Krizi jednoznačně způsobili chudí

23. 2. 2010 / Jan Kadubec

Samozřejmě že i mezi bankéři se najdou ojediněle i bílé vrány (podvodníci) stejně tak, jako se najdou i v ostatních oborech lidské činnosti. Tak třeba ten nyní dvaasedmdesátiletý Madoff získal podvodem 65 miliard dolarů, tedy více než bilion korun. Dostal 150 let žaláře. Když ho policajti vezli do vyšetřovací vazby, byl ještě v pyžamu a manželka mu nestačila udělat snídani, tak mu aspoň darovala pět dolarů na to, aby si mohl koupit svačinu.

Oběd a večeři už dostane ve vazbě z peněz daňových poplatníků, nač by mu dávala více. Madoff se přiznal, že nemá žádný majetek, dokonce ani to pyžamo a trepky nejsou jeho, ty mu půjčil synovec. On, ač ukradl miliardy, nemá ani halíř, však taky po zásluze dostal 150 let. A to pyžamo a trepky, požádal Madoff, má vězeňská služba poslat na adresu synovce - ve vězení přece dostane oblečení a obutí od státu, tedy taky od daňových poplatníků.

A ještě (už ale ve vězení) přemýšlel, jak zhodnotí těch pět dolarů, které mu dala manželka na cestu. Svačinu si totiž nekoupil. Říkal si v duchu: Začínám znova, Rotschild také začínal s pěti dolary v kapse. Když těch pět dolarů uložím v bance na 25% úrok, tak za těch 150 let, než mne propustí, to bude činit mnoho a mnoho miliónů. Pro sebe si z toho samozřejmě nenechám nic, zhodnocuji přece peníze manželky, takže to zhodnocení po zásluze bude patřit jí.

Budu dělat to, co celý život - zhodnocovat svěřené finance.

Musíme uznat, že je to velice šikovný člověk a velice obětavý, vždyť z té krádeže neměl vůbec nic a nebude mít nic ani z toho zhodnocení pěti dolarů, měl a bude mít ale radost a veliké potěšení ze své práce. Takové schopnosti a vědomosti se totiž vyskytují vzácně. Ne každý totiž ví, do které banky uložit těch 5 dolarů na 25% úrok. Madoff to ví. No, nejlépe do vlastní soukromé, kterou sám založí.

Ovšem ne všichni bankéři končí ve vězení, většina z nich pokračuje v bohulibé a bohumilé činnosti, totiž v neustálém půjčování peněz. Banky nemají nějaký enormní zájem, aby lidé u nich ukládali finance, to je akorát obtěžuje, musí totiž vkladateli platit úroky, a s tím je plno práce, a střadatel si může to naspořené kdykoliv vybrat, to není nějak moc zajímavá činnost.

Banky nejraději půjčují peníze, to je přehledné a velmi zajímavé. Že lidi nesplácí? To přece nijak nevadí, to je dokonce lepší, než kdyby spláceli, ono pořád narůstají úroky, a to je to nejvíce důležité. Když bance dojde trpělivost, domluví se s exekutory a pak společně půl na půl oberou věřitele o všechno. Občas jsou sice i ztráty, ale to se odepíše, případně to uhradí pojišťovna či stát (daňoví poplatníci).

Takže je naprosto zřejmé, že banky žádnou krizi nemohou způsobit, a to ani v případě, kdyby chtěly. Prostě na to nemají nástroje.

Podnikatelé na krizi také nemají žádný podíl. Jak rádi by neustále vyráběli více a více čehokoliv, ale okolnosti je nutí zavírat výrobní haly, mzdy jsou totiž příliš vysoké, a tak se raději přestěhují do zemí, kde jsou dělníci ochotni makat za méně než čtvrtinové mzdy. Ti byznysmeni jsou také bez viny, vždyť pouze neustále vyrábějí a vyrábějí, kupují a prodávají...

Vinu jednoznačně nesou chudí. To právě oni krizi zavinili a neustále ji prohlubují. Oni totiž nic nekupují, neutrácejí, přitom obchody a sklady jsou přeplněné. Žádný podnikatel si nemůže dovolit vyrábět dál, když už mu sklady praskají ve švech. Nezbývá mu nic jiného, ba je přímo donucen, propustit dělníky, a ti, když nemají práci, nedostávají ani mzdu, a také přestávají nakupovat. Chudých nenakupujících je čím dál více, neustále jich přibývá a bude jich přibývat i v budoucnu.

Profesoři ekonomie nás uklidňují, že jsou to běžné normální a předvídatelné cykly, že je to jak písmenko v, musíme nejdříve dosáhnout dna, pak se odrazíme nahoru. No a když oživení nenastává, vymyslí dvojité w. Za půl roku, když budeme nadále padat ke dnu, vymyslí určitě trojité vvv, a tím zdůvodní setrvávání na dně či ještě hlubší propad. Pro inteligenty to popíší přesložitými matematickými rovnicemi a grafy, no a takové vzorečky za pomoci infinitezimálního počtu musí být nutně uhrančivě působivé.

Každý si pomyslí: jakéže to máme geniální ekonomy, supervzdělané, studovali na nejlepších univerzitách, ti se přece nemohou mýlit, ti tomu rozumí. A když nějaký náš skvělý burzovní analytik přidá do svého rozboru příčin krize nějaké ty citace z Bible a trochu mystiky, jsme spokojeni všichni, a navíc máme ještě radost z toho, jakého génia zplodila naše rodná země. Jen málokdo řekne, že je to postmoderní blábol člověka odtrženého naprosto od reality a skutečného života. Nebo je to záměrně tak psané, aby tomu běžný normální člověk nerozuměl?

Krize se už ale projevila naprosto evidentně i u nás. Co s takovou situací? Jak ji řešit? Jaké jsou cesty k vyjití z tohoto srabu?

Geniální nápad jak zažehnat krizi měl exprezident Bush, když vyzval obyvatelstvo: "Utrácejte, tím pomůžete ekonomice." Což o to, nápad je to skutečně hodný exprezidenta Bushe.

Televize se činila a neustále opakovala: "Utrácejte! Půjčíme vám!" Banky začaly půjčovat i nemajetným. Snad každý chudý si vypůjčil a utrácel. Krize byla na chvíli zažehnána. Ale jak přišla doba splácení, neměli z čeho splácet, tak se jim zabavil majetek, pokud nějaký měli, přibylo bezdomovců. A krize se začala slibně rozvíjet.

Banky přestaly chudým půjčovat (ale až po sanaci od vlády, tedy z peněz daňových poplatníků). Podnikatelé si také nepůjčují, nemají důvod, podniky krachují a zakládat nové by bylo nesmyslné. Takže banky si teď mohou půjčovat akorát navzájem mezi sebou.

Lidi přestávají kupovat nepotřebné věci, prostě neutrácejí. Naskýtá se otázka: a nejsou to protidemokratické živly? Nebude nutné proti nim demokraticky zakročit?

Ale i v našich luzích a hájích se našli podobně geniální radiči. Proč si třeba nezaměstnaní nezaloží nějakou firmu a proč ta nová firma nepřijme čtyři pět nezaměstnaných jako své zaměstnance? Kdyby si jenom každý pátý nezaměstnaný založil firmu, nezaměstnanost by u nás zmizela, všichni by byli zaměstnaní, vše by se v dobré obrátilo. Je potřeba na ministerstvu práce (a asociálních věcí) založit komisi, ta pak v jednotlivých krajích založí další komise a podkomise a ty na okresech založí neziskové organizace placené státem, které budou radit nezaměstnaným, jak založit firmu. Na to se peníze v rozpočtu určitě najdou. Tyhle poradenské firmy taky vymyslel skoro génius podobný Bushovi. Dokonce i bezdomovcům by mohly tyhle neziskovky radit, jak zakládat firmy pro bezdomovce. (Rómům prý už tak kdysi radily, ale po několikaletém působení s tím raděním přestaly. Asi už vyčerpaly vládou přidělené finance.)

Už kdysi dávno doporučil vládám jeden slavný ekonom, aby rozdala mezi lid peníze, jen tak, zadarmo. Lidé darované peníze okamžitě utratí, sklady nepotřebných věcí se vyprázdní a může se začít zase vyrábět to samé. Dát lidem zadarmo peníze nebyl zase tak špatný nápad.

Jeden náš velemoudrý poslanec, hluboce věřící křesťan, navrhoval v parlamentu opačný postup: "Vždyť oni ty darované peníze hned ten týden, co je dostanou, prochlastají, prokouří a vhodí do hracích automatů, je potřeba snížit jim dávky." Bylo mu zatleskáno (nikoliv natleskáno, jak by zasloužil).

Kdyby si stát ponechal monopol na alkohol, tabák, herní automaty, sazku a podobně, tak přece ty darované peníze by se státu hned vracely. Takto stát úplně nezřízeně podporuje podnikatele ve výše uvedených oborech, vlastně jim posílá a daruje finance ze státního rozpočtu přes ty podporisty. Pan poslanec spoléhá na křesťanskou charitu, ta se o chudé postará, stát se do svobody obyvatel nemá co plést. Že by pan poslanec náhodou podnikal ve výnosné činnosti zvané charita? To by vysvětlovalo mnohé.

Když ovšem byznysmeni prosadili a konečně uskutečnili Leninův ideál a cíl (zrušit stát) a zrušili skoro všechny funkce státu (Lenin má určitě radost!), neboť stát neumí hospodařit, stát je mizerný a naprosto špatný hospodář, stát se nesmí plést do ekonomiky a už vůbec ne do herních automatů, kasin, justice a policie, dokonce nemá pod palcem ani armádu, ta poslouchá rozkazy ani nevíme od koho, ale od naší vlády to rozkazy určitě nejsou.

Tak dobře, bez státu se klidně obejdeme, s tím bych dokonce souhlasil. Ale i degenerovaní feudálové velice dobře věděli, že své poddané mohou odírat jenom po určitou mez a že své nevolníky nemohou totálně ožebračit, neboť kdo by potom platil daně a odevzdával desátky? Pokud všichni budou žebráky, bude i pokladna prázdná - a to jak feudála, císaře, tak i pokladna totalitního či demokratického státu.

Přesto se občas objevily vládnoucí vrstvy, které přivedly své poddané obyvatele na úplné dno, ale tím pádem zkrachoval i jejich stát. Ovšem napodobovat takové imbecily mohou dnes zase jenom podobní imbecilové. Je sice faktem, že ti chudáci se občas i vzbouřili, ale to vládnoucí vždy bez problémů zvládli - pár vzbouřenců popravili, narazili na kůly, oběsili, rozčtvrtili apod. a ostatní jejich kamarádi to po sobě museli uklidit. Takže vzpoury i dnes jsou odsouzeny k naprostému neúspěchu.

Feudálové ale uměli počítat a tak zjistili, že náklady na potlačení těch různých hladových bouří, zločinnosti, krádeží, vražd apod. jsou docela vysoké, a že ušetří, když zavedou chudinskou podporu. Platí to pořád. Vládcové se tím řídí i dnes - podpora chudým vyjde mnohem laciněji než potlačování jejich rebelií.

Docela dobrý a docela utopický nápad měl kdysi dávno i americký Thorstein Veblen. Všechny neřády světa svedl na vlastníky-majitele podniků, které označil za parazity, jež zajímá pouze zisk. Otevřeně napsal, že lidé oné zahálčivé třídy jsou naprosto neužiteční trubci, ba že jsou úplně zbyteční, k ničemu nepotřební.

Takový vlastník-majitel (dnes majitel akcií či podílník...) ani neví, co "jeho" podnik vyrábí, na to si platí přece menedžment. Zisky mu jdou samozřejmě do kapsy. Investuje je k zakoupení dalšího podniku či akcií, pokračuje stejným způsobem dál a dál, zisky plynoucí do jeho vlastní kapsy tak neustále bobtnají.

Veblen navrhoval, aby se zisky rozdělily mezi pracující - předpokládal totiž, že podnik by byl v jejich vlastnictví a oni sami by si platili manažery. Ti by snad také věděli, kam zisky investovat, nebo snad ne? Prý by to jenom prožrali a prochlastali, jak neustále opakuje jeden náš docela profláknutý politik. No a i kdyby si na svačiny dopřávali kaviár a polívku ze žraločích ploutví, nebylo by to přece nic neobvyklého. Veblen byl přesvědčený, že by ale přece jen nebyli takoví idioti, aby kupovali nějaké jachty, ostrovy v tichomoří, perlové náhrdelníky, diamantové jehlice, či dokonce Picassy, které by si pověsili na společných WC.

Vzpomínám si na jedno okřídlené rčení v době tzv. komunismu - znělo takto: "Ředitel podniku nemusí vůbec vědět, co jeho podnik vyrábí, důležité je, aby dobře prováděl politicko ideovou výchovnou práci, na ostatní má přece náměstky." Ne, to fakt není vtip! To bylo tehdy myšleno vážně!

Dnešní majitel přece taky nemusí vědět, co jeho podnik vyrábí, jeho zajímají pouze zisky, na to ostatní tam má dobře placený tým odborníků. Stejně jak dříve ÚV vyměnil ředitele, který nevykazoval požadovanou ideově politickou činnost, tak i dnešní majitel klidně vymění vedení, pokud nevykáže požadované zisky. Tak jakýpak rozdíl? Skoro žádný. Od doby, kdy žil Veblen, se skoro nic nezměnilo, akorát vylepšilo a zdokonalilo směrem k horšímu.

Kdesi jsem četl, že svobodu a právní stát si máme vybojovat. Tomu ovšem vůbec nerozumím, vždyť vybojovávat si nějakou svobodu a právní stát, když svobodu a právní stát máme? No, bojujte za svobodu a právo, když to vše máte! To mi připomíná Thomase Manna popis jakéhosi předvolebního shromáždění, kde shromážděná masa skanduje: "My chceme demokracii!" A poslanec odpovídá: "Vždyť máte demokracii." Masa: "My chceme ještě jednu."

Daleko nejlepší východisko z krize je nějaká válčička, všechno se rozmlátí a vymlátí - no a začne obnova zničeného - to půjdou zase kšefty eňo něňo. Jaký to musí být ale pocit, mít v rukách osudy desetimiliónů ba dokonce i stamiliónů - ponechám jim život a nebo je pošlu smrt... Ještě jsem o těch božských pocitech ušlechtilých strůjců válek nikdy nic nečetl. Proč o té rozkoši a slasti žádný z autorů genocid nic nenapíše? Copak stačí jenom král Ubu?

Vytisknout