepoužije nadkritický blok) bude patřit k těm nejlepším. Rozdíl mezi koncepcí zelených a současného návrhu je v produkci oxidu uhličitého pouhých 5 %. A je ještě otázka, jestli v principu nakonec nejde jen o výrobu menšího množství elektřiny a většího množství tepla při stejné nepříliš rozdílné produkci oxidu uhličitého. Přesto zelení spustili kampaň, že "nevhodná rekonstrukce" Prunéřova II potopí Mikronésii. A navrhují se žaloby. To je vyloženě absurdní. A to je přesně to, co formuloval ve svém příspěvku Ladislav Žák. Tedy soudy a blokování i v případech, kdy zdržení jen ekologickou situaci zhoršuje a nic pozitivního nepřinese.

Jak to může dopadnout s rekonstrukcí Prunéřova II? Jednou možností je, že zelení prosadí zablokování navrhované rekonstrukce a vynucení své koncepce, jako jediné, která může být realizována.V tomto případě je asi docela pravděpodobné, že ČEZ od rekonstrukce, která tak bude neekonomická a neúčelná, odstoupí. Starý Prunéřov II s daleko horšími parametry ještě nějakou dobu poběží a později jej bude muset nahradit jiná elektrárna. Z ekologického hlediska máme tedy dlouhý provoz opravdu staré technologie. Další možností je, že se sice podaří prosadit původní návrh rekonstrukce, ale po dlouhém období soudních tahanic a obstrukcí ze strany zelených aktivit. V tom případě znamená každé zpoždění i prodloužení provozu starého Prunéřova II pro životní prostředí negativum. Není pochopitelně vyloučeno, že se zeleným aktivistům podaří prostřednictvím státu vynutit rekonstrukci Prunéřova II podle své koncepce. Pak je ovšem možné, že finance ztracené díky její ekonomické nevýhodnosti a vysokým dodatečným nákladům budou chybět pro jiné projekty na zlepšení životního prostředí.

Člověk potřebuje jak energii, tak čisté životní prostředí. A je třeba se snažit, aby naše energetické zdroje poškozovaly životní prostředí co nejméně. Při hledání optimálních variant nám pomůže pouze exaktní a seriózní analýza. Nepřispějí k tomu ideologická prohlášení. Lezení na komíny Prunéřova a přikovávání se k bráně jaderné elektrárny je sice velmi efektní, ale ke zlepšení životního prostředí to nepřispěje. Spíše naopak. Jediné, co může fungovat, je důkladná analýza reálných dat a hlavně systematická práce na zlepšování našeho poznání v oblasti možných zdrojů energie i v oblasti životního prostředí. A plodná může být pouze diskuze založená na faktech bez ideologizace.

Vytisknout