Co doporučil Lao-c'

25. 2. 2010 / Bohumír Tichánek

Článek o malárii pranýřuje nehezkou manipulaci s údaji, jež má v posledku zlepšit diagnostiku této nemoci v Africe. Mladíci z chudé země předložili mazaný argument, jakým způsobem vymýcení malárie může pomoci ekonomii v Evropě. Pochopitelně, rádi by omezili dětskou úmrtnost ve své zemi.

Je smutné, že nemůžou argumentovat záchranou dětských životů. Jenže kdyby bylo vše jednoduché, pak by lidé chodili umírat na hřbitov - kdežto rodit...

Chci připomnět, že vyvinutějším národům není vhodné příliš zasahovat do života přírodnějších národů. Pokud by národy západní Evropy nepronikali do Afriky, Ameriky a Asie, nemusela by Zeměkoule být dnes přelidněná a vzdálené národy by si žily svým vlastním způsobem. Měly by svobodu, jakou by si samy určily, ať už s feudálem nebo s náčelníkem. A nejen země západní Evropy, ale i země Evropské unie by nemusely promýšlet, jak v budoucnu se stavbou minaretů či s pokrývkami hlavy.

Dnes se Češi jednoho původu snadno nesnášejí s Čechy jiného původu. Nebývají všechny národy klidné tak, jako bývají Vietnamci.

Máme-li pomoci jiným, nemáme jim dávat auta, ale máme je naučit ta auta vyrábět? Nemáme jim dávat rybu, ale máme je naučit ryby lovit? Anebo jim nemáme do života zasahovat, protože tím můžeme jejich národ rozvrátit.

Má-li vyvinutější lid zasahovat do jiných národů, posílit je přílivem dalších obyvatel - zde konkrétně podstatným snížením tamní dětské úmrtnosti, nutno predikovat, k čemu to povede. Zda nebude přírodní národ poškozený přelidněním. Jaký je tam obvyklý počet dětí, které matka porodí a jakým způsobem porodnost potom řídit.

Jenže tak daleko ještě nehledíváme. Pokud nedomyslíme, jaké bude mít náš zásah důsledky, pak může být lepší držet se starých přístupů: Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim. Zásadu vztahuji na kolonialismus, který nakonec zavinil přelidnění mnoha zemí. Nejprve z cizích vzdálených zemí kořistil, ale pak jim i dodával k vyšší produktivitě to či ono. A v důsledku takového zasahování pak víc lidí dospívá a země se přelidňuje. I v českých zemích to Němci neradi pozorovali na Češích v 19. století. Vzdělanější dominantní národ snižoval svou porodnost dřív, než původní domorodé obyvatelstvo.

Nevhodnost vývoje ke kolonialismu popisoval Lao-c', ve staré Číně, takto:

Ať je země malá a má málo lidu.
Mohou v ní být desatery, stery nástroje,
ale ať se jich nepoužívá.
Ať je lid hotov položit raději život za domovinu
než se stěhovat do ciziny.
Mohou tu být vozy a lodi,
ale ať jimi nikdo nejezdí.
Mohou tu být štíty a zbraně,
ale ať s nimi nikdo necvičí.

Ať se lid vrátí k vázání uzlů
a používá jich místo písma.
Ať shledává svůj pokrm sladkým
a svůj šat krásným,
své obydlí pokojným
a svůj venkovský mrav radostným.
Sousední země mohla by pak ležet na dohled,
takže by odtamtud bylo slyšet štěkat psy
a kokrhat kohouty,
a lidé by přece umírali ve vysokém stáří,
aniž by ji byli kdy navštívili.

(Tao Te-Ťing - překlad Jiří Navrátil, 1970)

Dle mě báseň upozorňuje, že sice máme civilizaci provozovat a technickému vývoji nebránit, ale přitom máme žít jednoduchým způsobem. Jako první - hlídat porodnost. Výdobytky techniky mít, ale nezesměšňovat se jejich přeháněním.

Předvedli to již v 60. letech Beatles ve svém filmu. Jeden brouk tam telefonoval v bytě ze svého aparátu. Volal hrozně daleko, protože vytáčel snad patnáctimístné telefonní číslo. Aparát pak zvonil u druhého brouka v tom samém bytě.

Skutečně si budeme vždy dopisovat písmem z klávesnice, nebo budeme písmo kroutit ručně, jako donedávna? Ať už se zpráva přenese kabelem křišťálovým nebo paprskem kvantovaným.

Svůj názor na smysl celé básně zde hlouběji nerozvíjím a chápu, že mnoho lidí schvaluje sjednocení zeměkoule. Nejen ekonomové znají důležitost růstu bohatství. Hard kolonialismus přešlý v soft globalizaci...

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 25.2. 2010