Hoprdoks...II.

24. 2. 2010 / Ladislav Žák

Opravdu velice nerad pokračuji tímto titulkem, ale musím konstatovat, že dnes jsem dostal od svého drahého státu opět hoprdoks a tentokrát snad i s rozběhem. Přečetl jsem si totiž v denním tisku prohlášení představitelů AČR a mluvčí ministerstva obrany, že vzhledem k tomu, že by se na obrněný transportér Pandur za 134 miliónů Kč kousek mohlo v Afganistánu, nedej Bože, střílet, tak se musí těch pár kousků, co jim to hrozí, za pár miliónů dozbrojit a hlavně doobrnit.

Nebudu se v tom patlat, ale řeknu rovnou, že my už dávno víme, že žádné Pandury ani žádné Gripeny naše země nepotřebovala, nepotřebuje a ani potřebovat nebude. Víme i to, že podstatou a jediným kritériem těchto výběrových řízení byla velikost malé domů pro politické strany. Víme dokonce i to, že v případě Pandurů vyhrálo toto výběrové řízení něco, co v době rozhodnutí v celé své kráse i podstatě v zásadě ještě neexistovalo, což jenom podtrhuje klíčový význam objemu a alokace zpětného toku časti vydaných veřejných financí do soukromých kapes na úkor podstaty obchodu samotného. O zájmu země nemluvě.

To, co nevíme je to, proč nás ještě musí představitelé státu a politických stran ještě navíc urážet v tom smyslu, že jim nestojíme ani za trochu realismu a slušnosti a ještě si vysloužíme takovýhle hoprdoks jako bonus, protože někde někomu chybí na billboardy. To, co nevíme, je také to, jak je možné, že volíme tak, že se to děje už několik volebních období po sobě.

A úplně na závěr si dovolím poznámku, že každý, kdo uvidí Pandur a někdy viděl z vedlejší ulice průčelí střední průmyslové školy strojní, musí seznat, že "was ist zu viel, das ist zu viel..."

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 24.2. 2010